To je částečně důvod, proč západní lídři, včetně německého kancléře Olafa Scholze a předsedkyně Evropské komise Ursuly von der Leyen, také pořádali samostatnou dvoudenní Konferenci o obnově Ukrajiny s prezidentem Volodymyrem Zelenským. Mnozí z těchto lídrů vnímají mezinárodní sázky na rekonstrukci Ukrajiny jako tak významné, že jakékoliv selhání by mohlo mít hluboké důsledky nejen pro Ukrajinu, ale i pro širší region a celý Západ.
Obnova národa se bude podobat tomu, co se odehrávalo v západní Evropě po druhé světové válce, ve východní Evropě po studené válce a na západním Balkáně po rozpadu Jugoslávie. Bude to stát více než 1 bilion dolarů a bude to nejambicióznější poválečná rekonstrukce 21. století.
Minulý týden v Berlíně EU oznámila několik nových velkých finančních závazků, které navazují na přibližně 100 miliard dolarů, které již 27členný blok poskytl Kyjevu ve formě finanční, humanitární, nouzové, rozpočtové a vojenské podpory.
Oznámení zahrnovalo dohody v hodnotě 1,6 miliardy dolarů s partnerskými bankami na přilákání investic soukromého sektoru na Ukrajinu; dodávku dalších 2 miliard dolarů z fondu pomoci EU pro Kyjev do konce června; a více než 500 milionů dolarů na naléhavé opravy ukrajinského energetického sektoru prostřednictvím Evropského energetického podpůrného fondu.
Zelenskyj na konferenci uvedl, že v nadcházejících měsících bude Ukrajina naléhavě potřebovat vybavení pro vytápění a opravy elektráren, které jsou aktuálně mimo provoz. Uvedl, že bylo zničeno 9 gigawattů kapacity na výrobu elektřiny, včetně 80 procent tepelných elektráren a 33 procent hydroelektráren.
I když válka nadále zuří, západní rozhodovatelé nyní více přemýšlejí o rekonstrukci. Na summitu G7 byla Ukrajina také na prvním místě programu. Nejvýraznějším oznámením zde byla půjčka G7 ve výši 50 miliard dolarů pro zemi, která využije zisky z 300 miliard dolarů ruských aktiv zmrazených Západem k posílení financování pro Kyjev.
Byla uzavřena řada dalších bezpečnostních dohod s Kyjevem, mezi nimiž vynikala desetiletá dvoustranná dohoda s USA, kterou mnozí na Západě vnímají jako potenciální mezikrok pro Ukrajinu na cestě do NATO. Zahrnuje závazky k dlouhodobé pomoci, zahrnující aspekty jako vojenský výcvik, ekonomická pomoc a sdílení zpravodajských informací.
Kromě otázek peněz a bezpečnosti však leží otázka západní politické strategie vůči Ukrajině. Ta je spojena s budoucím rozšířením EU, uvádí v článku pro server Arab News Andrew Hammond, spolupracovník LSE IDEAS na London School of Economics.
Proces evropské integrace začal v 50. letech, kdy šest zakládajících členů bloku - Belgie, Francie, Německo, Itálie, Nizozemsko a Lucembursko - usilovalo o zamezení možnosti další velké války na kontinentu. V následujících desetiletích se EU postupně rozšiřovala, s výjimkou Brexitu, a propagovala myšlenku, že ekonomická a politická integrace mezi národy je nejlepším způsobem, jak podpořit obecnou prosperitu a mír.
Tento přístup otevřel cestu k vytvoření jednotné měny euro v roce 1999 a v roce 2004 k přistoupení 10 nových členů z bývalé komunistické střední a východní Evropy.
V posledních letech se však proces dalšího rozšiřování EU a možného přijetí zemí jako Turecko a těch na západním Balkáně stal mnohem náročnějším než v případě zemí střední a východní Evropy před 20 lety. To odráží tzv. "únavu z rozšiřování", která nastala po rozšíření v roce 2004. Po přistoupení Rumunska a Bulharska v roce 2007 a krizi eurozóny v letech 2009 –10 stanovily Bruselské přísnější podmínky pro reformy v přistupujících státech.
Po letech stagnace byla agenda rozšíření EU revitalizována v důsledku ruské invaze na Ukrajinu v únoru 2022 a Evropská rada se snaží urychlit proces přistoupení této země. Von der Leyen minulý týden v Berlíně uvedla, že přístupové rozhovory začnou na konci tohoto měsíce, protože Kyjev splnil potřebné požadavky na reformy, aby se mohl stát členem bloku.
Přestože je za ukrajinskou snahou velká energie, francouzský prezident Emmanuel Macron varoval, že by mohlo trvat několik desetiletí, než se Kyjev stane plnoprávným členem.
Ačkoli by se proces rozšiřování EU mohl zdát nesouvisející s rekonstrukcí Ukrajiny, ve skutečnosti jsou v očích mnoha zainteresovaných stran úzce propojeny. Očekává se, že proces přistoupení Ukrajiny do EU proběhne souběžně s rekonstrukcí. Částečně je to proto, že je uznávána potřeba širších politických a institucionálních změn na Ukrajině, po předválečné kritice včetně korupce.
Psali jsme:
Ukrajina vypracovala Národní plán obnovy, který stanovuje počáteční plán země nejen na obnovu, ale i na transformaci. Je rozdělen do tří fází: okamžité potřeby, střednědobé potřeby a dlouhodobé potřeby pro fázi modernizace, která sahá až do 30. let 21. století.
První fáze tohoto plánu tedy probíhá, včetně práce místních úřadů na vyčištění poškozených oblastí a obnově klíčových zařízení zničených válkou.
Následná fáze, která by mohla začít ihned po skončení masových nepřátelských akcí, se zaměří více na obnovu, včetně obnovy dodávek vody a zajištění bydlení. Teprve poté může dojít k plnohodnotné obnově ukrajinské infrastruktury a dopravních systémů, což bude nejdražší a nejdelší fáze procesu.
I když válka může trvat výrazně déle, událost minulý týden v Berlíně, spolu se summity G7 a švýcarskými konferencemi, přesto restartovaly agendu rekonstrukce. Bezprostřední budoucnost Ukrajiny je však stále o přežití, uprostřed obnovených ruských útoků, a dokud neskončí rozsáhlé boje, zůstane velká část masivního procesu rekonstrukce pozastavena.
(jk, arabnews.com, repro: DW News)
