Kousek nad ním je keltské oppidum, v blízkosti zdejšího kostela Sv. Jakuba Staršího odpočívají význační Přemyslovci a za dob Masarykovy republiky to byla vyhlášená vilová čtvrť, oblíbené výletní místo Pražanů.

A když byste vystoupili na náměstí, které je ošklivé, zaprášené a neudržované a vůbec nereprezentuje místo, které kdy mělo něco společného s prestižní vilovou čtvrtí a oblíbeným výletním místem Pražanů a šli byste kolem obchůdku, který vlastní někdejší popřevratová pornoherečka (a není tu sama, dříve tu v okolí žil i židovský pornoherec Robert Rosenberg, než ho zavřeli za obchodování s bílým masem a šíření drog, aby ho pak zase pustili a z Evropské unie mu dali dotaci na dokument o svém životě plném tvrdého sexu před kamerou),

minuli byste nejspíše omšelý baráček, který je zdejší radnicí a pokračovali byste stále dál, mohla by vás zajímat budova, kde kdysi měla svoji právní kancelář okultistka pracující s andělskými energiemi a egyptskými kartušemi Lenka Pavlová, než ji později Petr Nečas vzal na pod jeho ministerstvo spadající Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí, aby z něj byla později s velkou hanbou odejita, protože se ukázalo, že - sama rozvedená - bránila otci stýkat se se synem a dokonce syna unesla z Prahy do Brna,

prošli byste kolem restaurace, která patří dceři bývalého ředitele Českých drah Josefa Bazaly, kde na zahrádce najdete okultní symbol vztyčeného obelisku s pyramidkou na vrcholu, směřující k nebesům, konkrétně k pólu nebeskému, Polárce, a nějaký okultista by vám třeba vysvětlil, že tento obelisk symbolizující mužský princip stojí proti kašně-soše bohyně Matky Země, Gaii, která má být ženským elementem v zahradě a jejíž symbióza s obeliskem má vytvářet na pozadí keltské hory harmonii mezi nebem a zemí.

A kdybyste šli ještě dál a nechali za sebou po své levé straně polikliniku, kde jiné okultistky provozují mateřskou školku, kde děti infiltrují rodinnými konstelacemi, jógou a jinými duchovními orientálně orientovanými exercíciemi, a vydali byste se na příští křižovatce doprava, pak byste šli klesající uličkou k Vltavě, která se zde pravidelně rozvodňuje a celou obec odřezává od Prahy. Když byste však těsně před ní zahnuli zase doleva, doputovali byste k jedné restauraci, kde se nedávno sešla jistá státní žalobkyně (říkejme jí třeba Bradatá), jeden moderátor veřejnoprávní televize (říkejme mu třeba Teplý) a jeden šéf jednoho policejní oddílu zaměřeného na potírání organizovaného zločinu (říkejme mu třeba Ušatý), kteří se zde domlouvali na tom, jak mediálně uchopit blížící se ostudu jiného pana žalobce (říkejme mu třeba Pidlooký), co s tou paní Bradatou stážoval v USA a na pokyn z americké ambasády si troufl i na premiéra této země - ale trochu přestřelil.

Kdybyste se v tu dobu podívali na webové stránky tohoto městečka, zjistili byste, že setkání těchto tří vlivných lidí, z nichž dva jsou podle některých médií milenci, jak prý zjistila zase jiná policejní složka, což prý pak jejího šéfa poté stálo místo, protože asi není radno si fotografovat vlivnou paní Bradatou scházející se s panem Ušatým (a aby to bylo ještě více zašmodrchané, ten třetí - pan Teplý - podle jiných médií zase chodil s ministrem, který tu paní Bradatou chtěl dosadit do jejího teplého místečka, načež ho ale premiér odvolal a přišel jiný ministr, který ji tam přesto dosadil a prý se s tou paní Bradatou také jaksi nakonec nadmíru sblížil, takže vlastně není jasné, zda ta chodí s Ušatým nebo s tím Brněnským, jak se v Brně povídá), tak tedy toto setkání vyvolalo velký údiv místních a kdosi, kdo spravuje webové stránky, napsal, že toto městečko je ZASE slavné a umístil tam odkaz na článek, který onu schůzku odhalil.

