Situace je o to složitější, že o budoucnosti ČSSD mají rozhodovat často lidé, kteří jsou vesměs myšlenkově i fakticky spjatí s naprosto neúspěšnou érou Sobotky a Chovance a jejich vedení strany, de facto řízeného kmotry Růžičkou z Bison & Rose, Pokorným a Tvrdíkem, napsal v komentáři Jiří Paroubek na portálu vasevec.cz.

V tuto chvíli je největším nepřítelem těchto lidí první místopředseda strany Zimola. Sobotkovci sní o tom, jak Zimolu sejmou. Pokud to udělají na této schůzi ÚVV, povede to jen k dalšímu prohloubení vnitrostranické krize a možná k rozpadu strany. Upřímně řečeno, ono bude pro definitivní zničení pozice ČSSD úplně stačit, když bude pokračovat současné vyřizování vzkazů přes média, hádanice a obviňování mezi stranickými „přáteli“.

Pokud vedení strany neukáže v krátké době cestu ze současné krizové situace, musí počítat s tím, že již na konci roku některé průzkumy veřejného mínění relevantních výzkumných agentur, ukážou volební preference ČSSD pod 5%. A pokud to tak bude, bude jen velmi těžká cesta dostat se vzhůru. A ČSSD ve volbách do sněmovny, které budou nejpozději za tři roky, skončí v Bermudském trojúhelníku. Moje původní představa, že by již na této schůzi ÚVV mohl předseda strany Hamáček seznámit členy ÚVV se svojí vizí reformy ČSSD, se jen těžko naplní.

Předseda a první místopředseda strany v posledních dvou týdnech po komunálních volbách museli vynaložit mnoho úsilí na obhajobu svých pozic a neměli dostatek energie a časového prostoru k tomu, aby zpracovali skutečnou a realistickou vizi dalšího rozvoje strany. Má-li se strana dostat ze současné stagnace, musí se zaměřit na reformu svého programu, reformu stranických stanov a reformu organizace a také na vybudování svého odborného zázemí, které by umožňovalo představitelům strany zaujímat kvalifikovaná stanoviska na veřejnosti.

Vedení strany by mělo rychle obnovit, alespoň ve zredukované podobě, také analytickou činnost, která by mu dovolovala sledovat prakticky online detailní situaci v náladách společnosti. A tomu následně přizpůsobovat marketing strany. Jsem si přitom vědom, že stranické finance jsou, zejména díky trvale se zhoršujícím volebním výsledkům, v kritickém stavu, ale pokud se straně vrátí důvěryhodnost, bude jistě možné hledat i nové sponzory.

V tomto článku se zaměřím především na oblast programu, které jsem se ostatně věnoval v posledních dvou letech v celé řadě svých článků a přicházel jsem s celou řadou programových námětů, které by mohly oživit program ČSSD. Anebo alespoň vyvolat vnitrostranickou diskusi a živou diskusi s veřejností, což strana nezbytně potřebuje.

Pokud jde o stranické stanovy, omezím se jen na, podle mého názoru, nejdůležitější záležitosti. Pro obnovení důvěry veřejnosti ke straně, je v první řadě nutné důsledně uplatňovat princip presumpce viny. Jinak řečeno, že ve straně se pozastaví členství bez výjimky každému členovi, který je obviněn z trestného činu. K tomu, aby se rozbil vliv kmotrů a stranické oligarchie na život strany, považuji za nezbytné uskutečňovat v nejbližších letech přímé volby nejen předsedy strany, ale také předsedů krajů a okresů všemi členy. Jde o to, příští stanovy zjednodušit, aby nebyly překážkou rozvoje strany, aby umožňovaly pružný přístup a nebyly zároveň nástrojem stranické „věrchušky“ k omezování vnitrostranické demokracie.

V posledních osmi letech po mém odchodu z vedení ČSSD, se tato strana programově i v praktické politice až příliš zaměřila na oblast sociální. Důsledkem toho je, že je nyní vnímána jen jako jakási strana dávek a minimální mzdy. Další významná témata sociální demokracie v posledních letech prakticky nerozvíjela vůbec anebo jen velmi okrajově či dokonce chybně (jako např. problematiku inkluze; nebo loni na jaře problematiku progresivního zdanění).

