Něco jako základní příjem. Nápad, který vznikl ve spolupráci britských vědců a farmářů. Může být levnější než léčení důsledků nezdravých potravin plus sociální dávky a dotace mizejících služeb z vyprázdněného venkova. Debatujme o tom!

Chaos v řadách britských konzervativců možná nebude tím nejdůležitějším prvkem současné britské politiky. Za pozornost stojí její spodní proudy se silným levicovým akcentem. Nejnovějším plodem je mimořádně reprezentativní a fundovaná zpráva o potřebě radikální zemědělské reformy pod názvem Naše budoucnost v půdě. Tam se také objevil nápad se zvláštním cenným papírem (připomíná trochu lokální měnu), který by stát rozdával na podporu lokální zemědělské produkce.

Zajímavých nápadů je ve zprávě spousta. Představují pokus, jak zemědělství vyvést ze slepé uličky zprůmyslnění a honby za lacinými potravinami, která ničí půdu a přírodu, je zdrojem nesmírně nákladných zdravotních a environmentálních problémů, a přitom neplní svou společenskou funkci. I při té láci nemá 19 procent britských dětí do 15 let dostatek potřebné výživy.

Zprávu přinesla komise nezávislého výzkumu pro potraviny, zemědělství a venkov, která byla ustavena při Královské společnosti umění, řemesel a obchodu. Starobylý název naznačuje, že se jedná o jednu z nejstarších britských vědeckých institucí. Podporu pro rozsáhlý celoroční výzkum poskytla velká britská nadace orientovaná na inkluzivitu.

Komise se snažila řešit problém ve všech patrech, tedy z hlediska výživy, práce zemědělců i života vesnice. Uvažuje podobně jako uvažují různé reformní kroužky u nás, ale tohle je odborně opravdu vyfutrované. O to větší význam mají návrhy jako je kolaborativní vytváření komunitních plánů výživy, do kterých by přispěly i ty potravinové poukázky, a které by podpořily také cílevědomě zaměřené veřejné zakázky. K dalším návrhům patří vytváření spolupracujících organizací jednotlivých oborů zemědělské a potravinářské výroby nebo vznik Národní agreoekologické rozvojové banky pro investice. Zpráva rovněž navrhuje vytvoření částečně dobrovolnické Národní služby pro přírodu.

Hodně z toho jsou konfliktní věci. Proto byla konfliktní témata důkladně probírána s těmi, koho se týkají. Výzkumnici projeli celou Británii na kole, aby se k lidem dostali co nejblíže. Zapojili se také do debat s klíčovými veřejnými institucemi, podnikateli a občanskou společností na setkáních, konferencích a workshopech. A těžili z autoritativního výzkumu, včetně zprávy (přes 500 stran vysoce odborného textu) zvláštního týmu lékařského časopisu Lancet, který se věnoval souvislostem výživy, zdraví a klimatu.

Klima je v Británii obzvlášť živé téma, jsou už vyhlašovány stavy nouze a vláda se zavázala k uhlíkové neutralitě do roku 2050. Zpráva burcuje, že je nejvyšší čas pro změnu. Vždyť už si té hrozící katastrofy všimla i školní mládež! Varují před ní taky protesty Extinction Rebellion a strhujícím způsobem ji dokládá David Attenborough.

Zpráva konstatuje, že moderní způsob zemědělského hospodaření a výroby potravin významně přispívá k rozvratu klimatu. Přírodní zdroje, na kterých závisí veškerý život, jsou tímto hospodařením ničeny, a někde už nevratně. Narůstající rozdíly mezi bohatými a chudými, které k tomu patří, zase rozvracejí těžce dosaženou politickou stabilitu a ekonomickou bezpečnost. Změna klimatu a globální nerovnosti pak roztáčejí migraci.

Laciné potraviny jsou obvykle velice nezdravé, je tam hodně tuku a sacharidů a podporuje to obezitu, připomíná se nám dále. Obezita bývá doprovázená cukrovkou, a tady už ty levné potraviny začínají být hodně drahé. Náklady léčby diabetu (v Británii 12 miliard liber ročně) nejsou všechno. Nemocní lidé chybí v práci (15 miliard liber ročně), a vedle toho jsou tu další náklady, které se zatím nikdo neokusil vyčíslit, například jak dostat zbytky všech těch použitých léků z vody.

