Já bych to viděl poněkud odlišněji. Paní Šabatová je proslulá svým ortodoxním přístupem k prosazováním některých pro nás abstraktních zásad, nebo pravidel, pokud nejde zrovna o zákon. Jeden z posledních je její souhlas se zákazem fyzických trestů u dětí. Myslím, že tento názor je svým způsobem abstraktní. Tím nijak nechci  říct, že jsem pro trestání dětí, ovšem otázka je, o jaký způsob či formu tělesného trestu jde. Také se domnívám, že zakázat i tu „výchovnou“ facku je opravdu přehnané.

    

Jak z titulku vyplývá, paní Šabatová říká, že dospělé (lidi) fackovat taky nemůžeme. Ptám se, to myslíte vážně, paní Šabatová? A co ta facka paní P.  Procházkové redaktorovi Sputniku Vladimíru Frantovi, to jí asi nechtěně uletěla ruka, když ji chtěla „ze sympatií“ podat redaktorovi? Co facka, resp. pohlavek pana Macka panu Rathovi? Nebo pan „Mirda“ Kalousek a fackování na ulici? Ještě si myslíte, že dospělé nemůžeme fackovat?

    

    

Averze dětí vůči rodičům, kteří výchovnou fackou (ale nikoli bitím) chtěli usměrnit jednání nebo chování svého dítěte, může přerůst až k nenávisti zvláště, budou-li rodiče za své jednání potrestáni. Ze strany rodičů lze totiž očekávat jen minimální pochopení pro jednání svého dítěte, které „žalovalo“ jen proto, že bylo potrestáno za jeho jednání, kterým si vysloužilo trest, tedy jen tu obyčejnou „facku“!

     

    

Svým způsobem by takový trest byl možná dobrým řešením, ovšem i tady je možnost narazit na problém. Bude-li  totiž dítě potrestáno tím, že mu bude na tři dny zakázáno používání tabletu, zakázán počítač nebo dívání se na „telku“, může to být posuzováno jako omezování osobní svobody, navíc by to mohlo i narušit duševní vývoj dítěte. Nepochybně by na to paní ombudsmanka dřív nebo později poukázala, protože by se jí jistě doneslo, že děti jsou tímto nedemokratickým způsobem trestány. Osobní svoboda, nemýlím-li se, se vztahuje i na děti.

     

     

Dnes je jiná doba. To co bylo z dnešního pohledu  dříve normální, dnes je považováno za nenormální, co dříve všem vyhovovalo, co bylo dobré, účelné, osvědčené, prospěšné a praktické, se muselo změnit. Ne snad proto, že by to bylo špatné, ale prostě proto, že to bylo všechno v době vlády komunistů, což se jaksi nelogicky, v demokratickém režimu nemohlo strpět. A mezi ty současné „klady“ kapitalistické demokracie patří i (katastrofální inkluzivní) vzdělávání a výchova dětí , proto bylo nutné upravit i jejich systém a způsob vzdělávání a výchovy a současně „umravnit“ rodiče pro jejich demokratickou výchovu svých dětí.

     

   

Paní ombudsmanky Šabatové bych se také zeptal, jak bude například řešit případné rodiny imigrantů, které asi budeme muset mimo limity povinni přijmout, až budou uplatňovat ty své rituály, když u malých děvčátek budou vykonávat např. „obřízku“ a jiné muslimské zvyklosti?