To neřekl sociální demokrat, ba dokonce ani člen anoistů, kteří se kritikou poměrů vyhoupli pomocí voličů do sněmovny coby druhá nejsilnější strana, ale Martin Bursík.

A zaznělo to na ustavujícím sněmu (pro srozumitelnost pro některé – sjezdu) Liberálně ekologické strany (LES). V první reakci si jistě dost lidí řeklo, že je jen dobře, když v Česku vznikne další ekologická a sociálně citlivá politická platforma. Ovšem její start musel tyto naděje okamžitě pohřbít.

„Dnes dochází k relativizaci dobra a zla, zločiny komunismu jsou relativizovány, komunisté jsou legitimizováni. ČSSD dláždí cestu komunistům, kteří budou hegemonem na levici,“ prohlásil na sněmu Martin Bursík.

Zkritizoval, že marketingový projekt ovládající média, čímž měl evidentně na mysli hnutí ANO Andreje Babiše. Podle něj hrozí „geopolitické ohrožení z Ruska“. „Jsme na křižovatce Východ-Západ,“ řekl. LES chce patřit k Západu. „Věříme v pravdu a lásku, jsme pravdoláskaři a hrdě se k  tomu hlásíme,“ řekl. Liberální ekologové vidí voličský potenciál ve středu a napravo od něj. „U někdejších voličů ODA, Unie svobody, v roce 2006 Strany zelených či Karla Schwarzenberga,“ řekl Bursík s tím, že opravdu, ale opravdu nejsou „neoliberálové klausovského typu“.

Takže je to jasné, jsou to liberálové, nejsou to neoliberálové, a jsou to pravicoví aktivisté s jakýmsi ekologickým nátěrem. A samozřejmě sunou před sebou vlak s portrétem Václava Havla na své stranické lokomotivě (každému se jistě vybaví severokorejské barvotisky s Kim Ir-senem).

Není důležité, že se – a nejsou sami – pokoušejí přivlastnit si „dědictví“ disidenta, prvního prezidenta větší části rozděleného Československa. Opírat se o intelektuální zázemí Václava Havla je docela trapnou a opakovanou snahou sloučit pod stranu „slušných“ lidí značnou část intelektuální obce s touto ikonou. Zatím to spíše připomíná uskupení věčných petentů, ale budiž. Jsme v demokratickém, poměrně i liberálním režimu, tak proč ne? Zábavné a poněkud odstrašující je ale to přání oslovit voliče úděsně skončivší ODA (ta sebe definovala napravo od ODS), ještě hůře dopadlé Unie svobody a nejasnou snahu osvobodit se od zvláštní duality konzervativce Karla Schwarzenberga s Miroslavem Kalouskem (představitelem neoliberalismu) v TOP 09 a soustředit se jen na jejího předsedu a jeho voliče. Pro Martina Bursíka je to očividně přirozená cesta – začínal v Občanském hnutí, pak na chvíli u lidovců společně s tehdejší Čtyřkoalicí, pak u Strany zelených a nyní ve vlastně vytvořené straně.

Pravdou tedy je, že Martin Bursík, jehož ekologickou erudici jistě nelze zapřít, se jako letitý politický harcovník nemůže oprostit minulosti a tvářit se jako nový svěží vítr.

Ve vládě Mirka Topolánka hlasoval loajálně pro asociální destruktivní zákony vůči velké části nepříliš bohaté společnosti. Pro elitářské daňové svinčíky, které zaváděly daňovou regresi pro majetnou Top špičku a braly peníze středním a chudším vrstvám pomocí raketového nárůstu zvýhodněné sazby DPH (dokonáno Nečasovou vládou, podpořeno i Karlem Schwarzenbergem), o krácení sociálních dávek nemluvě. Pozitivní dalajlámovu energii, myslím, tehdy nikdo nebyl schopen zachytit. Což se projevilo v propadu zelených v následujících volbách.

Metat pojmy jako je „dobro a zlo“ je  upřimně řečeno nejen moralistně infantilní pro jejich relativitu, nejasné, a ve svém v negativním slova smyslu populistické. V zúženém pojetí LES se máme domnívat, že tím „zlem“ jsou pouze komunisté či levice jako taková? Je potom tato strana jen jakousi novou politickou frakcí ÚSTRu z dob pana Žáčka? Ekologická DEU?

Otazníky vyvolává naznačená zahraniční politika LES. Udělat z Ruska ďábla a skrytě mentorovat okupaci z roku 1968, je další pokřivená politika. Výběr lidských práv při soustředění jen na několik zemí - krom Ruska si lze lehce svižně představit známý to okruh zemí. To je, při tvrzení o globální obhajobě lidských práv ubohé (stejně jako u zideologizovaných mazáků Člověka v tísni). Nyní jsme prožili až fanatickou mediální kritiku Ruska okolo olympiády, kde se hledal každý chlup. Rusko ovšem také prošlo změnou – nevím, proč si čeští kritici nevšimli, že i tam (možná je to překvapivé, ale například zanikl Sovětský svaz). Je to kapitalistická země, je to demokracie, byť je to velmocenský stát s variantou demokracie, která mnohým vonět nemusí. Neslyšel jsem ale české puncované „demokraty“ jestli mají například problémy s náboženstvím také demokratického katolického Polska, pronikajícího do školství způsobem, který připomíná spíše doby Marie Terezie. Jestliže Rusko nyní staví na pravoslaví, je to jeho věc. Některé země EU zase staví na katolickém křesťanství, blížící se doktríně náboženského státu.

Je zjevné, že z úst představitelů LES neuslyšíme rozebírat či obhajovat práva zaměstnanců nebo chudších vrstev –  u stran „napravo od středu“ je recept společenského vývoje obvykle stanoven podporou podnikatelských a movitých skupin. Nicméně lze očekávat vlnu ušlechtilých myšlenek (někdo by použil zlé slovíčko „fráze“), které nemají žádný dopad do reálného zlepšení života většiny obyvatel. Jistě se dočkáme láskyplného happeningového boje tohoto uskupení se Satanem na Pražském hradě, malými satany vlevo, včetně odborů a vůbec vůči všem, kteří se nepřipojí k permanentním peticím, jejíchž autoři se domnívají, že jsou jedinými zástupci občanské společnosti.

LES už na startu ukazuje, že přes ideologizované stromy nevidí les společnosti a pak je namístě otázka, jestli vůbec tedy společnost potřebuje LES. Přesto dodejme, tak nějak v duchu pravdy a lásky jen. „All we are saying is give peace a chance“ (John Lennon).

Psáno pro Prvnizpravy.cz
Jiří Kouda