Putinův19 projev přednesený ve čtvrtek 29. února byl rekordně dlouhý: 2 hodiny a 6 minut. Projev ve Federálním shromáždění lze považovat za volební program i proto, že ruský prezident ví, co a jak má dělat, a chápe, na koho se lze spolehnout při plnění stanovených úkolů.
3. března 2024 - 06:30
V jazyce občana jsou to rodina, mládež a kádry. V jazyce vojenském: vojenská a technologická síla a vysoká hospodářská produktivita. V jazyce politika: nezapomínejte, co jsem kdy řekl, kdo jsem, a proč i politik by nikdy neměl být zrádcem svých spoluobčanů. A vzkázal chamtivcům bez duše: elity nejsou ti, kteří se obohatili v divokých devadesátých letech a konci minulého století.
Projev lze označit za globální v tom smyslu, že jeho obsah nebyl určen jenom Rusům. To není překvapivé vzhledem k nedávným změnám na ukrajinské frontě a nedostatku politické jednoty na Západě. Mapy Kyjeva jsou zmatené, lži a klam obyvatel nabývají nevídaných forem a konec konfliktu je v nedohlednu. Přesto některé průběžné výsledky ukazují na zásadní změny v podmínkách hry v blízké budoucnosti, ve které Česko nebude platícím divákem, ale platícím poraženým, osamoceným státem bez vize a výhledu na pomoc, tápajícím v rašeliništi.
Koncepční projev ruského prezidenta, dotýkající se současnosti a budoucnosti největší a strategicky nejvýznamnější ozbrojené konfrontace na světě, kterou několik let nazývám antropologická válka, logicky upoutal pozornost západního publika. Navíc jak ve Spojených státech, tak v EU v předvečer volebního cyklu panuje dokázaná krize důvěry mezi těmi nahoře a dole. Lidé při hledání odpovědí se stále více zajímají o názor druhé strany. Proto si dovoluji sdělit několik západních názorů na projev s vlastními mini-komentáři a doplněním.
Západní mainstream
Mainstreamový západní tisk se zapojil do své oblíbené zábavy: překrucování a démonizace ruského prezidenta. Po povrchním hodnocení šesti západních deníků mohu tvrdit, že všechny jaksi zapomněly, že na Ukrajině se prezidentské volby vůbec konat nebudou. Že existuje absolutní nedostatek pochopení Ruska a toho, proč provádí takovou politiku. Že všechny úspěchy hospodářské, diplomatické a vojenské jsou vykreslovány buď jako bezvýznamné, nebo nemorální. Přitom jednu věc lze mezi řádky vyčíst: změnu rovnováhy sil ve prospěch Moskvy nelze popřít, a to ani při vší touze. A také historií potvrzené pravidlo: kdo se vzdá morálky jako takové, musí počítat i se ztrátou teritorií a institucí.
Platí to pro Rusko od poloviny 90 let minulého století stejně jako pro EU, NATO a USA. Rusko se dnes vidí v zrcadle chyb a následků zmíněného pravidla se snahou přiznat si chyby a v budoucnosti se vyhnout jejich opakování. EU, NATO a USA čeká podobný osud a stání před zrcadlem chyb, které udělaly a stále ještě dělají. Se zrádci národa se nebude nikdo zvenku zabývat. Se zrádci se musí vypořádat vlastní lidé, národ. S pravděpodobností hraničící s jistotou česká kotlina bude jednou z posledních zemí, která se dostane před zrcadlo chyb, ve které se odehraje moderní vypořádání se se zrádci. Klikatá pěšina času vede přes všechny zákruty ke zjištění, že Boží mlýny melou pomalu a jistě, a žádný strom neroste do nebe.
Očekávám, že před vyčištěním české kotliny se odehraje vyrovnání se zrádcem Arménie, Nikolem Pašinjanem. Jedna vlaštovka jaro nedělá, říká se. Ale za pozornost stojí skutečnost, že velvyslanec arménského ministerstva zahraničních věcí Edmon Marukyan rezignoval kvůli neshodám s premiérem Pašinjanem. Bývalý diplomat to oznámil na Facebooku: Podal jsem petici předsedovi vlády Nikolu Pašinjanovi, aby mne odvolal z funkce velvyslance Arménské republiky. (...) Rozdíly v našich vizích v řadě zásadních zahraničněpolitických otázek mi v poslední době znemožnily další účast na zahraničněpolitické frontě.
