Jen tím, že premiér Bohuslav Sobotka stojí před soudem jako svědek a ne jako obžalovaný, je svým způsobem pozoruhodné. Nevím, nakolik je oprávněn konstatovat ztrátu času výslechem jeho osoby, ale slova o tom, kdo by měl stát před soudem jsou svým způsobem drzá a provokativní. Tím jako by chtěl naznačit, co že si to soud dovoluje jej vyslýchat, když „jasní“ viníci jsou úplně někde jinde. To,  že necítí žádnou vinu, resp. (spolu) účast  na problematickém prodej OKD jen dokazuje jeho  neseriozní, neřku-li  křivácký  charakter. „Jak prosté, Watsone“ by bylo možné říct slovy Sherloka Holmse a všechno svalit na jiné.  A je či by mělo by být vymalováno. Tak nějak si pan Sobotka představuje složité, dlouhodobé a problematické soudní řešení kauzy OKD.

Nabízí se ovšem otázka,  nakolik se žalobci skutečně snaží dokázat, že vláda, v níž působil rovněž B. Sobotka jako ministr financí, prodala OKD pod cenou. I v tomto případě jsou pochybnosti oprávněné, neboť celá řada zkušeností ukazuje, jak se k podobným záležitostem, ve které je (trestně ) zainteresovaný významný politik, soudní nebo vyšetřovací orgány nestranně staví! Není snad nejmenších pochyb o tom, že pod cenou byly OKD prodány, spíše je třeba zaměřit se na podíly jednotlivých aktérů, mezi které patří i pan Sobotka, kteří se na procesu prodeje OKD podíleli. Ti jsou, i po letech, snad ještě k dohledání, nebo ne? V každém případě tu je B. Sobotka, dnes coby premiér vlády  a ten  v kauze hraje hodně významnou roli.

„Jsou to jenom spekulace," říká premiér Sobotka, "Prodávali jsme za tržní cenu, i pokud to porovnáme s nabídkou privátní firmy“ . Těmito slovy, aniž si to možná vůbec uvědomil však přiznává, že na jednání o ceně má svou účast, případně podíl. Jako politik, zastávající post ministra financí a 1. vicepremiéra vlády,  měl tuto natolik ekonomicky závažnou transakci velmi důsledně a odpovědně  posoudit a to především z ekonomického hlediska a (ne)výhodnosti odprodeje OKD pro stát. Pan premiér Sobotka si však tuto povinnost buďto zanedbal (odflinknul) nebo si  nepřipouští, nebo mu to nedochází. Nebo? Nebo to byl záměr, ze kterého měl také osobní prospěch.

Je až neskutečné, jak si někteří politici představují  poslaneckou, resp. ministerskou či premiérskou práci. Např. Bohuslav Sobotka, ač sluje titulem Mgr. z oblasti práv,  bez valných, resp. žádných znalostí a zkušeností z oblasti ekonomie a finančnictví, (v rámci své osobní „neskromnosti“, ale i  politických ambicí ) neváhal vzít post ministra financí  včetně 1. místopředsedy vlády ČR. Kauza OKD může být i důsledkem jeho bezmezné A neskromné ctižádosti, uplatňovanou i na úkor svých (ne)znalostí a (ne)zkušeností v daném resortu.