Ve své poslední knize si H. Kissinger stýská nad intelektuální a vzdělanostní úrovní současných vrcholných politiků a nad tím, že nejsou osobnostmi.
9. prosince 2022 - 06:20
Ať řekne Henry Kissinger cokoliv, vždy to stojí za zamyšlení. Kissinger je mimořádná osobnost a politické zkušenosti získával déle než kdokoliv jiný. Na něm lze ukazovat rozdíl mezi vlivem a mocí. Ač nemá žádnou formální funkci, události ve světě ovlivňuje více než většina státníků. Mimořádný je také v tom, že je současně špičkový politolog i špičkový politik. A v obou oblastech je považován za rozporuplnou osobnost. Společně s prezidentem USA Richardem Nixonem normalizovali vztahy USA s Čínou a proměnili tím politickou mapu světa. Podezírám Kissingera, že to byla především jeho myšlenka. Bohužel se také výrazně podepsal na eskalaci vietnamské války a podílel se i na řadě dalších konfliktů. V některých zemích je proto na něj dokonce vydán zatykač.
V průběhu války na Ukrajině vyslovil názor na její ukončení a notně tím rozzuřil Volodymyra Zielenského a české fialové politiky a novináře. V českém prostředí se nešetřilo slovy jako dementní, bezvýznamný apod. V případě jakéhokoliv Kissingerova vyjádření je však lepší šetřit slovy a více myslet.
Já jsem do současnosti nedešifroval již několik let starou událost. Byl den po nastoupení Donalda Trumpa do funkce, v amerických městech se konaly protestní demonstrace a v novinách se objevila nepatrná zprávička o dvou řádcích, že Kissinger odletěl do Moskvy k jednání s Vladimírem Putinem. Dodnes jsem nepochopil důvod této schůzky.
Je pravděpodobné, že Kissinger se významně podílí na koncepcích „deep state“ či kryptokracie. Jeho vyjádření proto zdaleka nejsou pouhým bonmotem starce na penzi, ale jsou signálem o pohybech v uvažování americké a nadnárodní mocenské a finanční elity. Současně ale jeho vyjádření mohou sledovat další cíle než jen prvoplánové předání jejich obsahu. Stýskání nad úrovní současných státníku může být vypouštěním mlhy, zakrýváním vlastní odpovědnosti nad úrovní těchto státníků. Vždyť se blížíme situaci, že budeme moci v jednotlivých státech téměř s jistotou předpovědět, že nejhloupější z kandidátů, nejmenší osobnost, volby vyhraje.
Marketing s reklamou představují v tržní společnosti bez přívlastků klíčové disciplíny, někým dokonce označované za vědecké. Jejich podstatou je vnutit člověku to, co vůbec nepotřebuje i za cenu zadlužení. V posledních desetiletích se stal významnou disciplínou i politický marketing spolu s profesí spin doktor. Roli politického marketingu ve spojení s médii nám ukázal geniální americký film „Vrtěti psem“. Proč se do popředí politického života dostaly volební kampaně a politický marketing?
Potřebovaly osobnosti jako T. G. Masaryk nebo Ch. de Gaulle volební kampaň? Celým svým životem profilovali svou osobnost a nikdo nemohl pochybovat o jejich názorech, postojích, hodnotách a mravní integritě. To bohatě dokládali událostmi celého svého života. A především jejich názory a politické působení bylo trvale konzistentní. To vše u současných kandidátů na vrcholnou funkci chybí. Proč jsou tedy tito hráči z „okresního přeboru“ nasazováni do volební soutěže?
Kissinger svým stýskáním nad úrovní současných politiků pokrytecky blafuje, protože je součástí utváření personální politiky kryptokracie. Slabí leadři světové politiky jsou cílem „kryptokracie“. Nežádoucí jsou politici se silnou pozici, legitimitou ve svém národě, se silným politickým mandátem, politici s vlastním výrazným majetkem, silné osobnosti s vysokou inteligencí a vzdělaností. Naopak žádoucí jsou politici dementní, nevzdělaní a hloupí, ve svém národě neznámí, s „máslem na hlavě“, s majetkovou hodnotovou prioritou. Podobně jako pro nalití vína potřebujeme prázdnou sklenku, potřebuje kryptokracie kandidáta v podobě prázdné nádoby, kterou naplní svým obsahem.