Marukyan poznamenal, že bude i nadále sloužit arménskému lidu a uplatňovat své zkušenosti v mezinárodní práci ve prospěch republiky. Připomínám, že v září 2023 Marukyan se účastnil jednání s Ruskem ohledně ratifikace Římského statutu o zřízení Mezinárodního trestního soudu Arménií. Od té doby se vnitropolitická a hospodářská situace v Arménii rychle zhoršuje mj. díky EU a USA. Ty si vybraly za svého vůdce na Kavkazu galského kohouta, prezidenta Macrona. Ve hře v Arménii jde o potenciální likvidaci křesťanského národa, kterou by měl přivézt k bodu nenávratu koupený milióny USD premiér Pašinjan & Co. A Západ mlčí!
The New York Times (NYT), který se těší pověsti neoficiální hlásné trouby Bidenovy administrativy, interpretoval Putinovo varování před rizikem jaderné války v případě vstupu vojsk NATO na Ukrajinu jako hrozbu. Přidal k tomu tradiční obviňování z porušování lidských práv na pozadí smrti Alexeje Navalného. Dnes, kdy pracuji na příspěvku, pohřbívají Navalného, jehož oficiální manželka se někde toulá se svým milencem a učí se nové roli. Podle NYT pokračuje v Rusku represivní kampaň proti opozici. Proto Putinovo připomínání nepřípustnosti pokusů Spojených států vměšovat se do vnitřních záležitostí země není pro NYT ničím jiným než poloprůhledným náznakem pokračujícího potlačování disentu. Navalného případ, je prodáván nevědoucím za cenu důležitého faktoru v mezinárodní politice.
The Wall Street Journal (WSJ) se rozhodl zveřejnit obsah návrhu mírové smlouvy mezi Ruskem a Ukrajinou z dubna 2022. Sedmnáctistránkový dokument uvádí, že Ukrajina se nesmí připojit k vojenským aliancím, jako je Severoatlantická aliance, a do země nebudou vpuštěny žádné zahraniční zbraně. Kyjev může usilovat o členství v Evropské unii, ale vstup do NATO je vyloučen. Podle návrhu dohody ze dne 15. dubna 2022 by měla být ukrajinská armáda zredukována na určitou velikost. Ruská strana trvala na tom, aby se ve vládě a u soudů používal ruský jazyk na rovnoprávném základě s ukrajinštinou. Kyjev tuto klauzuli dohody nepodepsal.
Podle návrhu mírové smlouvy mezi Ruskem a Ukrajinou z dubna 2022 Krym měl zůstat ruským a nebude považován za neutrální. Dohoda neobsahovala doložky o území regionů, které se později stanou součástí Ruska v důsledku referend v září 2022. O této otázce měly během rozhovorů diskutovat hlavy států Putin a Zelenskyj. K jednání nedošlo a nedojde, osud Ukrajiny a Zelenského je zpečetěn s pomocí Britů v roli psa baskervillského.
Protože nelze ignorovat skutečnost, že v březnu 2022 existovaly určité podmínky a dnes existují jiné podmínky a jiný právní status území, která se stala regiony Ruské federace, budoucí jednání se nebudou vést s prezidentem Zelenským a nebudou obsahovat slova vítěz a poražený. Budou to formulace o udržení míru v nových podmínkách, které mohou obsahovat i problematiku OSN, jejíž spoluzakladatelem byla Ukrajinská SSR, jedna z patnácti svazových republik SSSR. Ta vznikla 25. prosince 1917, do SSSR vstoupila 30. prosince 1922 a dnes se nachází ve finále zániku jako suverénní státní útvar a spoluzakladatel OSN, s očekávaným odříznutím od moře.
The Telegraph, seriózní britský deník s konzervativní orientací, viděl v projevu deklarativní vyjádření ruských expanzivních choutek. Politoložka Jade McGlynnová interpretuje její vojensko-politickou část jako projev militarismu a otevřenou výzvu Západu. Cituji v neautorizovaném překladu: Putinův projev ve Federálním shromáždění je víc než jen projev. Je to další projev éry ruské asertivity, založené na přesvědčení, že nerozhodnost Západu je pro Rusko příležitostí. Je to silný argument, který se zdá být neuvěřitelně přesvědčivý, čím více přicházím do styku s vojáky zde na Ukrajině a čím více času trávím v blízkosti frontových linií.
