Ne tak v České republice, zemi s obrovskou sportovní historií a řadou sportovních aktivit a sportovních legend, které nám závidí (či spíše záviděl) celý svět.

Sport už zdaleka není jen hopsání po hřišti či krátké okamžiky slávy, které přinášejí mezinárodní sportovní úspěchy našich reprezentantů.

Podíl sportu na tvorbě HDP ČR činí téměř 3% (v EU téměř 4%)

Sport zaměstnává téměř 4% zaměstnanců ČR (v EU necelých 6%), tedy mnohem víc než např. celé odvětví zemědělství, lesnictví a rybářství, nebo např. celé odvětví těžby a dobývání, nebo taky víc než ve výrobě chemických látek a přípravků či ve výrobě motorových vozidel, přívěsů a návěsů.

Na příjmech státního rozpočtu se sport podílí téměř 3,5%, přičemž 1 Kč výdajů na sport ze SR prokazatelně generuje až 3,55 Kč přínosů do státního rozpočtu.

A přesto státní podpora rozvoje sportu v ČR od roku 1989 až na malé výkyvy v období vlád ČSSD vytrvale klesá. V posledních letech tvoří v ČR podpora státu na financování sportu necelá 2%, zatímco průměr EU činí 12%, obce a kraje se podílejí celkem 17%, zatímco průměr EU činí téměř 25%.

Jen ve dvou státech EU (Bulharsku a Maltě) je podíl podpory státu na 1 obyvatele nižší než v ČR a zatímco průměr EU v podílu státní podpory na sport ve vztahu k HDP se pohybuje nad 0,4%, v ČR se krčí pod 0,1%.

Situace se výrazně zhoršila také po novele loterijního zákona, kterým Kalousek a spol. sebral sportovnímu prostředí další významné zdroje financování. A přitom kromě ČR v rámci EU už jen v Lotyšsku a na Kypru neexistuje povinnost alokace finančních prostředků z loterií přímo na podporu sportu.

Statistických údajů, prokazujících ostudný vztah našeho státu k rozvoji a podpoře sportu je mnoho a mnoho, takže už uvedu jen jeden jediný- podpora kultury ze státních a veřejných rozpočtů (bez církevních restitucí) je o 44% vyšší než podpora sportu, přičemž kultura má samostatné a plnohodnotné ministerstvo, sport či spíše „tělovýchova“ jen úsek v rámci Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy o cca 13 lidech, zastřešený pozicí náměstka ministra.

To samozřejmě neumožňuje jakoukoli koncepční, systémovou a metodickou činnost vedoucí k vypracování ucelené koncepce rozvoje a podpory sportu v ČR, která by měla být základním dokumentem k přiblížení státní péče o podporu a rozvoj sportu alespoň na evropský průměr.

ČSSD je zřejmě jedinou stranou, v níž již více než patnáct let pracuje odborná komise pro sport, ve které pracovali a pracují velmi významní zástupci tělovýchovného hnutí (ČOV počínaje a ČUS-dříve ČSTV, jeho jednotlivými sportovními svazy a Sokolem konče), zástupci státní či veřejné správy v oblasti sportu a vzdělávání i vysokoškolští pedagogové ze sportovních fakult našich vysokých škol.

Koncepce strategie podpory a rozvoje sportu v ČR, která byla poprvé zpracována v ČSSD pro volební kampaň již v roce 1998, se postupně upravovala, modernizovala a zdokonalovala. V roce 2010 se stala základem tzv. Oranžové knihy sportu a v roce 2013 byla upravena jako výstup pro loňské parlamentní volby, schválena členy komise a odsouhlasena vedením ČSSD.   

Bohužel vyjednávací tým ČSSD nedokázal z této koncepce do koaliční smlouvy a do budoucího vládního programu, který bude z této smlouvy jistě vycházet, téměř nic,(údajně pro nesouhlas hnutí ANO), a to ani v kompetenční oblasti, ani ekonomické či legislativní. Je to škoda, protože zlepšení situace v oblasti přístupu státu k podpoře a rozvoji sportu byla pro všechny předchozí vlády ČSSD charakteristická a typická.

Pokud tedy v průběhu volebního období nedojde ke změně přístupu právě vznikající vlády k řešení stávající žalostné situace v oblasti rozvoje a podpory sportu, lze očekávat v této oblasti značné problémy.

Ve sportovním hnutí navíc vzbuzuje značné obavy úsilí vedení ČOV prosadit do pozice náměstka ministra školství pro oblast sportu svého člena Petra Hulínského, který opakovaně prokázal svoji absolutní neznalost odborné problematiky a totální nekompetentnost. Naposledy při tiskové konferenci v rámci parlamentní volební kampaně. A také závislost na nejen sportovních kmotrech. Navíc se na činnosti odborné komise ČSSD a už vůbec ne na vypracování odborných dokumentů nijak nepodílel, ba dokonce je vůbec nezná.

Jména jako Kateřina Neumannová, Pavel Ploc, Josef Regec, Jiří Šlégr a možná i další řada případů z minulosti, bohužel ukazuje, že být usměvavým, sympatickým, vynikajícím celoživotním sportovcem a dokonce úspěšným sportovcem, ještě nedává apriori předpoklady být dobrým a samostatným politikem, manažerem, úředníkem či pracovníkem zodpovědným za koncepční, programové, odborné a systémové řízení odvětví sportu, tím spíše v situaci, kdy je celý tento systém v prokazatelné dlouhodobé krizi. Tyto sportovní legendy a idoly mnoha mladých byly celý sportovní život zvyklé poslouchat své trenéry, teď zase poslouchají ty, kteří je vodí na drátkách k vlastnímu prospěchu a ku škodě systému či celku.

Pokud tedy chce tato vláda českému sportu opravdu pomoci, měla by alarmující čísla z úvodu tohoto článku a pokulhávající systém podpory sportu v ČR vzít zcela vážně a s plnou silou, prostřednictvím týmu lidí se zřetelnou odbornou kompetencí a bez zákulisního rejdění sportovních kmotrů, zoufalou a ostudnou pozici státu při podpoře rozvoje českého sportu ve všech jeho oblastech a rovinách razantně řešit.

Michal Kraus