Po znovuzvolení Donalda Trumpa do úřadu amerického prezidenta je namístě se ptát, jaké zásadní kroky lze očekávat v jeho druhém funkčním období. Historie jeho prvního mandátu (2017–2021) ukazuje, že rozhodnutí, která činil, měla dalekosáhlé důsledky, a to nejen pro USA, ale také pro globální politicko-ekonomické uspořádání. Jedním z jeho nejzávažnějších rozhodnutí, které zásadně ovlivnilo vztahy mezi USA a Evropskou unií, bylo odmítnutí Transatlantické obchodní a investiční dohody (TTIP).
Transatlantická obchodní a investiční dohoda, známá pod zkratkou TTIP, byla od roku 2013 vyjednávána jako ambiciózní partnerství mezi Evropskou unií a Spojenými státy americkými. Dohoda si kladla za cíl liberalizovat obchod a investice mezi těmito dvěma ekonomickými giganty a stát se bezprecedentně největší bilaterální obchodní smlouvou. Její přijetí by znamenalo otevření trhů, odstranění celních i necelních bariér a sjednocení regulatorních standardů, což by mělo významný dopad na globální ekonomiku.
Česká republika, coby exportně orientovaná ekonomika, vnímala TTIP jako unikátní příležitost pro své hospodářství. Očekávalo se, že české firmy by získaly snazší přístup na americký trh, což by posílilo jejich konkurenceschopnost. Jednání však byla dlouhá a komplikovaná, částečně i kvůli kritice ze strany veřejnosti a obavám z dominance amerických korporací.
V roce 2017, krátce po nástupu Donalda Trumpa do funkce prezidenta, byla TTIP bezprostředně odmítnuta. Trump zdůvodnil své rozhodnutí ochranou amerických zájmů a preferencí pro bilaterální obchodní dohody namísto rozsáhlých multilaterálních smluv, které podle něj nevýhodně znevýhodňovaly USA.
Odmítnutí TTIP bylo tvrdou ranou pro Evropskou unii. V té době byla EU ekonomicky i politicky důstojným partnerem USA, přičemž euro a dolar hrály v globální ekonomice rovnocenné role. Avšak za osm let od tohoto rozhodnutí se geopolitická situace výrazně změnila. Evropská unie se potýká s energetickou krizí, oslabením průmyslové základny a rostoucím vlivem Asie, zejména Číny, která se stala hlavním konkurentem Západu.
Spojené státy naopak upevnily svůj vliv, zejména díky energetické soběstačnosti a expanzi svých technologických gigantů. EU, která zůstala bez podpory TTIP a čelí vlastním vnitřním problémům, se ocitla v pozici slabšího partnera. Tato změna rovnováhy může být vnímána jako důsledek Trumpovy politiky „America First“, která upřednostňovala národní zájmy USA na úkor globální spolupráce.
Psali jsme:
S návratem Donalda Trumpa do prezidentského úřadu se dá očekávat, že jeho politika bude pokračovat v duchu ochrany amerických zájmů. Trump již naznačil, že se zaměří na restrukturalizaci vztahů s Čínou, Evropou i dalšími partnery. Pro EU to může znamenat další tlak na splnění požadavků USA v oblasti obrany, energetiky a obchodu.
Jedním z možných scénářů je také vyjednávání nové obchodní dohody mezi EU a USA, avšak za podmínek, které budou výrazně výhodnější pro Spojené státy. Pro Evropu by to znamenalo nutnost přizpůsobit se nové realitě, kde již není rovnocenným partnerem, ale spíše vazalem závislým na amerických rozhodnutích.
Zkušenost s TTIP ukazuje, jak zásadní dopad může mít jedno rozhodnutí na mezinárodní vztahy. Odmítnutí této dohody se stalo symbolem rostoucí asymetrie mezi USA a EU, která se za posledních osm let prohloubila. S návratem Donalda Trumpa do Bílého domu by si evropské státy měly být vědomy, že klíčová rozhodnutí v oblasti obchodu a politiky již nebudou přijímána za rovnocenných podmínek.
Budoucnost ukáže, zda bude Evropská unie schopna překonat svou ztrátu konkurenceschopnosti a znovu se stát důstojným partnerem Spojených států, nebo zda se definitivně ocitne v roli závislého spojence, jak to nastínila Trumpova politika v minulosti.
(kyncl, prvnizpravy.cz, repro: facebook)
