Oba dva prezidenti mě opravdu nezklamali. Mluvili oba racionálně, bez příkras tak, že v závěrečné části i jinak schopný manipulátor, redaktor Takáč, kapituloval a prezidenti debatu zcela ovládli.
Každý, kdo dnes uvažuje o konfliktu na Ukrajině, by měl mít příležitost tuto vzorovou debatu vidět. Oba dva prezidenti unisono hovořili o potřebě míru. O možnosti příměří a míru a poté uzavření mírové smlouvy mezi Ruskem a Ukrajinou. Oba dva prezidenti hovořili o těch politicích či zemích, kteří by se mohli pustit do mírových jednání mezi oběma zeměmi. S výjimkou Izraele, kterého uvedl prezident Zeman jako možného prostředníka, se oba pánové shodli na všem. Mezi prostředníky jednání o míru by tak viděli nejspíše Turecko a Čínu. A samozřejmě, jak správně poznamenal V. Klaus, velké slovo v zahájení jednáno o míru budou mít Spojené státy. Jinak řečeno, bez velmocí konečné uspořádání na Ukrajině nebude možné.
Oba pánové se zastavili také u Majdanu (2014), který byl vlastně počátkem – tak, jak to před krátkým časem veřejně řekl slovenský premiér Fico – následné války na východě Ukrajiny.
Prezident Zeman správně charakterizoval Majdan a následné události v Kyjevě jako svržení legálně zvoleného prezidenta Ukrajiny. To jsou věci, o kterých se u nás nehovoří, ale které jsou faktem. Oba dva prezidenti se zastali jak Viktora Orbána, tak Roberta Fica. A pochopitelně odsoudili rozhodnutí Fialovy vlády, až na další přestat jednat se slovenskými kolegy. Toto rozhodnutí označili za zcela iracionální.
Abych pravdu řekl, vystoupení M. Zemana a V. Klause bylo hezkým politickým a politologickým cvičením, které mě velmi pobavilo. Oba dva společně představují podporu nejméně cca 50% voličů. Ostatně i průzkumy veřejného mínění ukazují, že se nálada v Česku od nálady na Slovensku příliš neliší. Téměř 70 % českých občanů v průzkumu veřejného mínění agentury STEM odpovědělo, že si přeje ukončení války na Ukrajině a to i za cenu, že Ukrajina ztratí část svého původního území - rozuměj převážně ruskojazyčná území na východě a jihu země a Krym.