Za druhé, celková inflace i jádrová inflace zůstávají sice za poslední prognózou, relativně hodně rychle ovšem rostou ceny služeb. Jedná se zejména o služby v pohostinství a hoteliérství (+8,7 % meziročně), kde současně vidíme také dvouciferný růst mezd. Nad dlouhodobými průměry je ale také inflační momentum v sekci nájemné (6,8 % meziročně) nebo v rekreaci a kultuře (4,3 %). Jádrová inflace zvolnila do značné míry díky uvolnění imputovaného nájemného a zboží, zatímco klíčové služby dál relativně rychle zdražují. Pokud k tomu přičteme stále vysoká inflační očekávání, nemusí to být dobrý signál pro setrvačnost jádrové inflace.
Za třetí, většina v bankovní radě je přesvědčena, že rovnovážná úroková míra je výše než 3 % (úroveň před krizí). Pokud by tomu tak bylo, změnilo by se nakonec i celkové vyznění prognózy a pravděpodobně by nevolala po tak rychlém snižování sazeb. Výsledky analytického “cvičení” a novou rovnovážnou úrokovou sazbu by ČNB měla představit v květnu.
Za čtvrté, na scéně je také argument výrazně slabší koruny, která sice nebude výrazně měnit trajektorii inflace pro nejbližší měsíce, ale může být pro některé členy bankovní rady důležitým psychologickým blokem při úvahách nad rychlejším snižováním sazeb.
Sečteno, podtrženo, únorová inflace je sice pro ČNB i celou českou ekonomiku příjemnou zprávou, ale z výše zmíněných důvodů nemusí vést k rychlejšímu uvolňování měnové politiky. Na březnovém zasedání bezesporu bude otázka snížení sazeb o 75bps ve hře a je pravděpodobné, že tentokrát pro tuto alternativu bude více hlasů. Jako lehce pravděpodobnější nám však stále přijde snižování sazeb po krocích 50bps. V tomto týdnu mohou ještě poslední díly do skládačky doplnit lednová čísla z maloobchodu a průmyslu, která poodkryjí, zda je pesimismus ČNB ohledně hospodářského růstu v letošním roce na místě.