Laciné to není ani pro zemědělce. Celý ten systém ždímání půdy je postaven na drahých vstupech hnojiv, pesticidů, herbicidů, farmaceutických přípravků pro zvířata a obrovitých strojů. Farmáři si dovedou představit, jak tyto šílené postupy změnit, ale kdo jim pomůže zbavit se toho, co do toho dosud v dobré víře nainvestovali?

Další škody najdeme ve vyprázdňovaných vesnicích a městech, odkud mizí veřejné služby. Tradiční obchodní třídy byly zdecimovány, když nejprve prodejny odsála velká nákupní centra za městem, a pak se přidaly internetové obchody, které ušetří náklady za provozovny a obsluhu. Mizí tak veřejné prostory, kde se lidé mohli setkávat. Třetina lidí jí většinu jídel bez společnosti. Narůstá osamělost, izolace, sociální rozdrobenost a výskyt duševních onemocnění. Jsme obětí systému, který upřednostňuje kvantitu před kvalitou, pohodlí před řemeslem a cenu před původem.

Jednou z příčin tohoto stavu je rezortní uzavřenost dílčích řešení, takže zemědělské politiky jsou odtrženy od zdravotnických politik, ochrana životného prostředí nemá vazbu na regulaci zahraničního obchodu a sociální politice chybí vazba na průmyslové strategie. Tohle se zpráva pokusila napravit a propojuje problémy zemědělského hospodaření, výroby a prodeje potravin, veřejného zdraví, venkovských a městských komunit, životního prostředí, územního plánování, ekonomiky a hospodářského rozvoje.

Cílem je nejen zlepšení kvality výživy a sociální soudržnosti, ale také to, aby se správné postupy usnadnily. Zatímco ty špatné, které ohrožují zdraví, pohodu zvířat a budoucnost komunity nebo planety, musí být postupně stále obtížnější, dražší, společensky nepřijatelnější a případně i nelegální.

Všimněme si ještě chvilku toho usnadňování správných postupů. K tomu patří i ta potravinová poukázka, kterou nazývají Beetroot Bond, čili jakýsi „úpis na červenou řepu“. Je to návrh z lidu, který byl pak odborně dopracován. Česky mi zní lépe všeobecně nepodmíněné zelí. Pravidelná poukázka na čerstvé místní potraviny by náležela každému, a ti bohatí ji mohou případně věnovat na nějakou místní investici. Vlastně by ta poukázka mohla sloužit i jako akciový podíl na komunitních investicích ve prospěch organického zemědělství a dostupných místních potravin. Je to zatím otevřené, komise chce pracovat až do října a tohle dává k diskusi.

Nicméně, kolik by to stálo? Kdyby každý Brit dostal deset liber měsíčně, bude na to potřeba v rozpočtu Spojeného království 8 miliard liber ročně. Proti tomu jsou stavěny úspory na zdravotnictví, sociálních dávkách, méně dopravy, odpadu, rozvoj místní ekonomiky.

Autoři nabízejí i konkrétnější případ městečka Peterborough (ve skutečnosti má skoro 200 tisíc obyvatel). Tam by ta měsíční desetilibrovka pro každého znamenala 25 milionů ročně na podporu místního obchodu. Teď tam mají farmářské trhy dvakrát měsíčně, ale takhle by je mohli mít denně a podporovat tak sezónní produkci místních zemědělců. Mohli by si také postavit komunitní jídelnu, sponzorovat místní mléko do škol nebo vybudovat samoobsluhu pro místní výrobce. A kdyby se peněz nedostávalo, mohl by na to jít výnos ze zvláštní daně z příliš tučných lahůdek a přeslazených limonád.

A pak tu jsou vedlejší přínosy. Místní produkce pomůže oživit místní obchodní síť. Zase bude mít smysl jít po ulici a tu a tam se s někým zastavit. Lidi si začnou víc všímat okolí a myslet na potřeby obnovy života v krajině. Ostatně tohle dělají mnohá britská přechodová města ( transitory towns) už teď. Proto se tam taky vědci mohou tak rozmáchnout.