Zatčení populárního opozičního politika Ekrema Imamoglua, starosty Istanbulu a dlouhodobého rivala prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana, vyvolalo v Turecku prudké politické a ekonomické otřesy. Odezva investorů byla okamžitá: během několika málo dnů zaznamenal turecký akciový index ISE 100 propad o více než 16 %, čímž se země ocitla v nejhlubší tržní krizi od světové finanční krize v roce 2008.
Podle analýzy německého serveru Deutsche Welle (DW), ze kterého čerpáme informace, může mít tato krize dalekosáhlé důsledky nejen pro ekonomiku, ale i pro mezinárodní postavení Turecka. Jak upozorňuje profesor mezinárodní ekonomie Erdal Yalcin, “z krátkodobého hlediska dramaticky vzrostla politická nejistota. Během několika hodin mezinárodní investoři stáhli velké množství kapitálu z tureckých akciových trhů.”
Po zveřejnění zprávy o zatčení Imamoglua byla reakce tureckých finančních orgánů rychlá, ale nedostatečná. Komise pro cenné papíry a burzy dočasně zakázala krátké prodeje, povolila zpětný odkup akcií a zavedla další nástroje na podporu trhu. Přesto index brzy opět klesl a dosáhl nejnižších hodnot od listopadu loňského roku.
Důvodem je podle odborníků především hluboká ztráta důvěry investorů, kteří v posledních letech vkládali naděje do tureckého akciového trhu jakožto ochrany proti inflaci, která se i nyní drží na závratné úrovni 39 %.
Vedle kolapsu akciového trhu zaznamenala pokles také turecká lira, která vůči americkému dolaru oslabila o přibližně 3 %. Přestože se to může zdát jako mírný propad, odborníci upozorňují, že turecká centrální banka byla nucena prodávat část svých devizových rezerv, aby měnu stabilizovala. Yalcin k tomu dodává: „Centrální banka považovala za jediné východisko prodej velké části svých rezerv za účelem stabilizace měny.“
Ministr financí Mehmet Simsek se snažil situaci uklidnit slovy, že vláda je připravena přijmout „všechna nezbytná opatření“ k podpoře trhů a že Turecko stále představuje atraktivní cíl pro dlouhodobé investice. Jeho vystoupení však vyvolalo spíše zdrženlivé reakce.
Jedním z pilířů turecké ekonomiky je cestovní ruch. I v tomto sektoru panuje nejistota. Přesto se odborníci domnívají, že momentální politická krize nebude mít výrazný dopad na turistické příjezdy. Profesor Marco Gardini z univerzity v Kemptenu poznamenal, že „pravděpodobně to vůbec neovlivní mnoho z těch, kdo uvažují o návštěvě Turecka“, neboť „je jen velmi málo turistů, kteří se vyhýbají cestě do Turecka kvůli Erdoganově povaze a politice“.
Závažnějším problémem pro budoucnost cestovního ruchu však může být klimatická změna. Dlouhodobý nárůst letních teplot může podle Gardiniho ohrozit atraktivitu Turecka jako letní destinace víc než vnitropolitické napětí.
Situace se dotýká také stability bankovního sektoru. Turecké banky čelí rostoucím nákladům na financování, což v kombinaci s potenciálním odlivem zahraničního kapitálu zvyšuje riziko likviditní krize. Profesor Yalcin varuje, že „riziko vedoucí k výraznému odlivu kapitálu ohrožuje stabilitu celého finančního systému“.
Negativní dopady lze očekávat i v sektoru exportu a realit. Mezinárodní partneři zvyšují požadavky na pojištění a zajištění kontraktů, což může omezit konkurenceschopnost tureckých podniků a zpomalit tempo vývozu.
Psali jsme:
Navzdory kritické situaci zůstává mezinárodní reakce zdrženlivá. Evropská unie i Spojené státy mají zájem na udržení Turecka v roli stabilního partnera, ať už kvůli jeho členství v NATO, nebo kvůli klíčové roli země při kontrole migračních toků z Blízkého východu. Právě tato geopolitická pozice umožňuje Erdoganovi pokračovat v autoritářském kurzu bez většího vnějšího tlaku.
Jak poznamenává DW: „To je důvod, proč až dosud Evropa nečinila zvlášť kritická prohlášení ohledně Erdoganovy vlády.“
Otázkou zůstává, zda se Erdoganova vláda dokáže vymanit z této krize bez vážnějších následků. Z krátkodobého hlediska se zdá být situace pod kontrolou, zejména díky technickým opatřením a dočasnému uklidnění trhu. V dlouhodobém horizontu však může být rozhodující právě míra politické stability a ochota vlády respektovat demokratické standardy.
Profesor Yalcin přesto uzavírá mírně optimisticky: „Turecko se v poslední době vydalo cestou stabilizace“ a navzdory otřesům může i nadále zůstat zajímavým místem pro investice, pokud ovšem politické turbulence nepřerostou do hlubší systémové krize.
(dan, Deutsche Welle, repro: youtube)
