Japonsko ustupuje Trumpovi a místo odvety volí smířlivost

byznys

Japonsko čelí tvrdým clům ze strany USA, ale místo odvety volí smířlivost a diplomatický ústupek. Tato strategie sice může dočasně zachránit vztahy s Trumpovou administrativou, ale vyvolává otázky o ceně, kterou Tokio za tuto poslušnost platí.

Japonsko ustupuje Trumpovi a místo odvety volí smířlivost
Šigeru Išiba, japonksý premiér
10. dubna 2025 - 06:55

Ve stínu nové obchodní ofenzivy prezidenta Donalda Trumpa se Japonsko ocitá ve svízelné, ale zároveň symptomatické situaci. Americká administrativa nečekaně oznámila zavedení 24% cel na japonské zboží a dokonce 25% cel na japonská auta, což je klíčový pilíř tamní ekonomiky. Mnozí analytici v Tokiu mluví o šoku, jiní o předvídatelné opakující se taktice washingtonského protekcionismu. Nejzajímavější skutečností je, že japonská reakce nebyla bojová, ale byla až příliš smířlivá.

Premiér Šigeru Išiba se rozhodl pro “klid a pragmatismus”, tedy slovy Bílého domu přijal „léčbu“ v podobě cel. Místo odvetných kroků, které by například uvalily cla na americkou zemědělskou produkci, zvolil cestu diplomatické poslušnosti. 

„Išiba věděl okamžitě, že bude lepší spolknout hořký lék a zachránit, co se dá,“ upozorňuje na slova japonského premiéra britský server UnHerd.com

Jenže jaký signál tím Tokio vysílá? Že se i významný světový hráč v tichosti podvolí, pokud se Washington rozhodne jednat silově? Nebo že ztráta ekonomické suverenity je přijatelná výměnou za „zachování vztahů“?


Nelze si nevšimnout jisté nerovnováhy v celém přístupu. Americký prezident si s oblibou vybírá oběti své obchodní politiky – jednou je to EU, podruhé Čína, nyní Japonsko. A přestože se premiér Išiba pokusil připomenout Spojeným státům, že japonské firmy v USA vytvořily 2,3 milionu pracovních míst a investovaly přes 60 miliard dolarů, výsledkem je spíše dojmem „žádání o slitování“, než vyváženého partnerství.

Zatímco Trump se opírá o narativ „nového zlatého věku globálního obchodu“ (který, jak trefně poznamenává UnHerd, může být „zlatým věkem – otázkou je ale pro koho?“), Tokio vypadá jako žák, který se bojí zkoušejícího. Tento přístup ale může mít dlouhodobé důsledky, a to jak pro japonskou důvěryhodnost v očích dalších partnerů, ale i pro ostatní státy, které zvažují, zda se americkému tlaku podřídit, nebo se mu postavit.

Jestliže dnes Japonci mlčí a spoléhají na Trumpovu „náklonnost“, kterou si možná udržují i díky starým vazbám s bývalým premiérem Šinzó Abem a jeho vdovou Akié, zítřek může být jiný. O skutečné rovnocennosti totiž nelze mluvit tam, kde jeden diktuje podmínky a druhý nemá prostor je odmítnout.

Psali jsme:

Japonsko možná dnes získá „výjimku“ nebo „prioritu“, jak optimisticky tvrdí americký ministr financí Scott Bessent. Ale za jakou cenu? Zůstává otázkou, zda cena za přístup na americký trh není ve skutečnosti příliš vysoká, a zda tento precedent neposiluje obchodní vydírání jako legitimní nástroj globální politiky.

(kovář, UnHerd.com, foto: zai)


Anketa

Který z uvedených premiérů hájí podle vás více národní zájmy své země?