K tomu, abychom pochopili podstatu a kontext sporu, se musíme vrátit do 31. července 1991, kdy prezident Sovětského svazu Michail Gorbačov a prezident Spojených států George Bush starší podepsali v Moskvě Smlouvu mezi SSSR a USA o snížení a omezení útočných zbraní, známou jako START. Byla výsledkem devítiletého vyjednávání mezi zástupci obou supervelmocí a znamenala zásadní průlom ve snaze o odzbrojení, když poprvé zavazovala velmoci k radikálnímu snížení současné úrovně strategických zbrojních arzenálů namísto omezení budoucí úrovně, jak se do té doby uzavíraly podobné dohody. Zároveň zástupci Ukrajiny, Běloruska, Kazachstánu a Ruska (tedy států, na jejichž území se v okamžiku zániku Sovětského svazu nacházel jaderný arzenál) uzavřeli 21. prosince 1991 v Alma-Atě dohodu, že Rusko se stane jediným nukleárním dědicem SSSR. Zdůrazňuji, že toto dědictví v té době nikdo nezpochybňoval a nárok na vlastnictví jaderných zbraní si kromě Ruska nikdo neuplatňoval. Právě tak se i na smlouvu START pohlíželo jako na ryze bilaterální.

V každém případě Ukrajina si tímto trucováním vymohla právní dodatek ke smlouvě START. lisabonský protokol, který podepsali šéfové diplomacií Běloruska, Kazachstánu, Ukrajiny, Ruska a Spojených států 23.května 1992. Kritický článek 5 protokolu určoval, že Ukrajina, Bělorusko a Kazachstán přistoupí v nejkratší možné době ke Smlouvě o nešíření jaderných zbraníi. V každém případě si americký prezident George Bush po této zkušenosti vymohl od ukrajinského prezidenta Leonida Kravčuka dopis datovaný 7.května 1992, ve kterém se Kyjev zavázal, že Ukrajina bude garantovat likvidaci všech jaderných zbraní rozmístěných na jejím území, včetně strategických útočných zbraní, v souladu se smlouvou START. O stejném závazku ujistili amerického prezidenta i nejvyšší představitelé Kazachstánu a Běloruska, ti však nedělali problémy a dodržovali dohodu.

V reakci na tento krok Nejvyšší rada Ukrajiny na neveřejném zasedání 19. října 1993 schválila bez větších diskusí vojenskou doktrínu státu, v níž se píše, že „Ukrajina spojuje likvidaci jaderných zbraní rozmístěných na jejím území s poskytnutím spolehlivých garancí pro její bezpečnost ze strany jaderných států a světového společenství“. Ještě závažnější však bylo usnesení ukrajinského parlamentu k ratifikaci smlouvy START o den dříve. Klíčová pasáž dokumentu 2, zněla stručně: „Ukrajina se necítí být vázána článkem 5 lisabonského protokolu.“ Ukrajinští poslanci tak explicitně popřeli sílu jediného přijatého mezinárodněprávního závazku, ze kterého bylo možné odvozovat, že Ukrajina přistupuje ke Smlouvě o nešíření jaderných zbraní a že je nejaderný stát. Jelcin zuřil a prohlásil, že „Ukrajina soustavně klame celý svět“, zatímco Spojené státy pohrozily Kyjevu mezinárodní izolací. Ukrajinský prezident Kravčuk se snažil získat čas a v telefonickém rozhovoru ujistil amerického prezidenta Billa Clintona, že smlouvu START v balíčku se Smlouvou o nešíření jaderných zbraní předloží novému ukrajinskému parlamentu, který vzejde po volbách. Jako projev dobré vůle pak ukrajinská vláda 20. prosince 1993 oznámila, že přistoupila k deaktivaci sedmnácti kusů mezikontinentálních balistických střel typu SS-24.

Není pravdou, že by toto prohlášení tří prezidentů plus britského premiéra dalo Ukrajině bezpečnostní garance a už vůbec není pravdou, že by Rusko porušilo své závazky, protože tento dokument není mezinárodněprávně závazný. Jak již název napovídá, memorandum není mezinárodní smlouvou a nevytváří práva a povinnosti, které se řídí mezinárodním právem. Je to politické prohlášení, nic víc, podobné memorandám našich nejvyšších ústavních činitelů o neměnnosti zahraničněpolitické orientace. Je to sice významné, ale právně nezávazné společné stanovisko státních představitelů, které slouží často jako podklad k dalšímu jednání. Závazky jednotlivých osob v tomto případě nelze přenášet na jejich nástupce, ale ani na signatáře takových dohod se nevztahují žádné povinnosti. V mezinárodních vztazích jde nejčastěji jen o záznam s výkladem otázek tvořících předmět diplomatického jednání. Pouze právní analfabet může vyvozovat mezinárodněprávní závaznost z toho, že memorandum svými ustanoveními odkazuje na závazný Závěrečný akt KBSE. Takto mezinárodní právo opravdu nefunguje. Proto všechny propagandistické plátky neuvěřitelně zavádějí, když tvrdí, že Rusko porušilo mezinárodní smlouvu a že z toho lze vyvozovat nějaké mezinárodněprávní důsledky. Opakuji, je to lež.

Podtrženo sečteno, odvolávání se na nějaké bezpečnostní záruky v případě Budapešťského memoranda stojí zcela na vodě. Západ velmi dobře ví, že na základě tohoto cáru papíru nemůže vymáhat plnění žádných závazků, a tak jej jen zneužívá k antiruské propagandě. Ukrajina si svými praktikami vysloužila na scéně světové diplomacie pověst nespolehlivého a nepředvídatelného partnera.