Jednou z cest ke krizi je současná politika Federálního rezervního systému zvyšovat úrokové sazby. Tato politika následuje mnoho let téměř nulových úrokových sazeb v nominálním vyjádření a záporných úrokových sazeb v reálném vyjádření. Během těchto mnoha let platí finanční aktiva bank nashromážděná ve svých rozvahách, jako jsou dluhopisy, nízkou úrokovou sazbu.

Když centrální banka (Federální rezervní systém) zvýší úrokové sazby, hodnoty finančních nástrojů s nižší úrokovou sazbou klesnou, čímž se zmenšuje strana aktiv v rozvahách bank, ale ne strana pasiv. Politika centrální banky tak tlačí banky k platební neschopnosti. Když si vkladatelé uvědomí, že jejich vklady by mohly být na nějakou dobu zmrazeny nebo ztraceny, pokud by jejich velikost přesáhla 250 000 dolarů, jako je mnoho firemních výplatních pásek a některé individuální účty, vyberou své vklady. Banky nemohou uspokojit výběry, protože jejich aktiva se snížila v poměru k vkladům a když prodávají znehodnocená aktiva, aby pokryly výběry, ceny problémových aktiv dále klesají. Silicon Valley Bank měla aktiva silně vázaná na  americké státní dluhopisy s nízkou úrokovou sazbou, jejíž hodnotu stlačil Federální rezervní systém zvýšením úrokových sazeb. Další dvě banky byly obětí kryptoměny, která je pro rozvahu banky příliš volatilní.

Aby selhání tří amerických bank nevyvolalo všeobecnou paniku, bylo oznámeno, že centrální banka poskytne všem bankám dostatek hotovosti pro výběry a že všechny vklady jsou pojištěny, i když jsou vyšší než pojištěná částka. To by mělo zabránit panice.

Pokud však bude centrální banka pokračovat ve zvyšování úrokových sazeb, vyšší sazby dotlačí více bank do platební neschopnosti. Centrální banky dělají chyby jako všichni ostatní. V Evropě má velká mezinárodní banka Credit Suisse potíže, přesto Evropská centrální banka právě oznámila zvýšení úrokových sazeb.

Druhou cestou ke krizi jsou biliony dolarů v derivátech držených pěti velkými americkými bankami, které jsou ve svých transakcích mezinárodní. Podle zveřejněných zpráv má pět největších bank derivátové expozice ve výši 188 bilionů dolarů. Tato částka je mnohem vyšší než kapitálová základna bank. Nikdo neví, jaké je riziko v těchto derivátech. Dolarová částka je ale mnohem vyšší než v roce 2008, takže existuje potenciál pro horší krizi. Ke vzniku krize stačí jedna chyba jednoho obchodníka s dluhopisy ve velké instituci.

Derivátová krize, která nastala v roce 2008 (pomalu narůstající v letech 2006 a 2007), byla důsledkem zrušení Glass-Steagallova zákona v roce 1999, který zabránil finanční krizi po dobu 66 let od jeho schválení v roce 1933. Zastánci zrušení tvrdili, že „finanční trhy jsou samoregulační a nepotřebují, aby regulátoři stanovovali pravidla.“ Mýlili se, jak se ukázalo o 9 let později.

Glass-Steagallův zákon oddělil komerční a investiční bankovnictví. Komerčním bankám, které na tomto základě přijímají vklady a půjčují, nebylo dovoleno podnikat riskantnější a spekulativnější podniky jako investiční banky, které byly v té době kapitalizovány osobním majetkem svých partnerů. To zabránilo komerčním bankám spekulovat s penězi vkladatelů. Zrušení Glass-Steagall umožnilo komerčním bankám používat vklady vkladatelů, nikoli vlastní peníze bank, aby se chovaly jako investiční banky. Tímto způsobem velké komerční „banky příliš velké na to, aby zkrachovaly“ získaly masivní derivátové expozice. Ani banky, ratingové agentury ani regulační orgány nepochopily derivátová rizika a změnila se v krizi v roce 2008, která vyústila v záchranu bank daňovým poplatníkem a desetiletí politiky nízkých úrokových sazeb s cílem znovu vybudovat aktivní stranu rozvah bank.

Biden: Američané nebojte se, bankovní systém je bezpečný!

Abychom to shrnuli, menší konzervativní a obezřetné banky, které investovaly do „bezpečných“ aktiv, jako jsou americké státní dluhopisy, čelí bankovním útokům. Větší banky s masivními derivátovými riziky jsou jen jednou chybou obchodníka s dluhopisy od výbuchu finančního systému. Krize z roku 2008 a potenciál pro další krize zcela závisí na zrušení Glass-Steagalla a uzákonění Franka-Dodda. Díváme se na totální, úplné selhání zpravodajských služeb na straně americké vlády a ekonomů. Jejich činnost může napomoci ke zhroucení stávajícího světového finančního systému. Byla to práce totálních idiotů.

Nabízí se samozřejmě otázka: Je to skutečná hloupost, nebo se odvíjí spiknutí ke zhroucení finančního systému, jak jsme ho znali, aby nás „zachránili“ zavedením digitální měny centrální banky? Přecházíme ze zbytků demokracie a samosprávy do totální tyranie?

Studie zjistila, že 200 amerických bank čelí stejnému riziku jako ty, které zničily Silicon Valley Bank. Vyšší úrokové sazby Federálního rezervního systému ničí platební schopnost bank. Federální rezervní systém však neustoupil ze své katastrofální politiky a s blížícím se selháním Credit Suisse centrální banka EU zvýšila úrokové sazby! Ano, lidé jsou hloupí. Ale jsou tak hloupí? Může to být záměrné s ohledem na tajnou agendu, jako je digitální měna?

Pro platby ze zahraničí: IBANCZ5601000000438974200277
BIC / SWIFT kódKOMBCZPPXXX