Do roku 2022 existovaly dvě hlavní trasy: jižnější z nich vedla přes měřicí stanici Sokhranovka. Nicméně, v roce 2022 Ukrajina zastavila využívání této trasy s odůvodněním, že nad částí potrubí, které nyní prochází územím tzv. Luhanské lidové republiky (LPR), již nemá kontrolu, a tuto část potrubí uzavřela.
Ukrajina poté požádala Gazprom, aby objem plynu, který proudil přes Sokhranovku, přesměroval na severní trasu přes stanici Sudža, kde podle jejich odhadů měla být dostatečná kapacita pro zvládnutí většího množství plynu. Gazprom však odmítl s tím, že maximální kapacita stanice Sudža je 42,4 milionu kubických metrů plynu denně. Výsledkem bylo, že objem plynu, který prochází přes Ukrajinu, klesl z přibližně 109 milionů kubických metrů na pouhých 42,4 milionu kubických metrů denně, uvádí agentura News.az.
Pokud by se tranzit plynu přes Ukrajinu zcela zastavil, Maďarsko by pravděpodobně bylo schopno pokrýt všechny své potřeby prostřednictvím TurkStreamu. Nicméně Rakousko a Slovensko by čelily vážným problémům, protože by nemohly přijímat plyn přes TurkStream. Slovensko by nejen ztratilo dodávky plynu, ale také tranzitní poplatky, které získává za přepravu plynu do Rakouska. Tyto země by pak musely hledat alternativní zdroje plynu na globálních trzích s LNG, což by přineslo další náklady na dopravu, regasifikaci a přepravu.
Pro Moldavsko by zastavení tranzitu plynu přes Ukrajinu znamenalo pravděpodobnou závislost na plynu přicházejícím přes TurkStream. Ačkoli Moldavsko nespotřebovává velké množství plynu, část přebytečného plynu, který Gazprom v současnosti prodává obchodníkům přes TurkStream, by mohla být přesměrována na pokrytí potřeb Moldavska.
Největšími poraženými v tomto scénáři by byly Slovensko a Rakousko, protože by došlo k růstu konkurence o dostupný plyn, což by vedlo k nárůstu cen na celém trhu. Již nyní vidíme, jak hrozba zastavení tranzitu přes Ukrajinu způsobila růst cen plynu o více než 100 dolarů za tisíc kubických metrů.
Ukrajina by rovněž utrpěla ztráty, protože přichází o tranzitní poplatky a část tranzitního plynu využívá pro své vlastní potřeby. Pokud by tranzit skončil, Ukrajina by musela přesměrovat plynové toky, což by mohlo být zvláště v zimě obtížné. To by vedlo k vyšším tarifům a dalším nákladům.
Pro Gazprom by zastavení tranzitu rovněž znamenalo vážnou ránu, protože by nebyl schopen nahradit tyto objemy plynu jinými trasami. Pravděpodobně by musel snížit výrobu o 15 miliard kubických metrů, což by mělo negativní dopad na finance společnosti i ruský státní rozpočet.