Kdo vyhraje a kdo prohraje, pokud se však tento tranzit ruského plynu přes stanici Sudža zastaví?
Do roku 2022 existovaly dvě hlavní trasy: jižnější z nich vedla přes měřicí stanici Sokhranovka. Nicméně, v roce 2022 Ukrajina zastavila využívání této trasy s odůvodněním, že nad částí potrubí, které nyní prochází územím tzv. Luhanské lidové republiky (LPR), již nemá kontrolu, a tuto část potrubí uzavřela.
Ukrajina poté požádala Gazprom, aby objem plynu, který proudil přes Sokhranovku, přesměroval na severní trasu přes stanici Sudža, kde podle jejich odhadů měla být dostatečná kapacita pro zvládnutí většího množství plynu. Gazprom však odmítl s tím, že maximální kapacita stanice Sudža je 42,4 milionu kubických metrů plynu denně. Výsledkem bylo, že objem plynu, který prochází přes Ukrajinu, klesl z přibližně 109 milionů kubických metrů na pouhých 42,4 milionu kubických metrů denně, uvádí agentura News.az.
Tato trasa je nyní poslední, která dodává plyn do střední a části západní Evropy přes Ukrajinu. Slovensko, Rakousko, Maďarsko a Moldavsko v současné době dostávají plyn tímto způsobem. Další trasa, TurkStream, převážně zásobuje Turecko a balkánské země jako Bulharsko, Srbsko, Severní Makedonii, Řecko a Rumunsko, stejně jako částečně Maďarsko. Maďarsko získává většinu svého plynu právě přes TurkStream.
Pokud by se tranzit plynu přes Ukrajinu zcela zastavil, Maďarsko by pravděpodobně bylo schopno pokrýt všechny své potřeby prostřednictvím TurkStreamu. Nicméně Rakousko a Slovensko by čelily vážným problémům, protože by nemohly přijímat plyn přes TurkStream. Slovensko by nejen ztratilo dodávky plynu, ale také tranzitní poplatky, které získává za přepravu plynu do Rakouska. Tyto země by pak musely hledat alternativní zdroje plynu na globálních trzích s LNG, což by přineslo další náklady na dopravu, regasifikaci a přepravu.
Pro Moldavsko by zastavení tranzitu plynu přes Ukrajinu znamenalo pravděpodobnou závislost na plynu přicházejícím přes TurkStream. Ačkoli Moldavsko nespotřebovává velké množství plynu, část přebytečného plynu, který Gazprom v současnosti prodává obchodníkům přes TurkStream, by mohla být přesměrována na pokrytí potřeb Moldavska.
Největšími poraženými v tomto scénáři by byly Slovensko a Rakousko, protože by došlo k růstu konkurence o dostupný plyn, což by vedlo k nárůstu cen na celém trhu. Již nyní vidíme, jak hrozba zastavení tranzitu přes Ukrajinu způsobila růst cen plynu o více než 100 dolarů za tisíc kubických metrů.
Pokud by k zastavení tranzitu skutečně došlo, zejména po vypršení smlouvy 1. ledna 2025, mohly by být dopady ještě horší, protože by se to stalo uprostřed topné sezóny, kdy je poptávka po plynu nejvyšší. Ceny by pak mohly vyskočit na 600-700 dolarů za tisíc kubických metrů, což by způsobilo vážné problémy po celé Evropě.
Psali jsme:
Ukrajina by rovněž utrpěla ztráty, protože přichází o tranzitní poplatky a část tranzitního plynu využívá pro své vlastní potřeby. Pokud by tranzit skončil, Ukrajina by musela přesměrovat plynové toky, což by mohlo být zvláště v zimě obtížné. To by vedlo k vyšším tarifům a dalším nákladům.
Pro Gazprom by zastavení tranzitu rovněž znamenalo vážnou ránu, protože by nebyl schopen nahradit tyto objemy plynu jinými trasami. Pravděpodobně by musel snížit výrobu o 15 miliard kubických metrů, což by mělo negativní dopad na finance společnosti i ruský státní rozpočet.
V této situaci by tedy všichni ztratili, s výjimkou producentů LNG. Spojené státy, se svými velkými mezinárodními společnostmi, které exportují LNG, by těžily z vyšších cen plynu a většího podílu na globálním trhu, což by také odpovídalo jejich politickým cílům vytlačit ruský plyn z evropského trhu.
(hýbl, News.az, repro: euronews)
