Rozhodnutí prezidenta Donalda Trumpa zahájit masivní celní ofenzivu proti zbytku světa možná vstoupí do dějin jako moment, kdy se začal hroutit globalizovaný obchodní řád, který formoval svět posledních 40 let. Jenže pod záplavou mediálních výkřiků o „šíleném kroku“ nebo „katastrofální nekompetenci“ zůstává trochu skryto, že tato politika má svoji vnitřní logiku. A má také svůj teoretický základ, který je ale ovšem natolik děravý a neúplný, že může vést spíš k chaosu než k obnově amerického průmyslu.
„Žádná země nikdy neindustrializovala bez průmyslové politiky,“ připomíná Stephen Miran.
Klíčovým textem celé ofenzivy je nenápadná studie předsedy Trumpovy Rady ekonomických poradců Stephena Mirana. Tento ekonom z Harvardu se v listopadu 2024 psaném dokumentu s názvem A User’s Guide to Restructuring the Global Trading System pokusil nastínit, proč Spojené státy čelí hospodářské stagnaci a jak z ní ven. Právě tento dokument dnes podle magazínu UnHerd „koluje mezi politickými elitami jako neoficiální bible nové obchodní války“.
Miranova teorie se točí kolem dobře známého konceptu takzvaného Triffinova dilematu, kdy stát, jehož měna funguje jako světová rezerva (v tomto případě dolar), sice krátkodobě těží z obrovské poptávky po své měně a dluhu, ale dlouhodobě tím ničí vlastní průmysl.
Podle Mirana totiž vysoký kurz dolaru ztěžuje americkým firmám export a vede k postupné deindustrializaci. Továrny mizí, pracovní místa odcházejí do Asie a Amerika ztrácí technologické know-how. Tento proces běží desítky let a čísla jsou alarmující: jen od roku 2013 poklesl podíl zpracovatelského průmyslu na HDP USA o 26 %, připomíná UnHerd.
Miran však přichází s pozoruhodným závěrem. Masivní cla mají podle něj paradoxně fungovat nikoli jako inflační šok, ale jako disinflační nástroj. Tedy že sice ceny vzrostou, ale méně, než kdyby cla zavedena nebyla. Jeho analýza je však čistě technická a ignoruje, jaké škody způsobí cla na úrovni konkrétních firem, živnostníků a spotřebitelů.
To je ostatně jedna z hlavních výtek Christiana Parentiho, kterou publikoval ve svém článku na serveru UnHerd.com: „Miran se zabývá téměř výhradně tím, kdo ponese náklady cel, tedy vývozce, dovozce nebo spotřebitel. Ale o reálné ekonomice, lidech a firmách neříká skoro nic,“ napsal Parenti.
Největší tragédií Miranova přístupu však je, že sice detailně popisuje problém, ale odmítá přiznat, že jeho řešení vyžaduje státní zásahy. Tedy něco, co konzervativní ekonomové považují za nepřípustné.
„Můžeme připustit všechny Miranovy teze, ale přesto zůstává klíčová otázka: jak chcete obnovit průmysl bez průmyslové politiky?“ ptá se Parenti. A dodává varovný příklad: americká továrna Applu v Texasu musela skončit, protože v USA nikdo nedokázal vyrábět dostatečně kvalitní speciální šroubky pro jejich výrobky. Nebo ještě bizarnější případ: americká armáda musela při válce na Ukrajině narychlo budovat továrny na TNT, protože jejich výrobu Wall Street kdysi „efektivně“ přestěhoval do Ruska a Číny.
K čemu je celně-finanční ofenziva, když nemáte ani kdo by pral pracovní oděvy?
Největší absurditou celé situace je, že USA dnes ani nejsou schopny obsloužit technologické zázemí moderní výroby. Továrna TSMC, která má investovat 100 miliard dolarů do výroby čipů v USA, má problém sehnat v USA firmu, která by zvládla čistit jejich sterilní pracovní obleky.
Psali jsme:
„Představte si to. Neumíme ani prát TSMC prádlo, ale máme tu ambici stavět továrny na nejmodernější čipy,“ ironizuje Parenti.
Celní válka Donalda Trumpa tak ve své podstatě připomíná bombardování bez následné rekonstrukce. Problémy globalizace a závislosti na dolaru Miran popisuje velmi trefně. Jenže řešení nabízí pouze ve formě cel, zatímco skutečný plán pro oživení americké výroby zcela chybí.
Namísto podpory učňovského školství nebo rozvoje malých a středních podniků Trumpova administrativa ruší vzdělávací programy, protože byly napojené na „levicové“ odbory a projekty rovnosti. Průmyslová politika? Státní investice do infrastruktury a školství? O tom Miran a spol. raději ani neuvažují.
Jak tedy označit Trumpovu velkou celní revoluci? Možná nejlépe jako pokus o hospodářskou transformaci prováděnou lidmi, kteří nevěří na hospodářskou politiku. S vírou, že cly a finančními triky lze oživit výrobu, kterou sami neznají a jejíž fungování ani nechtějí pochopit.
Pokud měla Miranova studie skutečně „zničit světový obchodní řád“, jak píše UnHerd v titulku svého článku, pak zatím ničí hlavně iluze o tom, že stačí pár dekretů a Amerika se znovu stane průmyslovou velmocí. Realita je mnohem tvrdší a výroba šroubků je možná nakonec důležitější než výroba teorií z Harvardu.
(beneš, UnHerd.com, foto: zai)
