Také u této otázky máme totiž porovnání s rokem 2017, které není pro současnost zrovna lichotivé.  

Všimněme si hned první, celkem početné skupiny občanů, kteří jsou ochotni pomáhat, ale nevědí, zda a jak je to možné. A sami si odpovězte, zda z této nevědomosti máme vinit je samotné, nebo někoho jiného…

Při srovnávání současných výsledků s těmi před pěti lety dojdeme k překvapivým a podle mého názoru smutným a alarmujícím zjištěním.

• Počet občanů, kteří by byli ochotní a schopní se aktivně zapojit do obrany republiky, se výrazně snížil (dnes 44 %, 2017 51,1 %).

• Skupina dospělých, kteří nejsou ochotni či odmítají se do řešení potenciálního nebezpečí zapojit, se naopak zásadně rozrostla (dnes 27,1 %, 2017 - 17,6 %).  

• Skupina lidí, kteří nejsou ze zdravotních (či jiných) důvodů schopni se do řešení nebezpečí zapojit, se sice zvětšila pouze o hodnotu v oblasti možné statistické odchylky, tvoří ale téměř třetinu naší populace (dnes 31,8, 2017 – 30,5). Je zdravotní stav našich spoluobčanů doopravdy tak špatný?

• Dáme-li dohromady ty, kteří se nechtějí (27,1 %) nebo jsou neschopni (31,8 %) se aktivně na obraně republiky podílet, zjistíme, že jde o téměř 60 % dospělých občanů.

O tom, co se skrývá za těmito fakty, můžeme jen spekulovat. Kosmopolitismus, globalismus, ztráta pocitu zodpovědnosti k širšímu společenství, sobectví a individualismus, ignorace politiky a společenského dění, spoléhání na pomoc „odjinud“, vyprázdnění pojmu vlast…? Vyberte si, nebo doplňte!  

Průzkumu společnosti SANEP na téma Bezpečnostní situace v ČR se aktivně účastnilo 3235 respondentů ve věku nad 18 let, metodologie (pohlaví, věkové skupiny, příjmové oblasti, vzdělání, velikosti místa bydliště) korespondovala s demografickým složením obyvatelstva České republiky, statistická odchylka zjištěných dat je ±1,5 %.