Ale kdybyste na tom městečku pár let žili, jako já, a něco málo byste o něm věděli, tak by vám ta poznámka přišla nepatřičná. Jak - toto městečko je zase slavné? Vždyť ono je furt slavné. Žil tu pán, co kousek za kopcem složil tu písničku, která se stala oblíbenou písničkou v době světové války a u nás se hrála pod názvem "Škoda lásky", zatímco Britové ji zpívali jako "Roll out the Barrel", Finové ji zvou "Tonttujen joulupolkka" a Maďaři ji pějí na slova "Sej-haj Roziv". Bydlil tu i pán, co zde dělal lékaře, ale ještě lépe mu šlo psaní a napsal spousty románů, než ho jednoho Rozmarného léta roku 1942 umučilo gestapo za heydrichiády. V přísně puristickém slohu mu zdejší vilu navrhl další jeho levicový kamarád z Devětsilu a šlo o vůbec první funkcionalistickou realizaci na - maloměstě. O Přemyslovcích a Keltech už byla řeč, i o paní Lence Andělské Pavlové, co odtud raději uprchla do Křtin u Brna, kde pořádá konference o mediaci, kterým dává záštitu jeden ministr spravedlnosti za druhým, ano i ten zmiňovaný teplý přítel zmiňovaného teplého moderátora, i ten, co přišel po něm. Kdybyste v tom městečku pár let žili, jako já, a něco o něm věděli, tak by vám bylo jasné, že ne až tato schůzka, ale mnoho dalších jiných skutečností činí z tohoto městečka městečko bezesporu pozoruhodné.

On totiž kousek od toho obchůdku oné zapomenuté pornoherečky bydlí význačný židovský Umělec, co se kdysi proslavil tím, že nad Pražský hrad navrhl a umístil velké neonové srdce pro jednoho pána (říkejme mu třeba Chrchla), takže ten Hrad pak vypadal jako jeden velký bordel. Později si ho (to srdce) stáhli do Bruselu, jak se jim líbilo a zřejmě se tam nad ním rozněžňují dodnes.

A kdybyste šli tou stejnou cestou, co jsem už popisoval, ale na oné křižovatce byste nezahnuli, ale pokračovali rovně a šli ještě pár set metrů dál, došli byste k moderní vile obehnané pohleduvzdorným železným plotem - ten zase patří význačnému židovskému bankéři, který nedávno kandidoval na prezidenta a opustil kvůli tomu vlivný post v Goldman Sachs, ale ani to, že si navlékl sportovní tílko a běhal Stromovkou ve snaze získat si srdce obyčejných Pražanů, mu nepomohlo - oni totiž lidé moc nevěří těm, kteří dělají pro Rothschildy a jim podobné. Tento pán, prý se kdysi jmenoval Fanklestein, než si počeštil jméno, ale co-já-vím-jestli-se-to-jenom-nepovídá, pořádá ve své vile pravidelné seance, kam zve podobné lidi, co měli a mají rádi toho Chrchlu, takže když se sejdou, je to takový malý Bilderberg. Kdybyste tu byli v ten správný čas, viděli byste třeba některé známé tváře, které sem jezdí mudrovat a filosofovat, jako třeba toho pána, co chtěl udělat Pozitivní revoluci, ale nějak mu to nevyšlo, nebo toho pátera, co tak rád udává a za normalizace vychovával kádry pro ministerstvo. Kdybyste zpoza nějaké zídky pozorovali, koho sem vozy přivážejí, mohli byste spatřit židovského režiséra, který vynadal Čechům do rudých prasat, když si zvolili Důchodce z Vysočiny a odmítli toho Černohorce, narazit byste mohli na jednoho lobbistu z Dutko Worldwide, který nám s krytím od pana Rockefellera dělal několik let ministra obrany (a který zahýbal manželce s jednou paní, co pracovala v 90. letech u Chrchly, aby jí pak pomohl stát se senátorkou - to jméno je v tomto městečku také dobře známo, poněvadž tu část její rodiny bydlí). Poznat byste mohli židovského podnikatele a soukromého pivovarníka, který se na vás zubí z každého billboardu u silnice, jednoho novináře a publicistu z B´nai B´rith či toho pana bankéře, co chtěl mít Prahu na triku, ale když se ve volbách nezadařilo, pohrdl funkcí zastupitele, protože on přece chtěl dělat jen primátora. Prostě taková nóbl společnost intelektuálů, kteří si myslí, že by věci veřejné měli spravovat ti vyvolení (nebo Vyvolení) a osvícení.

