Když se řekne „oligarcha“, většina lidí si vybaví ruské boháče jako Farchad Achmedov. Tento magnát patří mezi 50 nejbohatších Rusů a vlastní superjachtu s dvěma heliporty, miniponorkou a bazénem rozprostřeným přes devět palub. Přesto, jak píše ekonom Rob Larson ve své knize Mastering the Universe, jeho největší starostí není nic jiného než to, jak tuto „bestii“ udržet mimo dosah své bývalé manželky.
Achmedovovo jmění je obrovské. Forbes odhaduje jeho čisté jmění v roce 2025 na 1,6 miliardy dolarů. Pro lepší představu: kdyby nesmrtelný upír dorazil do Nového světa s Kryštofem Kolumbem v roce 1492 a každý den získal tisíc současných dolarů, stal by se milionářem kolem roku 1495. Přesto by v roce 2025 měl stále méně než pětinu toho, co Achmedov.
A přesto, pokud by Achmedov byl Američan, neprobojoval by se ani mezi 400 nejbohatších obyvatel USA. Proč tedy Rusko má „oligarchy“, zatímco Amerika má jen „bohaté lidi“?
Příležitostně lidé jako Bernie Sanders použijí slovo „oligarcha“ pro označení amerických miliardářů, jako jsou Elon Musk a Jeff Bezos, jejichž jmění dosahuje stovek miliard dolarů. Odpůrci této terminologie ale argumentují tím, že ruští oligarchové ke svému bohatství přišli díky politickým konexím, zatímco američtí miliardáři jsou produktem „volného trhu“, zamýšlí se ve svém článku server UnHerd.com.
Je pravda, že mnoho ruských oligarchů zbohatlo na divoké privatizaci státního majetku po pádu Sovětského svazu. Bývalí sovětští úředníci si jednoduše přivlastnili klíčové státní podniky, zatímco zbytek populace čelil ekonomickému šoku. Ale je opravdu americký systém tak odlišný?
První problém této argumentace spočívá v tom, že hranice mezi státem a soukromým sektorem je v USA stejně rozmazaná jako v Rusku. Mnoho amerických miliardářů, zejména z technologického sektoru, profitovalo z vládních kontraktů a subvencí. Například Elon Musk získal desítky miliard dolarů prostřednictvím státních zakázek. Jeho společnosti SpaceX a Tesla přežily své rané období díky státním dotacím a půjčkám. Jak poznamenává Chris Isidore, Muskovo impérium by bez těchto peněz nemuselo vůbec existovat.
Totéž platí pro americký technologický sektor obecně. Jak upozorňuje ekonomka Mariana Mazzucato, klíčové technologie v chytrých telefonech (od GPS přes dotykovou obrazovku až po umělou inteligenci) vznikly díky veřejnému financování. Jinými slovy, americká vláda investovala do technologického pokroku, ale zisky z těchto inovací skončily v kapsách soukromých firem.
Druhým problémem je představa, že oligarcha je jen někdo, kdo se obohatil „špatným způsobem“. Ve skutečnosti oligarchie znamená vládu úzké skupiny mocných jedinců. Klíčovou otázkou tedy není, jak bohatství vzniklo, ale jakou moc přináší.
Američtí miliardáři mají nejen kontrolu nad ekonomikou, ale i nad politickým systémem. Mají obrovskou moc nad miliony zaměstnanců a jejich ekonomická síla se přímo promítá do politického vlivu.
V Rusku sice oligarchové stále existují, ale po nástupu Vladimira Putina museli přistoupit na dohodu: nevměšovat se do politiky a příliš si nestěžovat, když režim zavírá opoziční politiky. Na oplátku jim Putin zajistil stabilní režim a ochranu majetku.
V Americe žádná taková dohoda neexistuje. Když je Elon Musk nespokojený s nějakým zákonem, může celý den tweetovat na X a vyhrožovat financováním oponentů republikánských kongresmanů, kteří pro něj hlasují. Politici se musí jeho hrozbám přizpůsobit. I Donald Trump, současný americký prezident, se vyhýbá přímému střetu s Muskem, protože dobře ví, že právě Muskovo jmění mu pomohlo dostat se do Bílého domu. Sám Trump má přibližně 6,6 miliardy dolarů, což je ve srovnání s Muskovo 455 miliardami téměř zanedbatelná částka.
Ani demokraté nejsou vůči vlivu oligarchů imunní. Například Kamala Harris měla během své kampaně 83 miliardářských dárců, kteří jí poskytli celkem 143 milionů dolarů. To sice bledne ve srovnání s Trumpovými 450 miliony, ale stále jde o částku, která by mohla zajistit značný vliv v její administrativě.
Psali jsme:
Koncentrace bohatství a politické moci se v USA v posledních desetiletích jen prohloubila. Američtí oligarchové doslova „vystřelili“ do finanční stratosféry, a to nejen díky technologickému boomu, ale i díky politickému prostředí, které od éry Ronalda Reagana upřednostňuje deregulaci a snižování daní pro bohaté.
Republikánští i demokratští prezidenti tuto tendenci jen podporovali. Bill Clinton schválil NAFTA a reformu sociálních dávek, Barack Obama po finanční krizi v roce 2008 zachránil banky, zatímco obyčejné Američany nechal na holičkách. Trump, který se prezentoval jako populista, prosazoval masivní daňové škrty pro nejbohatší. A Joe Biden, který nastoupil s heslem „Build Back Better“, nepřinesl žádnou zásadní změnu.
Výsledek? Čtyři Američané (Elon Musk, Jeff Bezos, Mark Zuckerberg a Larry Ellison) se v příštích pěti letech pravděpodobně stanou bilionáři. Naproti tomu americká dělnická třída se nachází v historicky slabé pozici. Po desetiletích útoků na odbory jsou američtí zaměstnanci téměř neorganizovaní a jejich pracovní práva výrazně slabší než v Evropě. Zatímco v EU jsou „sympatické stávky“ legální, v USA může zaměstnavatel legálně „nahradit“ stávkující pracovníky.
Nejmenší krok, kterým bychom mohli začít, je uznat existenci amerických oligarchů. Je pokrytecké mluvit o „bohatých lidech“ v USA a zároveň označovat jejich relativně chudší protějšky v nepřátelských zemích za „oligarchy“. Jak říká jedno staré přísloví: první krok k nápravě je přiznat si problém. A Amerika problém s oligarchií rozhodně má.
(nov, UnHerd.com, repro: x)