V průběhu posledních dvou let jsem ve svých článcích zveřejnil zhruba dvě desítky programových námětů, které by sociální demokracie mohla – po zevrubné vnitrostranické diskusi – zahrnout do svého nového programu tak, aby postupně získávala nové voličské skupiny a vrstvy občanů. Spoléhat jen na ty voličské skupiny, které zajímá řešení sociální problematiky nebo dokonce například jen minimální mzdy, je neperspektivní. Úbytek voličů ČSSD byl v posledních osmi letech markantní a ještě se urychlil v posledních třech až čtyřech letech a akceleroval v posledních dvou letech. Samozřejmě, že programová stagnace a sterilita byla jen jedním z faktorů, které negativně ovlivnily volební výsledky. Tím podstatnějším faktorem byly chyby Sobotkova a Chovancova vedení.

A nyní přejdu k základním programovým cílům. Sociální demokracie by se měla soustředit na několik základních programových okruhů, které stojí za to rozvíjet. Přitom je pochopitelně potřeba postupovat vědeckou metodou při vyhledávání skutečně nosných programových témat. Tedy podrobovat tato témata zevrubné analýze ve focus group. Samozřejmě jako mimořádně důležitá vidím témata ekonomická. Na hospodářském růstu, který je v posledních letech v republice mimořádný, se velmi významně podílela také, prostřednictvím svého premiéra a svých ministrů a poslanců, ČSSD. Výsledky práce Sobotkovy vlády si ovšem, poněkud nezaslouženě, – a díky neschopnosti Sobotky a dalších představitelů strany komunikovat s veřejností – přisvojil šéf hnutí ANO A. Babiš. Nicméně není žádný důvod, proč by se ČSSD neměla se současnými velmi dobrými hospodářskými výsledky státu plně ztotožnit. Je ovšem možné, a to plně oprávněně říkat, že zde byly některé chyby, které zabraňovaly ještě vyššímu hospodářskému růstu, než je ten současný. Mám na mysli zejména nedostatečnou akceleraci čerpání evropských fondů, což se Sobotkově vládě, především díky dvěma ministrům za hnutí ANO, tedy Babišovi a Šlechtové, příliš nedařilo. V těch závěrečných letech finanční perspektivy EU na období 2014 – 2020 má ČR možnost čerpat až odhadem 300 mld. Kč. Tato částka připadá, de facto, na období let 2019 – 2020 s určitým přesahem do roku 2021 a může tak velmi podstatně ovlivnit růst HDP. Stejně tak Sobotkova vláda až překvapivě nevytvořila a opět zaviněním ministryně pro místní rozvoj, ale také soc. dem ministryně práce, nové p rogramy pro rozvoj bytové výstavby. Tedy programy na podporu výstavby sociálních, komunálních a družstevních bytů. Kombinací těchto dvou opatření bylo možné loni i letos dosáhnout ještě až o 2 – 3% vyššího hospodářského růstu.

Silným faktorem, ovlivňujícím růst HDP republiky, může být také růst obchodu s východními mocnostmi, např. s Ruskem a Čínou, ale také s Indií. Příliv kapitálu z Japonska je naopak příkladný. Je jistě v českém národním zájmu, aby se EU již dále neutápěla v hospodářských sankcích vůči Rusku, což poškozuje především potenciál českého strojírenství, ale také českého potravinářského průmyslu a tedy i zemědělství. Rychlý růst českého exportu do Číny v roce 2017 ukázal, jaké jsou možnosti plynoucí ze strategického partnerství uzavřeného s touto zemí před dvěma lety. V případě obchodu s Čínou se ovšem jedná o dlouhodobou záležitost.

Šest základních programových bodů:

1) Sobotkově vládě se podařilo prosadit základní obrysy a záměry projektu EET a tzv. kontrolní hlášení. Nyní již tedy dochází ke spravedlivějšímu zdanění OSVČ, tedy živnostníků a malých podnikatelů. Standardně jsou již dlouhá léta zdaňováni také zaměstnanci. A tak do budoucna zůstává největším problémem zdanění velkých korporací. Tedy těch společností, které v posledních dvou letech odeslaly na účty svých mateřských firem do zahraničí každoročně téměř 280 mld. Kč dividend. Pokud 50 – 70 či 100 mld. Kč z těchto dividend zůstane jiným nastavením zdanění v ČR, bude to jistě v zájmu země a jejich občanů. Tyto peníze mohou být využity na růst penzí důchodců, na rozvoj českého školství, zdravotnictví, vědy a výzkumu, infrastruktury, ale také v sociální oblasti apod. Zahraničním korporacím je možné také připomenout, že míra odlivu peněz z republiky je reálně mnohem vyšší než zmíněných 280 mld. Kč odplývajících dividend. Mateřské firmy těchto svých českých filiálek totiž formou stanovení vnitropodnikových cen, jednoduše řečeno, přerozdělují u nás vytvořenou nadhodnotu ve prospěch mateřských firem sídlících v zahraničí.