A když jsme u chrchlatého pána, tak tomu by v tomto městečku chtěli udělat sochu (už také za tím účelem založili spolek pro její postavení) a protože se zdejší kopec nad městečkem jmenuje Havlín, mají utkvělou představu, že by měl být doplněn o právě jeho do kamene vytesanou tvář. Asi to má být další energetický bod, který ve spojitosti s egyptským obeliskem a démonicky vyhlížející Gáiou u Bazalů bude do vesmíru vysílat vlny Pravdy a Lásky. Jen doufám, že z toho nebudou nějaké trable, protože na zdejším hřbitově odpočívá také jeden Vlajkař, ke kterému občas zajdou ti, co si Vlajkařů váží a kamenný Chrchla by je mohl iritovat. Či naopak. Ale to by snad neměl být problém od chvíle, kdy pročernohorská média vzala Vlajku na milost, když se zjistilo, že Černohorcův otec byl jejich hrdým příslušníkem. A i kdyby - pak v tomto městečku sídlí i URNA a spousta dalších policistů, současných i bývalých, oficiálních i tajných, uniformovaných i těch v civilu, je tu dokonce celé jedno vnitrácké sídliště...

Vůbec tohle městečko bylo slavné a v 60. letech minulého století mělo před sebou velkou budoucnost v souvislosti s jaderným výzkumem, dokonce se mu prorokovala taková budoucnost, že se prý bude jednou říkat, že ne toto městečko leží u Prahy, ale Praha že leží u tohoto - v té době už - velkoměsta, jak bude ve srovnání s ním najednou bezvýznamná. Ale pak přišla izraelská psychologická operace Srpen 1968 a všem snům a plánům byl konec a na prodloužení metra si zdejší budou muset počkat až do roku 2030. Takže tak.

No a pokud byste se vydali směrem od onoho vnitráckého sídliště zase dolů, na náměstí, kolem velkého kamene vztyčeného na památku padlým obou válek (je zde velkými písmeny vyveden nápis "Za vaši smrt naše svoboda", což se později stalo příčinou jistého faux pas, když zde probíhala tryzna u příležitosti úmrtí Josifa Stalina a zmíněný nápis se v souvislosti se smrtí Státníka zdál jaksi dvojsmyslný a ideologicky nevhodný), minuli byste po pravé straně budovu základní školy, kde jeden čas učil a látku pro svůj román sbíral další Chrchláčův obdivovatel a kulturní činitel - velký židovský Pan Spisovatel. Říká se, že dost lidí zde na městečku naštval, když ve svém románu "Výchova dívek v Čechách" vylíčil některé postavy obzvláště nemorálně, ačkoli reálné předlohy, které si k románu vybral a které pak byly ostatními snadno identifikovány (inu, maloměsto), žily a žijí ve skutečnosti čestně a spořádaně. Pro mrzké účely větší atraktivnosti a prodejnosti svého románu (a tudíž i vlastního zisku) tak těmito přibarvenými rolemi, smyšlenými charaktery a vyšperkovanými osudy několika zdejším nešťastníkům značně ublížil. Není divu, že brzy poté zdejší městečko opustil.

Rovněž tu žil nakladatel Eduard Beaufort, který byl svobodným zednářem, ale vlastně nebyl jediným nakladatelem, protože toto městečko ještě dříve uchvátilo jiného knižního nakladatele, Jana Ottu, vydavatele slavného Ottova slovníku naučného. Ten si zde postavil krásnou secesní vilu (to byste zase museli jít tou původní cestou směrem k mostu Závodu Míru) na návrh architekta Otakara Novotného, kterou po Ottovi vlastnil Masarykův špion Emanuel Voska, takový prvorepublikový havlista, který pracoval pro Američany. V letech první i druhé světové války se stal esem mezi špiony, v USA vybudoval účinnou kotrašpionážní síť a jako důstojník americké armády v letech 1918-1919 řídil středoevropské oddělení zpravodajské sekce generálního štábu USA. Do tohoto městečka, kde si později vedle Ottovy vily postavil Voska hotel Ritz, za ním občas dojížděl i Masaryk. Za války pak Voska předělal svůj hotel na ubytovnu pro uprchlé Židy z nacistického Německa.

Stáli-li byste pak před Ottovou a posléze Voskovou vilou dnes a pozorovali, kdo k ní zajíždí svým vozem, mohli byste při troše štěstí zahlédnout vlivného židovského magnáta z oboru realit Serge Borensteina, jehož firma Real Estate Karlín Group patří k špičce židovských developerů ovládajících centrum Prahy.

A kdybyste městečko navštívili přesně týden po tom, co se tu sešla paní Bradatá s panem Ušatým a panem Teplým, kterou náhodně vyfotografoval potomek známého prvorepublikového špiona, který pracoval pro ještě známějšího československého špiona, tak byste v jiné restauraci našli jinou skupinu podivných spiklenců, kteří na ty první spiklence mají dost velkou pifku.

Byl mezi nimi právě zmíněný potomek známého prvorepublikového špiona a pak dva vášniví bojovníci proti Novému světovému řádu a chrchlismu. Já je viděl a slyšel. Podle toho, co tam domlouvali, to bude ještě velká legrace.

A pak že je na Zbraslavi nuda...