Aztékové, jeden z nejvýznamnějších národů předkolumbovské Mesoameriky, jsou dodnes známí svou pokročilou kulturou, grandiózní architekturou a propracovaným sociálním systémem. Současně však fascinují i děsí svými rituálními oběťmi, které hrály klíčovou roli v jejich náboženském a společenském životě. Tyto krvavé ceremonie se odehrávaly ve velkém měřítku a jejich účelem bylo nejen uctívání bohů, ale také zajištění prosperity a stability celé říše.
Aztékové věřili, že jejich civilizace a celý vesmír existují jen díky obětem, které bohové přijímají výměnou za pokračování života. Klíčovou roli hrál bůh slunce Huitzilopochtli, jenž podle mýtů potřeboval krev a srdce obětí, aby měl dostatek síly v každodenním boji proti temným silám. Pokud by se jeho boj zastavil, hrozilo by zničení světa.
Proto bylo pro Aztéky zásadní zajistit pravidelný přísun lidských obětí, a tím si udržet přízeň bohů. Zatímco v mnoha jiných kulturách se rituální oběti odehrávaly jen příležitostně, Aztékové je prováděli systematicky a často.
Oběti byli nejčastěji váleční zajatci, které Aztékové získávali v bojích s okolními kmeny. Válka se tak stala nejen prostředkem k rozšiřování moci, ale i náboženskou povinností. Zvláště důležité byly tzv. "květinové války" (xochiyaoyotl), což byly speciálně vedené konflikty, jejichž cílem nebylo dobýt území, ale získat co nejvíce zajatců pro obětování.
Kromě válečných zajatců byli někdy obětováni i otroci či lidé z nižších vrstev. Výjimečně se oběťmi stávali i vybraní členové aristokracie nebo mladé panny při zvláštních příležitostech.
Nejčastějším způsobem obětování bylo vyříznutí srdce z těla živého člověka, což vykonávali speciálně vycvičení kněží. Tento rituál se často odehrával na vrcholu chrámových pyramid, například v hlavním aztéckém městě Tenochtitlán na Templo Mayor. Kněz ostrým obsidiánovým nožem otevřel hrudník oběti a vyrval jí srdce, které bylo následně nabídnuto božstvům. Tělo bylo někdy shozeno po schodech pyramidy dolů, kde bylo dále zpracováváno, například stáhnuto z kůže či rozčtvrceno.
Jiné metody zahrnovaly oběti upálením, utopením nebo gladiátorské rituály, kdy byl zajatec ozbrojen jen symbolicky a musel bojovat proti několika aztéckým válečníkům, než podlehl.
Obětní rituály dosahovaly obrovských rozměrů. Při zasvěcení nového chrámu v Tenochtitlánu roku 1487 bylo podle některých pramenů během pouhých čtyř dní obětováno až 80 400 lidí. Tento údaj je sice možná nadsazený, nicméně historikové se shodují, že desítky tisíc obětí ročně nebyly ničím neobvyklým.
Psali jsme:
Když v roce 1519 dorazil do Mesoameriky španělský dobyvatel Hernán Cortés, obětní rituály byly stále běžnou součástí aztéckého života. Pro Španěly, ovlivněné křesťanským světonázorem, byly tyto praktiky naprosto barbarské a sloužily jako jeden z hlavních argumentů pro podmanění Aztéků.
S pádem Tenochtitlánu v roce 1521 a příchodem katolických misionářů byly lidské oběti v aztécké říši postupně vymýceny. I přes jejich krutost však nelze popřít, že byly nedílnou součástí složité a vysoce rozvinuté společnosti, která vytvořila jedny z nejúchvatnějších civilizačních výdobytků předkolumbovské Ameriky.
Aztékové po sobě zanechali nejen impozantní architektonické a kulturní dědictví, ale také děsivou pověst krvelačných rituálů. Jejich obětní praktiky byly spojeny s hlubokým náboženským přesvědčením a představovaly klíčový prvek jejich civilizace. Ačkoliv dnes působí extrémně brutálně, v kontextu aztécké víry a společnosti měly jasný smysl a sloužily k udržení rovnováhy světa tak, jak si jej Aztékové představovali.
(vlk, prvnizpravy.cz, repro: youtube)