2) Druhá oblast, na kterou se ČSSD musí soustředit, což je v protikladu s její dosavadní politikou, je prosazování silné koruny. Babišova vláda v tomto volebním období nepočítá se zavedením eura, což je vcelku realistický přístup. Díky Sobotkou osobně podpořené politice slabé koruny vedení ČNB nechalo vytisknout přes 2 biliony korun a směnilo je za eura, aby uměle udrželo slabý kurz koruny vůči euru a dolaru. ČSSD (a tuto argumentaci používám už řadu let) by měla jasně říci, že bude podporovat vstup ČR do EMU až v okamžiku, kdy koruna vůči euru dosáhne hodnoty cca 18-20 korun za euro. Tak, aby ochránila úspory občanů, aby zajistila co nejlepší konverzní kurz v okamžiku vstupu ČR do EMU, ve kterém budou přepočítávány vedle vkladů také mzdy a důchody českých občanů. To je primární a všechny ostatní řeči o krizi eura jsou vedlejší.

3) Sociální demokracie by se měla jasně, a to je za třetí, vymezit proti dostavbě nových jaderných bloků v Temelíně a v Dukovanech. Měla by se jasně orientovat na podporu decentralizované výroby energií z OZE, na podporu této výroby a také na podporu akumulace této energie vyráběné z OZE. A samozřejmě na podporu takových výrobců, včetně jednotlivých občanů. Dostavba jaderných elektráren je jen byznysem pro betonářskou a průmyslovou lobby. Není v zájmu českých občanů, protože perspektivně vede jen k vysokým cenám elektrické energie.

4) Strana by měla mít jako jednu ze svých nejdůležitějších programových priorit, a to je za čtvrté, trvale prosazovat růst úrovně zdravotní péče, což v první řadě znamená prosazovat zásadní změnu v početních stavech a věkové struktuře našich lékařů a zdravotních sester, a to prakticky ihned. Odchody lékařů ze silných populačních ročníků 50. let do důchodu musí být během několika let nahrazeny příchody nových lékařů. A totéž platí i o zdravotních sestrách. Stejně tak je potřeba uplatnit funkční systém růstu kvalifikace a vzdělávání mladých lékařů, tak aby mladí lékaři chtěli strávit svou pracovní kariéru v rámci republiky a neodcházeli do zahraničí.

5) Pátým důležitým bodem v politice ČSSD musí být realistický přístup k dozbrojování Armády ČR a její modernizace . Představa zbrojařských firem o potřebě růstu zbrojních výdajů, bohužel, podpořená loni prezidentem Trumpem, ale mírněná vrcholnými představiteli EU, by neměla být podpořena sociální demokracií. Představa, že rozpočet státu na obranu vzroste během několika nejbližších let z dnešních cca 50 miliard na cca 100 miliard, je scestná. Část daňových příjmů získaná vyšším výběrem daní by byla vynaložena na zbrojení, které je v zásadě bezúčelné. Vstup do NATO jsme určitě primárně neuskutečnili proto, abychom se po zuby ozbrojovali, ale abychom využili jisté kompatibility zbraňových systémů s našimi spojenci v rámci NATO. Jen evropští členové NATO dávají na obranu cca 200 miliard eur, tedy násobně více nežli Rusko (odhaduje se, že Rusko dává 60 mld. $ ročně). USA dávají na obranu v tomto fiskálním roce dokonce až k 700 miliardám dolarů. Současným výdajům států NATO na obranu se ani zdálky nemůže rovnat žádná mocnost světa, ba ani všechny ostatní mocnosti světa dohromady.

6) Za šesté má vláda ČR především v daňovém zákonodárství možnosti, jak urychlit v zemi technologickou revoluci a robotizaci výrobních kapacit. Je možné určit, ve kterých odvětvích je zejména třeba zavést do praxe nejmodernější technologie, tak aby došlo k rychlému růstu produktivity práce. Je třeba dát zelenou rychlé modernizaci ekonomiky, spočívající v technologické revoluci, spojené s robotizací a digitalizací, před dovozem levné a nekvalifikované či méně kvalifikované pracovní síly odjinud. Chce to jednoduché opatření: zavést stoprocentní odpis investice při jejím uvedení do užívání.

