Jedním z kořenů přítomnosti, ze kterých se zrodily Republika Československo a dnešní Česká republika je květen 1618. Před 400 roky došlo k druhé pražské defenestraci, k začátku 30 leté války a ke zrodu současné Evropy a světového řádu. Ten tvoří nejenom otázky Anglie, Německa a Ruska, vztah států k němu tehdy a dnes, otázky vzniku německého militarismu, mýty německých historiků 19. a 20. Století a nacistické propagandy, ale i současná bezradnost, cynismus a život našich vůdců bez reflexe a opravdových přátel, podobný životu Masaryka 20. Let. Ten alespoň věřil, že kořeny demokracie jsou v křesťanství.   

Mladší generaci připomínám, že 30letá válka byla nejenom válkou religiózní a o moc, ale i válkou, ve které byl každý každému nepřítelem. Podobně je tomu i v dnešní společnosti bez formálně vyhlášené války. 30 letá válka řešila vnitřní záležitosti Svaté říše římské národa německého (Sacrum Imperium Romanum, německy Heiliges Römisches Reich), problém mezi katolíky a protestanty, a vnitřní řád, tj. říšskou ústavu. Tím, že se války účastnily všechny instituce té doby, pro lhostejné a vyčkávající nebylo místo, hodnotím 30 letou válku jako válku totální. Vznikla na základě všeobecné duchovní a hospodářské krize projevující se již v 16. století, v době církevní reformace, tzv. malého ledového období, krize dynastií a politických institucí, neschopných si přiznat nutnost zásadních změn. Podobně je tomu i dnes. 30. letá válka umožnila zrození nového typu států. Nedovedu si představit, že by to samé, či podobné mohla umožnit válka (v) současnosti, se kterou si denně pohráváme na poli obchodním, technologickém, vojenském a kulturně hodnotovém. Historie učí, že skutečná demokracie by mohla existovat pouze jako systém reálných, nikdy ne virtuálních hodnot.

Ze současných profesionálně se zabývajících politologií a dějinami idejí, doporučuji práce Herfried Münklera (1951). Pracuje na Humboldtově univerzitě v Berlíně a hodnotí jeden z výsledků 30 leté války jako zrod německého militarismu. V kontextu výzev současnosti nemohu ne připomenout koncept zvláštní německé cesty (Deutscher Sonderweg) přijatý dokonce i ruskými slovanofily 19. Století, Smolenskou válku (1632-1634), která téměř pohřbila Rusko, ale i zásobování švédských vojsk chlebem z Ruska během jejich tažení. V neposlední řadě i nedávné, mnohými ignorované nebo nepochopené připomenutí lekce 30 leté války kancléřskou Merkel, tentokrát v souvislosti s válkou na Blízkém a Středním Východě.

Bylo by proto dobré, především pro mladou generaci, kdyby dění 1618, princip Pax sit christiana, universalis, perpetua obsažený v souboru smluv nazvaných Vestfálský mír a současný stav České republiky se svými domácími a vnějšími výzvami byly adekvátně, objektivně a kontextově reflektovány nejenom v rámci oficiálních oslav 28. Října 1918, ale i ve školách. To proto, že ignorování uvedené trojice, představující výzvu k dialogu, ne k diskuzi a přepisování historie, podporuje fatální spoléhání se na spojence, mlží význam staré zkušenosti, Ochraňuj mě, Bože, před přáteli, před nepřáteli se ochráním sám, a podporuje iluzi o možném opakování vzestupu Evropy, který následoval hrůzostrašné 30. leté válce. Pokud si se změnil na ovci, nediv se, že po tobě slídí vlci, učili mě doma i ve škole. Souhlasu netřeba.