Minulé zkušenosti naznačují, že investiční boom spojený s pořádáním velkých sportovních akcí musí být dostatečně velký, dobře načasovaný a správně zaměřený. V případě Německa bohužel neplatí ani jedna z podmínek. Němci investovali v přípravě na mistrovství Evropy relativně málo (podle Deutsche Bank 250 mil. EUR - cca 0,01 % HDP), a to do obnovy stávajících stadionů. Pro porovnání Polsko před pořádáním mistrovství Evropy ve fotbale v roce 2012 zvládlo proinvestovat jen do veřejné infrastruktury kolem 10 miliard euro (dopady na turistický ruch jsou zpravidla u čistě evropských akcí relativně marginální).

Navíc Polsko se připravovalo na ME ve velmi “vhodnou” chvíli (správné načasování), kdy se zbytek Evropy potýkal s finanční krizí a silné domácí investice pomohly Polákům vykompenzovat slabou zahraniční poptávku danou úspornými rozpočtovými opatřeními napříč celou Evropou. Dnešní “inflační prostředí” je při srovnání s tehdejší “deflační krizí” značně rozdílné.
 

A za třetí, pořadatelství sportovních akcí má výraznější pozitivní přesahy do zbytku ekonomiky, pokud jsou investice podobně jako v Polsku orientovány na základní infrastrukturu (dálnice, železnice). To je zpravidla možné v méně rozvinutých a “levných” ekonomikách, které jsou uprostřed procesu konvergence (“dohánění” úrovně produktivity) a právě výraznější “základní investice” pak dokáží tempo “dohánění” urychlit.

Německo je ve zcela jiné pozici. Je to stabilní, bohatá a relativně drahá ekonomika. Základní investice by k růstu produktivity nepomohly, a to i kdyby se Německo rozhodlo na Euro 2024 připravit ve “velkém stylu”. Cesta k německému růstu musí vést jinudy - skrze inovace v klíčových odvětvích s vysokou přidanou hodnotou (high tech, mid tech). To se v posledních letech nedaří a Německo navíc kvůli dražším energiím a globálním obchodním střetům vyklízí pole v některých tradičních odvětvích (automotive). A na tom ani pořadatelství mistrovství Evropy nic nezmůže. Snad jen v případě “domácího vítězství” může nalít do krve trochu potřebného optimismu.