Nedůvěra je plíživý fenomén. Může se začít šířit mezi spotřebiteli, kteří si začnou klást otázky, zda je bezpečné investovat nebo utrácet. Když lidé začnou šetřit místo investování do nového auta či dovolené, firmy zaznamenají pokles poptávky. Tento pokles se pak stává katalyzátorem pro další obavy. Firmy začnou škrtat náklady, odkládat investice a v nejhorším případě propouštět zaměstnance. Tento koloběh pokračuje, šíří se nedůvěra a obavy, což vede k dalším omezením výdajů a dalšímu poklesu ekonomiky.
Role médií a veřejného diskurzu je v tomto procesu nezanedbatelná. Zprávy o klesajících trzích nebo zhoršující se ekonomické situaci mohou v lidech vyvolat dojem, že přichází něco horšího, což ještě více zvyšuje opatrnost a obavy. Je to začarovaný kruh, ve kterém negativní očekávání vedou k negativním výsledkům.
Na druhou stranu, důvěra má schopnost tento proces zvrátit. Když spotřebitelé věří, že ekonomika se zlepší, mají tendenci více utrácet. Podobně, když firmy cítí, že trhy rostou, jsou ochotnější riskovat, což vytváří pracovní místa a podporuje hospodářský růst.
Recese tedy nezačínají jen v bankách či na trzích, ale v obyčejných domácnostech a kancelářích. Důvěra – nebo její nedostatek – je tím, co určuje, zda ekonomika roste nebo klesá.
V současnosti čelí Evropa dalšímu významnému zátěžovému testu. Opakující se přírodní katastrofy, jako jsou nedávné záplavy, povedou k vysokým nákladům na obnovu a ještě více prohloubí již tak složitou ekonomickou situaci. Inflace zůstává stejně vysoká, což snižuje kupní sílu domácností. K tomu se přidává nedůvěra občanů v politické vedení, zejména v České republice, kde pětikoaliční vláda bojuje s vnitřními rozpory a veřejnost zpochybňuje její schopnost adekvátně reagovat na krizové situace. Kombinace těchto faktorů přispívá k celkové nejistotě, která může bránit oživení ekonomiky.