Vzácné zeminy nejsou ojedinělým příkladem. Podle údajů Mezinárodní energetické agentury (IEA) má Čína dominantní postavení i u dalších klíčových surovin: ovládá 70 % světové produkce grafitu, 60 % lithiových chemikálií, 65 % kobaltu a přes 80 % produkce polysilikonu, což je základ pro solární panely.

Výsledkem je stav, který politologové nazývají surovinovou asimetrií, kdy je Západ sice technologicky vyspělý, ale ztratil kontrolu nad základními zdroji, které tyto technologie umožňují.

Evropská unie plánuje přechod na elektromobilitu, obnovitelné zdroje a chytrou digitalizaci. Jenže praktická otázka zní: odkud budou pocházet materiály pro baterie, čipy, magnety nebo panely?

Podle studie Evropské komise z roku 2023 musí EU dovézt více než 90 % kritických surovin právě z Číny. Pokusy o těžbu v Evropě, podobně jako v Srbsku nebo Grónsku, čelí odporu veřejnosti, ekologickým limitům a zdlouhavému povolování.
Výsledkem je, že evropská autonomie zůstává zatím jen na papíře. A i když Brusel schvaluje „Critical Raw Materials Act“, bez reálné investice do těžby, zpracování a recyklace se Západ z čínského stínu nevymaní.

USA si riziko uvědomily dříve. Projekt MP Materials je součástí širšího plánu na rekonstrukci surovinové suverenity. Jenže i zde platí staré pravidlo: infrastruktura se buduje desetiletí, ale obchodní válka může vypuknout během hodin.

A jak ukazuje současný stav, bez čínských technologií není americká rafinace vzácných zemin zatím životaschopná. I firma Lynas z Austrálie, která má provozy v Malajsii a nyní staví nové v Texasu, se potýká s problémy. Čas je proti Západu.

Co může Západ dělat?
1. Diversifikace – spolupráce s Austrálií, Kanadou, Brazílií nebo skandinávskými zeměmi.
2. Recyklace – znovuvyužití existujících materiálů ze starých zařízení.
3. Strategické zásoby – budování rezerv klíčových prvků.

Jenže to vše vyžaduje koordinaci, čas a investice. A zatímco Západ plánuje, Čína již koná a kontroluje.

Ve světě, kde technologie určuje bezpečnost, prosperitu i geopolitické postavení, jsou právě suroviny tichými pány globální moci. A jak ukazuje současná realita, kdo ovládá vzácné zeminy, ten nepotřebuje vést válku a může si diktovat podmínky u jednacího stolu.

Západ na tuto hru přistoupil pozdě. Ale stále má šanci. Otázkou je, zda ji využije.