Převažující názor do této chvíle zněl - vyšší sazby amerického Fedu by měly vést k větší obezřetnosti i v ECB. Důvod je jednoduchý - příliš velké rozevření úrokového diferenciálu mezi eurem a dolarem by mohlo negativně dopadnout na euro a zvýšit inflační tlaky v eurozóně. Navíc výrazně nižší úrokové sazby v eurozóně by podle některých centrálních bankéřů mohly nastartovat výraznější odliv kapitálu z eurozóny a negativně dopadnout na finanční stabilitu bank.
Ne všichni jsou však stejného názoru. Fabio Panetta, šéf italské centrální banky ve včerejším projevu zdůraznil, že vyšší americké sazby naopak “zesilují potřebu poklesu sazeb evropských”. Jak je to možné? Hlavním argumentem Panetty je dopad očekávaných vyšších úrokových sazeb na globální dluhopisové trhy. Evropské dluhopisy se pod tlakem amerického trhu také v posledních měsících dostaly pod tlak a nárůst jejich výnosů podle některých centrálních bankéřů automaticky zpřísňuje měnové podmínky v Evropě. To bude mít negativní dopad na hospodářský růst a pozitivní na inflaci. A vzhledem k tomu, že růstové vyhlídky v Evropě jsou horší, rozpočtová politika utaženější a inflace odeznívá rychleji, je to podle Panetty důvod sazby v Evropě snižovat spíš rychleji.
Tento názor je dnes v ECB spíše menšinovým a opozičním. Ukazuje však, že interpretace strnulé inflace a vyšších sazeb v USA není v Evropě vůbec jednoznačná. A na méně exportně zaměřené a více zadlužené země jako Itálie mohou ve finále vyšší americké sazby skutečně dopadat jinak než na “jádro” euroklubu.