Politici těchto kvalit jsou zcela závislí na politickém marketingu a médiích a na jejich tvůrčích procesech. Jsou dva druhy politického marketingu, jeden konstruuje novou politickou osobnost z výchozí nuly. Kandidát není znám, není o něm známo více méně nic, ani pozitivního, ani negativního. Politický marketing zkonstruuje osobnost podle zadání, jak je v konkrétní situaci a pro konkrétní úkoly potřeba. Takto se vytvořila v Pezinku na skládce odpadků, do té doby neznámá, prezidentská kandidátka Zuzana Čaputová.
Druhý typ konstrukce kandidáta je náročnější. Spin doktoři, političtí marketéři musí „přemalovat“ veřejnosti známou vrstvu kandidáta. Jde o vrstvu, která je vůči dané funkci v dané době kontraproduktivní. Např. gen. Petr Pavel je polovinou své životní kariéry ideálním kandidátem na tajemníka komunistické strany a druhou půlkou na generálního tajemníka NATO. U Václava Havla, u něhož bylo zadání „morální ikona národa“ bylo nutné, podobně jako se zakrývá u P. Pavla komunistická část života, zakrýt extrémně amorální zhýralý soukromý život. Na Ukrajině bylo třeba osobnost známou komediálními atributy modifikovat do osobnosti s politickými atributy.
K úvahám Kissingera o úrovni vrcholných politiků neodmyslitelně patří úvahy a analýzy o tom, jakými cestami se tito politici do vrcholných funkcích dostávají. Nadnárodní kryptokracii do určité míry prozrazuje styl, charakterizovaný souběžným působením v několika směrech, prostřednictvím několika aktérů. Styl je většinou uvolněný, bez křeče. Hledá se optimální dráha k dosažení cíle. Nejde tedy o to, zda zvítězí její kandidát, ten zvítězí v každém případě, ale jde o vítězství působící nejvěrohodněji demokraticky a o vítěze, nejlépe plnícího úkoly kryptokracie.
V marketingu se hledá a vytváří optimální situace pro „znásilnění“ mysli cílového jedince. Hledá se i optimální prostor a čas. Pro prodejní kampaň plavek je optimální roční čas období, kdy nastupuje letní a plavecká sezóna a extrémně nevýhodný je čas po skončení plavecké a koupací sezóny. Proto z hlediska marketingu plavky patří na trh a na pult od konce dubna.
A jak je to v politickém marketingu? Zde můžeme reflektovat sociální a historický čas utvářený sociálními jevy a procesy. Výrazem reflektování sociálního času byla v USA volba Baraka Obamy prezidentem a dalších Afroameričanů do funkcí, v době výrazného nástupu Afroameričánů do veřejného prostoru a růst jejich demografického podílu ve společnosti.
V západní civilizaci, která se ocitla v podivné fázi svého vývoje, emancipace žen a problematika genderu překročila své optimum a nezvládnutelně se řítí neznámo kam. Agresivní profesionální feministky neustále a všude usilují o maximalizaci pozic žen, resp. spíše svých pozic a kdo s nadšením nesdílí jejich postoje a názory, se stává sexistou, mužským mačem, rasistou, homofobem xxxxxxxxxxx. Jedna z jejich tezí říká: že ženy byly po staletí diskriminovány (což je mimochodem pravda), a proto musí za každou cenu a všemi možnými způsoby obsazovat vedoucí funkce. O úspěšnosti tohoto procesu vypovídá složení, činnost a výsledky Evropské komise.
A to je čas pro politický marketing. Společensky a historicky nastal čas pro ženu ve funkci. Tak jako je v květnu čas na plavky na pultě a na trhu, tak je v současnosti čas na nasazení ženy do volebního klání. Ve volebním boji si nikdo v této atmosféře nedovolí vůči ženě to, co si dovolí vůči muži. Proto kryptokracie jako významný prvek svého politického marketingu zařazuje mezi kandidáty ženy a nepochybně má zpracovaný specifický scénář pro volbu ženy.
Kryptokracii se nově zpracovaný scénář prosadit do funkce ženu osvědčil. Především slovenská verze scénáře, zvláště při volbě a v počátcích prezidentského období, byla úspěšná. Proto byl scénář replikován v Bělorusku se Světlanou Tichanovskou. V Česku existují určité komplikace s realizací scénáře žena (prof. Danuše Nerudová) na Hrad způsobené v současnosti ženami v politice, které púsobí jako negativní reklama. Kdo by chtěl další Pekarovou, Černochovou či Langšádlovou ve vrcholné funkci?