Kromě těchto šesti základních oblastí by strana měla zahrnout do svých programových dokumentů také další cíle:

1) Vyhlásit skutečný boj daňovým rájům ve světě, a to vč. zemí, které patří do EU. To si vyžádá přijít v tomto smyslu s ucelenými návrhy řešení do struktur EU. Podle spíše podceněných odborných odhadů uniká jen z ČR do daňových rájů každoročně 60 miliard korun, které by mohly zůstat ve prospěch českých občanů v republice.

2) Je potřeba omezit mise české armády v zahraničí na symbolickou účast, a to zejména v Afghánistánu. Ostatně, početní velikost české armády neumožňuje rozsáhlé armádní mise a daňové poplatníky stojí zbytečné peníze.

3) Důsledně prosazovat ochranu spotřebitele z hlediska kvality a ceny u nás prodávaného zboží a služeb. V prvé řadě jde o potraviny, které jsou u nás často méně kvalitní a v základním spotřebním koši také dražší nežli v sousedním Německu či Rakousku. V této otázce by měl větší roli než dosud sehrávat vedle ČOI také ÚOHS, který naprosto opomíjí oligopolní charakter cen zboží v supermarketech.

4) Koncentrovat prostředky a rozpočtové zdroje, včetně evropských peněz a konečně i projektů PPP a zapojit do výstavby veřejných staveb soukromý kapitál. Snažit se tak o co nejrychlejší dobudování kompletní sítě dálnic a silnic L třídy po celé republice, a to například do deseti let.

5) Rozvinout celospolečenskou diskusi na téma případné nové americké základny na českém území a zastávat jasné stanovisko proti výstavbě této základny.

6) Věnovat pozornost problematice vztahů homosexuálních párů a posilování jejich práv, a to včetně prosazování sňatků homosexuálů, což by jim dávalo také právo na adopce dětí.

7) Prosazovat uzákonění možnosti eutanazie, a to za předpokladu existence přesných pravidel

8) Prosazovat rozšiřování nástrojů přímé demokracie, tedy přímé volby hejtmanů, starostů, a to zejména starostů velkých a větších měst a samozřejmě celostátního referenda.

9) Usilovat o rozvolnění norem v oblasti duševního vlastnictví

10) Soustředit se na podporu start-upů, a to jednak jejich daňovým zvýhodněním, ale také například poskytováním poradenství prostřednictvím institucí státu, například v síti poboček Českomoravské záruční a rozvojové banky. Vytvořit pro tento účel fondy rizikového kapitálu a z nich pomáhat financovat rozvoj start-upů, například podnikatelů do 35 let.

11) Prosazovat daňový odpis investic malým a středním firmám do nemovitého majetku a investic, které přenášejí nová pracovní místa nebo vedou k rozšíření služeb či produkce, zejména místního charakteru.

12) Zformulovat systém investičních a dalších pobídek pro výzkumné instituce, včetně vysokých škol, k získávání vysoce kvalifikovaných zahraničních pracovníků, tak aby se ČR stala cílovou zemí vědců, a to nejen ze zemí východní Evropy, ale také odjinud.

13) Prosazovat daňové odpisy těm firmám či OSVČ, které alespoň na částečný úvazek zaměstnávají důchodce, absolventy škol do tří let od nástupu do praxe, a studenty. Těmto subjektům pak na minimum snížit odvody z mezd u částečných úvazků.

14) Prosazovat rychlé a účinné rozhodování soudů, zejména v oblasti hospodářského a majetkového práva. Prosazovat co největší jednotnost v rozhodování soudů v obdobné věci.

15) Zásadně revidovat zákonodárství v oblasti exekucí, tak aby byl pozitivně změněn život statisíců lidí, kteří jsou přehnaně tvrdým způsobem zasahováni platnou legislativou a jejím více méně drastickým uplatněním a pohybují se díky tomu ve velmi tíživé lidské situaci.

Cílem nového programového dokumentu musí být především snaha o oslovení těch voličských skupin, které ČSSD v posledních letech ztratila, i voličských skupin a vrstev zcela nových. Jedná se na prvním místě o důchodce a zaměstnance, které svou pragmatickou politikou odlákalo od ČSSD především hnutí ANO, ale také se jedná o malé podnikatele a živnostníky a nejrůznější minoritní skupiny ve společnosti, jejichž přirozeným ochráncem by se ČSSD měla stát.