Ve svém hodinovém proslovu se zaměřila na hrozby, které Evropskou unii a celý svět ohrožují, ale také navrhla některá řešení, která však situaci mohou ještě více zkomplikovat.

Ursula von der Leyen mluvila o pandemii koronaviru a reakci Evropské unie na ni. Očekával bych však alespoň malou míru sebereflexe a uznání chyb, které na začátku při nákupu vakcín udělala. K této sebereflexi bohužel nedošlo, naopak zcela nesmyslně navrhuje vytvoření zdravotní unie, tedy postupný přenos pravomocí v oblasti zdravotnictví na úroveň EU. Při různorodosti evropských zdravotních systémů nepřinese tento krok vůbec nic pozitivního.

Předsedkyně Evropské komise se dále věnovala roli EU ve světě, kde zmínila potřebu více pomáhat, a to jak v poskytování vakcín chudším zemím, tak rozšiřování vazeb v indo-pacifické oblasti. Důraz na rozšiřování mezinárodní spolupráce vítám, musí však být následován uzavíráním konkrétních dohod, které usnadní vzájemný obchod nebo posílí vědecké či vzdělávací vazby mezi regiony.

Jako pozitivní také vidím důraz na posilování evropské bezpečnosti a vojenských kapacit, musí se tak ale dít uvnitř Severoatlantické aliance, nikoli na její úkor. Za nepřijatelné považuji náznaky na změnu rozhodování kvalifikovanou většinou v zahraničně bezpečnostní oblasti místo dosavadní jednomyslnosti. Co paní předsedkyně Komise naopak vůbec nezmínila, je, jak vyřešit postupně technologické zaostávání EU za USA nebo asijskými zeměmi, jako je Čína nebo Japonsko, když tedy ponechám stranou naprosto nerealizovatelný nápad, že by EU sama vyráběla čipy a polovodiče, jak předsedkyně Komise naznačovala.