Zatímco Kissinger představuje strategické rozvažování a změny ve strategických koncepcích, přenos strategických koncepcí do taktické polohy a jejich realizaci personifikuje George Soros. Jako hlemýžď se vysouvá do světa svými tykadly , kryptokracie se vynořuje v „horkých“ oblastech prostřednictvím G. Sorose. V osmdesátých letech pracoval s Václavem Havlem a v období charakterizovaném na Slovensku vraždou Jána Kuciaka pracoval se Zuzanou Čaputovou, když předtím se z jeho smrtícího objetí vymanil Viktor Orbán.
Osamocená úpornost Petra Koláře a jeho družky snahou „prodat“ generála Petra Pavla naznačuje, že generál nemusí být první americká volba. Kandidatura a volební preference gen. Pavla odkrývají nové zákoutí české duše. Česká média více než třicet let vybičovávají ve společnosti hysterickou antikomunistickou atmosféru, jejímž heslem na praporu je: „neexistuje bývalý komunista, to je stejné jako bývalý černoch“. Tudíž Pavel, nejen bývalý komunista, ale také funkcionář KSČ, absolvent komunistické vojenské školy, důstojník komunistické armády, a příslušník komunistické vojenské rozvědky, připravovaný na vysazení do týlu NATO by neměl mít u pravicové antikomunistické veřejnosti šanci.
Druhá část společnosti-levicová, se zase těžko vyrovná s angažmá Pavla ve vedení NATO, tedy s jeho působením jako nejhoršího sluhy nejhorších imperialistických struktur. Tedy ta část společnosti, která je konzistentní se svým politickým přesvědčením, ať pravicovým antikomunistickým či levicovým, případně komunistickým, ho nemohou volit. Kdo ho tedy preferuje či ho případně zvolí? Především ta část populace, která je politicky a ideologicky nekompetentní a nekonzistentní a lidé s nižším IQ. A ti ho budou volit pro jeho účes, že mu to sluší, má hezký oblek apod. Pokud bude zvolen, nestěžujme si potom. Prezidenta jsme si nechali zvolit mentálně retardovanou částí populace (jak si Pavel rozuměl s řeporyjským Pavlem Novotným).
Je značně pravděpodobné, že scénář „žena do funkce“ má naplnit Nerudová. Součástí scénáře je cesta po stezce již vysekané Zuzanou Čaputovou a jejím marketingovým týmem financovaným Sorosem. Součástí marketingu je maximální identifikace s „úspěšnou“ osobou Zuzanou Čaputovou a jejími úspěchy ve funkci. Tady dochází ke známému psychologickému přenosu a Nerudová získává voliče díky Čaputové. Marketingový tým se snaží Nerudovou co nejvíce připodobnit ženě, která již vyhrála – Čaputové. Účesem, oblečením, způsobem komunikace.
Body by měla Nerudová získávat také profesurou a kariérou rektorky. Ovšem v současnosti již neplatí, že vysokoškolský profesor či rektor vysoké školy musí být automaticky inteligentní a vzdělaný. Její mediální a veřejná vystoupení nepřesvědčují ani o vysoké inteligenci, ani o vysoké vzdělanosti. Spíše vypovídají o aroganci, komplexu vícecennosti, nedostatku pokory a skromnosti. I jako předsedkyně komise pro důchodovou reformu dokázala jen replikovat desetiletí opakované floskule. A ač profesí ekonom, nepochopila, že v průmyslu a ekonomice 4 D, tedy v digitální éře umělé inteligence a robotizace, bude systém důchodů fungovat na jiných principech. Základním a prvním dojmem působí svou prázdnotou.
V počátcích volební kampaně to vypadalo, že marketing bude pouze hledat nástroje, jak Nerudovou prodat voličům jako fenomén nové feministické éry. Postupně se však ukazuje, že marketing Nerudové bude muset hlavně překrývat reálnou vrstvu dosavadního života Nerudové.
Její manžel získával peníze, pokud ne přímo kriminálními praktikami, tak rozhodně praktikami mimo morální normu. Není kampaň financována z těchto, ne zrovna čistých peněz? V době, kdy Nerudová řídila vysokou školu, tak se na této škole podezřele snadno získávaly vědecké doktorské hodnosti, zvláště studenty z Rakouska a z Německa. Celá kauza je v řešení Národního akreditačního ústavu. Děkan, působící souběžně s Nerudovou, již vyvodil osobní odpovědnost a z funkce odstupuje.
Předpokládám, že Nerudová je kryptokracií nasazena do volebního klání, a proto bez ohledu na tato fakta (máslo na hlavě je přednost), s vysokou pravděpodobností volby vyhraje.