Návrat Donalda Trumpa do Bílého domu přináší nejen politické napětí, ale i ekonomické otřesy, které mohou zásadně proměnit globální trhy. Jeho zavádění nových cel, úvahy o změně kurzu dolaru a úsilí o oživení amerického průmyslu vyvolávají ostré reakce. Jak však upozorňuje italský deník Il Giornale ve svém detailním rozboru, Trumpova politika může být na první pohled chaotická, ale není zcela bez vnitřní logiky.
Základním problémem Spojených států je rostoucí veřejný dluh. Od velké finanční krize v roce 2008 se podle amerického ministerstva financí státní dluh ztrojnásobil a nyní přesahuje 35 bilionů dolarů, což představuje více než 120 % HDP. Jen na úrocích platí USA každý rok 500 miliard dolarů, tedy 16 % federálního rozpočtu. „To je procento hodné zadlužené ‘Italietty’,“ píše ironicky italský deník.
V Evropě by takovou situaci řešili zvýšením daní. V USA je to ale politicky téměř nemožné, protože daňová politika je tam svatyní konzervatismu. Trump a jeho tým místo toho sázejí na snižování výdajů. To však v minulosti neuspělo ani za prezidenta Ronalda Reagana. Jeho slavná Graceova komise měla v osmdesátých letech odstranit plýtvání ve veřejných výdajích, ale výsledek byl minimální a dluh rostl dál. Jedním z důvodů je i neochota snižovat výdaje na obranu, což Trump často kritizuje se slovy, že „USA platí za všechny“.
Druhou zásadní slabinou americké ekonomiky je úpadek domácího průmyslu. V 70. letech pracovalo ve výrobě 20 % amerických zaměstnanců, dnes je to jen 8 %. Otevírání trhů a globalizace, zejména v podobě levného dovozu z Číny, vedly k zavírání továren a přesunu výroby do zahraničí. Zatímco hi-tech sektor a Silicon Valley vzkvétají, tradiční průmyslové regiony chřadnou. A právě tito „rednecks“ z hluboké Ameriky tvoří základnu Trumpových voličů, včetně jeho nového viceprezidenta J.D. Vance.
Trump se proto snaží oživit americkou výrobu prostřednictvím cel a tlakem na oslabování dolaru. V tom mu radí ekonom Stephen Miran, kterého jmenoval do čela Rady ekonomických poradců. Miran tvrdí, že globální poptávka po dolarech, kvůli jeho postavení jako světové rezervní měny, dolar trvale nadhodnocuje. Tím americké zboží ztrácí konkurenceschopnost a průmysl dál upadá. Řešením má být kombinace změny kurzové politiky a nátlaku na zahraniční partnery. „Dnes se nejedná dobrovolně jako při Plaza dohodě v roce 1985, ale s pistolí u hlavy,“ píše Il Giornale.
Psali jsme:
Trump však zatím slaví první úspěch, neboť americký dolar už skutečně začal mírně oslabovat. Zda však tato změna skutečně povede k oživení průmyslu a snížení deficitu, je stále otevřené.
Blázen nebo reformátor?
Trumpovu ekonomickou politiku lze vnímat jako konfrontační, často impulzivní a ideologicky nestandardní. „Velmi dobře je čitelný příběh, který Trump předkládá svým voličům,“ uvádí itaský server. Může to být blázen, ale rozhodně ne bez cíle. Jeho politika má za cíl vrátit Americe nejen ekonomickou soběstačnost, ale i politickou dominanci. Otázkou zůstává, za jakou cenu a s jakými důsledky pro zbytek světa.
(beneš, Il Giornale, foto: zai)