Anton Trojanovskij, šéf moskevské kanceláře publikace, kritizuje projev: Putin opakovaně zastřeně vyhrožoval Západu od zahájení totální invaze na Ukrajinu před dvěma lety ve snaze využít rozsáhlý ruský jaderný arzenál k odstrašení Evropy a Spojených států od podpory země. Zdá se, že v uplynulém roce tuto rétoriku zmírnil. Ale tento čtvrtek se k tomu vrátil a spojil své hrozby s prohlášením, že je připraven obnovit jednání se Spojenými státy o kontrole zbrojení.
Ještě větší drzost si dovolila estonská politička Kaja Kallasová (1977), od ledna 2021 premiérka země jako první žena v tomto úřadu. V letech 2014 až 2018 byla poslankyní Evropského parlamentu za Alianci liberálů a demokratů pro Evropu (ALDE). Před zvolením působila jako advokátka se specializací na evropské právo hospodářské soutěže. Tato rádo-by advokátka zapomněla, že v mezinárodním právu, v každém případě vždy existuje prezident. Možná pro ni Putin je výš než prezident, že je pro ni tak velký, že pro něj neexistuje jméno. Kallasová totiž odmítla nazvat Vladimira Putina prezidentem Ruska. Uvedla to na vládní tiskové konferenci, když odpovídala na otázku týkající se uznání výsledků budoucích voleb ruského vůdce. Cituji: Možná najdete mé výroky, ve kterých nazývám Putina prezidentem Ruska. Podle mého názoru vždy říkám jen "Putin, ano Putine". Nepřidala jsem žádný titul a nebudu ho přidávat.
Podobně daleko došel i Seznam. Již volby slov a formulace včerejšího komentáře na Seznamu mě odradily od čtení textu do konce. Proto se krátce vrátím k některým z pramenů tohoto nejenom pro mne osobně, ale i pro domovinu a Evropu důležitého projevu, i když byl věnován především domácím ruským výzvám, jejich řešení a vizi ruského prezidenta.
Několik z mnoha poučení z poslání
Putin během zasedání RB: Již jsme diskutovali o podstrčených příbězích některých osobností na Západě o našich údajných plánech na rozmístění jaderných zbraní ve vesmíru. Říkám "údajně", protože, jak jsem již řekl, žádné takové plány nemáme. Ale přesto by otázka vesmíru, neutralizace hrozeb, které pro nás mohou vyvstat, měla být neustále ve sféře naší pozornosti.
Když Putin začal speciální vojenskou operaci (SVO) na Ukrajině, němečtí politici se v něm viděli podvedeni. Chtěli být oklamáni. Ale proč? Skandální příběh. 24. února 2022 v Německu se zhroutil světonázor. Otázky německých politiků-Jak je možné, že Vladimir Putin vrátil válku zpět do Evropy? bylo možné slyšet v té či oné formulaci z různých úst. Zejména němečtí sociální demokraté to vysvětlili podvodem. Očividně všechny podvedl, řekla Manuela Schwesigová, premiérka Meklenburska-Předního Pomořanska. Doris Schröder-Köpfová řekla, že Putinova tvář, kterou vidíme dnes, nebyla v té době rozpoznatelná. Německý prezident Frank-Walter Steinmeier přiznal, že podcenil Putinův imperiální blud. Stejně jako ostatní jsem se mýlil, řekl v paláci Bellevue a vrátil svůj čestný doktorát univerzitě v Jekatěrinburgu. Já jsem si titul profesora Honoris causa ponechal, i když z něj nemám žádné výhody, ani tam, ani zde.
Mýlili se, byli jsme podvedeni, nevěděli jsme
Nejenom němečtí politici se podvodem snažili dostat do bezpečí. Pokud je válka nepředvídatelná, což ale není a nemůže být pravda, a zlověstná postava všechny podvedla, pak za to nikdo nemůže. A každý se může v klidu vrátit ke svým povinnostem. Někteří, jako například bývalý německý kancléř a plynárenský lobbista Gerhard Schröder, se ani nechtěli nechat oklamat. Nedělám mea culpa. Není to moje parketa, řekl deníku New York Times. Přiznání viny není jeho parketa. Schröder věděl, že rozkaz zabíjet civilisty v Buči nepřišel od Putina, a že ruský prezident udělil těmto vojákům medaile. Nestálo mu to ale ani za zmínku.
