České mzdy jsou přes rychlejší růst v posledních letech a lehkému dohánění německé úrovně v eurovém vyjádření stále méně než poloviční (podle dat z OECD zhruba 45 % v roce 2023). Hlavním motorem růstu mezd v dlouhém období musí být produktivita práce - pokud chce daná ekonomika držet cenovou stabilitu neměla by dlouhodobě mzdová dynamika přestřelovat produktivitu o více než 2 procentní body. To sice nemusí po vysoké inflační epizodě v Česku (a o něco méně i v Německu) platit stoprocentně, těžko ale čekat v nejbližších čtyřech až pěti letech růst českých mezd v průměru vyšší než o 6 %. Pokud k tomu připočteme tempo apreciace koruny, které při nižší reálné konvergenci těžko překoná 1 %, vychází nám z toho růst českých mezd v eurech maximálně o 7 % ročně. Pokud budeme v Německu zmítaném problémy předpokládat růst o 2 %, vychází nám v tomto silně optimistickém scénáři česká úroveň mezd za pět let zhruba na úrovni 56 % Německa. Jakýkoliv vyšší růst českých mezd by s vysokou pravděpodobností překonával růst produktivity natolik, že by generoval pro centrální bankéře nepřijatelné domácí tlaky.
To však neznamená, že je špatné se o vyšší růst mezd snažit. Cestou je na prvním místě podpora investic s vysokou přidanou hodnotou, které budou zrychlovat dynamiku produktivity a ve finále v Česku zaměstnávat více "dražších" pracovníků s "vyšší přidanou hodnotou". To se však lehčeji řekne než udělá.