No, je to jeho rozhodnutí, které bude buďto litovat nebo se mu vyplatí. Je to otázka času. Nicméně, jeho rozhodnutí lze považovat za ješitnost, neprozřetelnost, ukvapenost, ale také za vypočítavost. Je totiž známo, že jeho vztahy s Milošem Zemanem byly trnem oku jeho přátel a kamarádů z branže, že mu vytýkali přijetí ocenšní    od Zemana atd. Není od věci se také domnívat, že rozhodnutí vrátit státní vyznamenání není samoůčelné, ale také není v intencích zdůvodnění, které uvedl. D. Hůlka totiž žongluje s přátelstvím, které mezi oběma, jak trdí sám Hůlka, bylo. Ješitnost, falešná domýšlivost, ale možná také tlak jeho okolí jej donutilo konstatovat nesmyslné, unáhlené závěry. Např., když v reakci na koronavirové opatření, resp. mnohostranné dopady a důsledky z nich, se    M. Zeman vyjádřil tak, že v tom D. Hůlka viděl osobní zesměšnění. Sám si   D. Hůlka si totiž neuvědomil, že jeho reakce na slova Miloše Zemana jsou nepatřičná, když vyslovil zásadní nesouhlas s opatřeními proti koronaviru. Pan Hlka se ohání přátelstvím s M. Zemanem, ale jak se zdá, jeho ješitnost je silněšjší, než pproklamované přátelství. Jinak by se nemohl D. Hůlka urazit nebo cítit dotčen, resp. zesměšněn, když prezident na jeho adresu v podstatě opodstaněně řekl, že „ Pokud jde o jeho účast na protirouškové demonstraci doporučuji mu, aby si dal studený a mokrý hadr na hlavu a na nějakou dobu se stáhl do soukromí“!
    

Daniel Hůlka pojal tento vzkaz jako veskrze nepatřičný, kterým jej prý Zeman urazil. Chce se říct, pane Hůlko, víte kolik podobných, ale především mnohem intenzivnějších urážek, zesměšnění, ponížení, dehonestací musel snést a snáší Miloš Zeman? Pravda, na některá reagoval více, jindy méně drsněji, ale přesto neprojevil ješitost, uraženost nebo osobní dotčenost. Pan Hůlka se nechal slyšet, že prý mu Zeman ukázal svou pravou tvář, prý se  obrátil proti svému národu  a !obyčejným normálním pracujícím lidem“. Aby too nebylo málo, pan Hůlka si vylil žluč tvrdým nařčřením M. Zemana, že se  k lidem prý chová sprostě, agresivně, nenávistně, egoisticky, egocentricky, narcisticky a bohorovně. Více agresivních pomluv k vykreslení Zemanovy charakteristiky zřejmě Dan Hůllka již nenašel, ale i tak je toho dost. Velmi pozoruhodné vezmeme-li v potaz skutečnost, že ještě před několika dny, než se o něm M. Zeman poněkud sarkasticky, ale také opodstatněně a jistě také  v duchu vzájemného přátelství, vyjádřil, byl Zemanovým přítelem. Pak přišel okamžik pravdy, kdy se „jemnocitný“ Dan Hůlka cítil být výrokem M. Zemana ublížen a ponížen a bylo zle.
     

Nicméně, je možné, aby pan Hůlka neznal M. Zemana natolik, aby o něm (ne)věděl, co lze od něj očekávat? Že by neznal jeho specifickou, možno říct horňácko-sedláckou, „sprostořekou“ rétoriku? To si o sobě D. Hůlka říkal, že je skutečným přítelem M. Zemana, nebo si to jen myslel a na přítele si hrál? Pokud nemá být přátelství povrchní, hrané, falešné, pak musí být přátelství založeno na vzájemném hlubokém poznání jeden druhého, na umění chápat a rozumět jeden druhému, ale, jde-li o opravdové přátelství, umět i tolerovat, prominout. Jaké bylo „přátelství“ Daniela Hůlky a Miloše Zemana, když se D. Hůlka nechal unést emocemi a na svém příteli nenechal nit suchou, či lépe, na svého přítele vylil nejšpinavější kýbl pomluv a nařčení?
     

Daniel Hůlka se rozhodl 28. října na Pražském hradě vrátit M. Zemanovi vyznamenání, které od něj osobně obdržel. Bude mít také dost odvahy před národem říct a zdůvodnit, proč ocenění vrací? Bude schopen říct vše, co na adresu M. Zemana v mainstreamu pronesl? Myslí si pan Hůlka, že to bude ostuda prezidenta, nebo jeho? Jiná otázka také je, zda mu stojí za to se kompromitovat před národem jenom proto, že se zavděčí svým kolegům z branže? To už je ovšem jeho věc a možno říct, náš zbytečný problém.