Tato poznámka se týká tzv. přechylování jmen u žen, tedy ženské jméno s koncovkou-ová. Tuto problematiku mi připomněl start nového ročníku SP v biatlonu, nebo také  SP ve sjezdovém lyžování, SP v rychlobruslení, kde se to různými jmény jen hemží. Nicméně, jak už bývá u našich sportovních reportérů zvykem, či spíše povinností, vyplývající údajně z pravidel českého jazyka, u (příjmeních) jmen cizích závodnic se ještě stále používá ono nelibozvučné přechylování s koncovkou -ová (např. Wiererová místo Wiere, Olsbeová místo Olsbe, Mironovová místo Mironova, Todorovová místo Todorova, Ojaová místo Oja a pod). Vzhledem k tomu, že se v našich podmínkách v poslední době rozmáhá používání mužského příjmení u žen bez koncovky -ová, např. Julie Smutný, Magdalena Bříza, Karla Pátý, Petra Pytlík apod., je přechylování cizích ženských (příjmení) jmen naprosto nepatřičné, či spíše výsměchem skutečnosti, že jsou przněna cizí ženská jména, zatímco některé naše dámy dnes již mají (legitimně?) umožněno svá jména nežensky, často až komicky komolit (když už nepoužiji výraz „prznit“) bez předepsané koncovky -ová (viz výše).

  

Výjimku snad mohou být případy, kdy se česká žena provdá za cizince a převezme jeho jméno, které si ponechá v původní podobě. Je také pravda, že u některých ženských jmen existují jména nepřechýlená tedy bez koncovky -ová, jako např. Mahulena Suchá, Evženie Tlustá, Vlasta Malá, Jarmila Bílá, nebo Zdena Kočí, případně Eva Jirků, ale to už s tvarem klasického mužského jména, jak výše zmíněno, nemá nic společného.

   

Jestliže už byly, v rámci bezmezné demokracie, svobody a lidských práv v ČR  překročeny pravidla českého jazyka a ženám je umožněno používat jiný tvar svého příjmení, než jak stanovují pravidla českého jazyka, pak by neměla být u sportovních reportérů (novinářů a pod.) vyžadována  zásada přechylování u cizích ženských (příjmeních) jmen. Jednak to foneticky působí velmi divně a nelibozvučně a komolí to jména natolik, že se až divím, že si dosud žádná z řen na tuto skutečnost ještě nestěžovala. Podle mého soudu by měl být dán našim sportovním, ale také jiným redaktorům a novinářům pokyn, aby to nešťastné, nelibozvučné  přechylování skončilo a ženy byly nazývaly „původními“ tj. originálními jmény. A konečně také upravit Pravidla jazyka českého, aby bylo celé věci učiněno zadost.

   

Nicméně je smutnou skutečností, že na jedné straně dochází k porušování, resp. k ataku na dlouhodobě praktikovanou vžitou praxi užívat u české vdané ženy jméno po manželovi s přechýlenou koncovkou -ová (kromě výjimek výše zmíněných), přičemž na druhé straně se ukládá či vyžaduje u cizích (příjmeních) jmen tuto praxi také povinně uplatňovat a cizí ženská jména tak trestuhodně komolit. Nabízí se otázka, zda v případě našich žen, které používají mužské jméno bez koncovky -ová (klasické výjimky v to nepočítaje) lze považovat za módní výdobytek (výstřelek) demokracie a (neomezené) svobody (podobně jako je to v případě genderismu, LGBT, multikulturismu apod.), nebo za jakési individualistické jednání v touze se něčím odlišovat, i když to mnohdy vzbuzuje nejen úsměv, ale i soucit o soudnosti (spíše úchylnosti) té které ženy s pozoruhodným mužským jménem bez koncovky -ová, jako Eva Smetana, Viktorie Hubený, Klára Ocásek, Denisa Hrejsemnou, Božka Skočdopole, Marie Váhala, apod. (asi blahoslavení chudí duchem…sorry!).