Vždy je snazší vyprávět příběh od konce. Cožpak se všude neobjevily náznaky, které předznamenávaly budoucí dění? Jakkoli mohla být ruská speciální vojenská operace na Ukrajině pro někoho překvapivá, v případě Putina si žádný politik nejpozději od roku 2007 a od jeho projevu v Mnichově nemohl dělat iluze. Pokud ho ovšem nepostihne naivita nebo patologie, která ho učiní zcela nezpůsobilým pro politiku. Nebo se vůbec nezajímá o zahraniční politiku a geostrategické otázky. Nebo se snaží trivializovat Rusko z politických, ekonomických zájmů nebo ze sympatií. Připomínám, že nejenom v německé politice vůči Rusku se prolínají všechny možné a i těžko představitelné faktory.
Připomínám, že dva měsíce před zvolením Vladimíra Putina ruským prezidentem byla vznesena důležitá otázka v panelové diskusi na Světovém ekonomickém fóru v Davosu. Čtyři ruští experti se na sebe v rozpacích dívali a mlčeli. V jednu chvíli se rozesmála celá místnost. Protože se zdálo, že nikdo nezná odpověď. V té době byl Putin pro veřejnost téměř nepopsaným listem. To je přesně to, co vyneslo k moci bývalého pracovníka FSB. Vlivný oligarcha, intrikář bez páteře, vzdělaný, ale hloupý bez morálky Boris Berezovskij viděl v Putinovi poslušného byrokrata: člověka bez tváře nebo s tváří, v níž každý mohl vidět, co chtěl.
Jak to všechno mohli nejenom němečtí politici akceptovat a ignorovat? Je to kombinace mnoha faktorů: ekonomický zájem o levný plyn spojený s nedostatkem zájmu o geostrategické myšlení. Připomínám, že Německá vláda neúnavně prohlašovala, že plynovod Nord Stream 2 je projektem soukromého sektoru a nikoli geostrategickou zbraní. A zdálo se, že Němci tomu věří ještě více, když tehdejší americký prezident Trump varoval před jeho výstavbou. Součástí tohoto příběhu je i německý podkožní antiamerikanismus: mnozí němečtí politici by raději důvěřovali Rusku než Americe. Ale nemohou, protože na každého existuje něco, co ohrožuje existenci celé rodiny a kamarádů. Změna prostřednictvím obchodu, třetí cesta mezi Východem a Západem – takovým sebe zaklínadlem se proto řídila německá zahraniční politika.
Tyto aspekty jsou výstižně analyzovány v knize Moskevská spojka Reinharda Bingenera a Markuse Wehnera. Autoři docházejí k závěru, že Schröder a dva ministři zahraničí SPD, Steinmeier a Gabriel, špatně odhadli, trivializovali a v některých případech dokonce negovali bobtnající agresivitu Ruska. Podivná blízkost těchto politiků k jejich ruským protějškům je zachycena i na četných snímcích. Proto není divu, že Putinova anti-woke politika zapůsobila na některé politiky na Západě tak, že omámeni mocí a penězi se stali slepými a hloupými. To je patrné i ve Švýcarsku. Roger Köppel, člen Národní rady Švýcarské lidové strany (SVP), vidí Putina jako chodící vyhlášení války duchu doby, 'woke' a 'cancel culture'. Západní intelektuálové a politici bojují proti Putinovi s panickým nepřátelstvím, protože v něm vidí politického macha jako hrozbu pro své světonázory.
Trivializace Putina ale žije dál. Neznalost ruské kultury, hodnot a ruské duše narůstá. Protože je zřejmé, že tzv. experti na Rusko se mýlili a mýlí, skuteční vědoucí jsou odstaveni do stínu a od politicky korektních médií, nemá prezident Putin ani nikdo jiný dnes v Rusku u moci možnost jednat s respektem se západním partnerem-politikem, který má znalosti historie, zná fakta a je schopen jednat věcně, bez emocí. A není zrádce. Současně připomínám, že i sám prezident Putin použil několikrát předem zmíněné: Mýlili se, byli jsme podvedeni, nevěděli jsme. Proč použil taková slova?
Jan Campbell