Horšící nálada v průmyslu je při pohledu na nižší ceny energií na jednu stranu překvapivá. Je třeba si však uvědomit, že v Evropě i v Česku se průmyslu dařilo ve druhé polovině roku 2022 zejména díky lepší dostupnosti některých komponent (především v odvětvích automotive a elektronika) a “neuspokojené poptávce” z dob pandemie COVID-19. Ta byla v tuto chvíli napříč Evropou do značné míry saturována. Současně s tím podle nás poptávku po průmyslovém zboží v Evropě ochlazují minimálně tři důležité faktory.

Na prvním místě vysoká inflace a pokles reálných příjmů evropských domácností pravděpodobně dopadá disproporčně na poptávku po zboží a poptávku po službách. Inflace služeb zatím nebyla tak výrazná, a proto pravděpodobně dochází k narovnání covidového strukturálního posunu, kdy “doma uzavřené” domácnosti začaly více nakupovat namísto “nedostupných služeb” zboží dlouhodobé spotřeby - například kola, běžky, elektroniku, a další. Teď se situace obrátila - služby jako rekreace a kultura jsou dostupné, domácnosti jsou na ně “natěšené” a zatím jejich inflace nebyla v průměru tak výrazná, jako inflace zboží - to je oproti roku 2019 v eurozóně v průměru dražší o 22 %, zatímco služby pouze o 9 %. Není tedy divu, že domácnosti se po pandemii COVID vrací opět ke klasické struktuře spotřeby.

Druhým s tím spojeným problémem pro evropský průmysl je vysoká úroveň zásob, kterou si řada podniků v dobách největšího napětí v subdodavatelských řetězcích vytvořila. Na řadě míst tyto zásoby dávají stále smysl, někde se však začínají zdát přehnané a jejich pokles může v nejbližších kvartálech také brzdit poptávku po průmyslovém zboží.

A v neposlední řadě tu máme problém s energeticky nejnáročnějšími částmi evropského průmyslu - zpracováním kovů, ne-minerálních nerostů nebo chemickým průmyslem. Ve všech případech se výrobcům bezesporu ulevilo díky nižším cenám plynu a elektrické energie v tomto roce. Ceny energií však zůstávají pro řadu výrobců v Evropě vyšší než v USA nebo v eurozóně, což vede ke ztrátám podílu na globální poptávce.