Respondenti odpovídali na otázky, zda je těší, co každý den dělají, jestli jsou motivováni k dosažení svých cílů; mají-li pozitivní vztahy a zažívají v životě lásku; zvládají život z ekonomického hlediska, snižují stres a zvyšují svoji bezpečnost; jestli jsou rádi tam, kde žijí, cítí se bezpečně a jsou-li na svou komunitu hrdí; mají dobrý zdravotní stav a dostatek energie na každodenní povinnosti.  

Odpovědi je rozdělily do tří kategorií „prosperující“, „bojující“ a „trpící“. Výzkum pak řadí jednotlivé země podle procentuálního podílu obyvatel, kteří prosperují ve třech nebo více elementech.

Vítězem se kupodivu stala Panama, malinká země s nejvytíženějšími lodními cestami na světě. V Panamě nikomu nevadí, že nejsou početně významný národ a HDP nedosahuje astronomických výšek, spíš naopak. Do první desítky se dále probojovali její středoameričtí sousedé: Portoriko, Guatemala či Kostarika.

Říkám si, jak je to možné? Nestojí Portoriko na pokraji bankrotu? A není snad Guatemala tou nebezpečnou zemí s nezměrným množstvím vražd za bílého dne?

A co Evropa? Ekonomický růst je žalostně pomalý a vize do budoucna, zejména pro mladé lidi, není příliš optimistická. Česká republika se podle průzkumu pohybuje na stejné úrovni jako Bulharsko, Maďarsko, dokonce i Jamaica či Nepál, takže žádná sláva to rozhodně není. Na konci žebříčku jsou státy jako Pobřeží slonoviny, Kongo, Kamerun nebo Afghánistán.

Jsem bytostně přesvědčen o tom, že tvrdá data nejsou správným měřítkem toho, jak na tom které země doopravdy jsou. Peníze jsou, podle známého pořekadla, vždy na prvním místě. Jenže měřítkem pohody v životě není přeci to, kolik vyděláte, ale zda vám vydělané prostředky pokryjí náklady na živobytí a příliš se nestresujete.