Obchodní dohoda s USA, o které sní britská vláda, může Velké Británii spíše uškodit než pomoci. V době, kdy britský premiér Keir Starmer hledá cestu, jak ochránit oslabenou ekonomiku své země, zní stále častěji naděje na obchodní dohodu s USA jako záchranné lano. Jenže podle komentáře uznávaného ekonomického analytika Wolfganga Münchaua je tato naděje zcela falešná.
„Trump není náš přítel. Je mu úplně jedno, kdo vyhraje válku mezi Ruskem a Ukrajinou. Nepatří do našeho týmu,“ varuje Münchau v článku publikovaném na britském serveru UnHerd.
Situace se dramaticky změnila po návratu Donalda Trumpa do Bílého domu. Trump vyhlásil obchodní válku Číně a jeho cla na čínské zboží dosáhla nevídané úrovně 145 %. Přestože některé technologické produkty z celní výjimky nakonec profitují, Evropa jako celek je v této situaci hlavním poraženým.
Trumpova administrativa dává jasně najevo, že Spojené státy nehodlají být garantem volného obchodu, jak tomu bylo v minulosti. Naopak, Amerika dnes sleduje pouze své vlastní zájmy. A to velmi tvrdě. Münchau připomíná, že případná obchodní dohoda mezi USA a Británií bude mít pro Londýn vysokou cenu: „Trump by jistě trval na tom, aby Británie zrcadlila americkou celní politiku.“ To by Velkou Británii automaticky postavilo mimo jednotný evropský obchodní rámec.
Analýza také poukazuje na neudržitelnou situaci, v níž se Británie ocitla. Zatímco obchod s USA představoval v roce 2023 import zboží a služeb v hodnotě 115 miliard liber a export ve výši 187 miliard, obchod s EU byl v úplně jiných dimenzích - import za 466 miliard liber a export za 356 miliard.
Tato čísla jasně ukazují, že ekonomické vazby Velké Británie na evropský kontinent jsou násobně důležitější než na USA. Obchodní dohoda s Amerikou tedy může vypadat dobře na papíře, ale v praxi Británii izoluje a poškodí.
Münchau proto místo slepého následování Washingtonu doporučuje zcela jiný přístup: posílení spolupráce mezi EU, Velkou Británií, Kanadou. A paradoxně i Čínou. Ne kvůli závislosti na Pekingu, ale kvůli ochraně globálního obchodního systému, který dnes čelí hrozbě rozkladu.
Nejefektivnějším nástrojem by podle něj bylo koordinované makroekonomické opatření, tedy fiskální stimul na podporu spotřeby a investic v Evropě a Británii.
„Teď je ten správný okamžik, protože by to ochránilo Evropu a Británii před prudkou recesí. A navíc by to nestálo tolik,“ uvádí Münchau.
Psali jsme:
Závěrečná teze článku je jasná a nelítostná. Evropa i Velká Británie se musí naučit vnímat Spojené státy ne jako tradičního spojence, ale jako tvrdého ekonomického konkurenta. Iluze o zvláštním vztahu mezi Londýnem a Washingtonem patří minulosti.
„Pokud se USA a Čína rozhodnou své spory vyřešit silou, Evropa by udělala nejlépe, kdyby se do toho vůbec nemíchala,“ uzavírá Münchau.
V době nové studené obchodní války tak nejde o vojenské aliance, ale o přežití v měnícím se světovém hospodářském řádu. A právě schopnost Evropy držet se svých vlastních zájmů bude rozhodovat o jejím osudu víc než jakékoli dohody s Amerikou.
(Beneš, UnHerd.com, repro: bbc news)
