Konflikt v tomto klíčovém ropném regionu může způsobit významné narušení globálních dodávek energií, což by mělo přímý dopad na evropskou ekonomiku, jež je stále velmi závislá na dovozu ropy a plynu z mimoevropských zdrojů.
Evropská unie již nyní čelí nestabilitě na energetických trzích v důsledku omezení dodávek ruského plynu kvůli sankcím po invazi na Ukrajinu. Konflikt mezi Íránem a Izraelem by mohl přispět k dalšímu růstu cen ropy a plynu. Írán je jedním z klíčových producentů ropy, a pokud by jeho infrastruktura byla napadena, světové trhy by mohly čelit dalšímu poklesu nabídky. Pro Českou republiku, která se stále potýká s vysokými cenami energií a snaží se diverzifikovat své energetické zdroje, by to znamenalo další zdražení pohonných hmot, tepla a elektřiny.
Dlouhodobý výpadek v dodávkách by mohl narušit také snahy o obnovu evropských strategických zásob plynu a ropy, což by prohloubilo energetickou krizi. Evropská unie by musela urychlit jednání o alternativních dodavatelích, jako je Katar nebo Spojené státy, což však není řešení, které by mohlo okamžitě nahradit výpadky v případě eskalace konfliktu.
Pro Českou republiku by to znamenalo nejen zvýšený tlak na přijímací kapacity, ale také nárůst výzev v oblasti vnitřní bezpečnosti a integrace uprchlíků. Ačkoliv Česko není primární cílovou zemí pro migranty, zapojení do společné evropské migrační politiky by vyžadovalo vyšší podíl na řešení této krize.
Pro Českou republiku, která má tradičně dobré vztahy s Izraelem, by to znamenalo složitou diplomatickou situaci. Na jedné straně by musela podporovat společnou evropskou politiku vůči Íránu, na druhé straně by nemohla ignorovat své bilaterální vazby s Izraelem. Praha by se tak ocitla v delikátní pozici při hledání rovnováhy mezi ekonomickými a politickými zájmy.