To vše se promítá – a ještě se bude promítat - do ceny. Ceny elektřiny v ČR rovněž zcela nesmyslně, i kvůli obchodování této komodity přes středoevrospkou lipskou burzu, léta kopírují ceny elektřiny v Německu, byť Němci mají tradičně vyšší výrobní náklady a také výrazně vyšší koupěschopnost než Češi.

Šéf společnosti ČEZ Daniel Beneš dokonce prohlásil rozhovoru pro Seznam Zprávy, že jeho skupina nemá na ceny elektřiny žádný vliv. „Ceny jsou dány několika faktory, které firma jako ČEZ neovlivňuje. Obchodujeme na evropském trhu, kde má naše výroba podíl jen kolem dvou až tří procent. S tím nemáte sebemenší šanci cenu ovlivnit,“ prohlásil. Zde je zakopán pes…

Podle Jaroslava Míla, který seděl v křesle šéfa ČEZ v letech 2000 až 2003, je ovšem funkční evropský trh s elektřinou jen mýtus. „Evropský trh s elektřinou neexistuje. Trh může fungovat jen v rámci obchodních zón s vlastními pravidly a mnohdy i s vlastní cenovou politikou, jako je například Česko, Polsko, Německo a tak dále. Cena potravin v Německu také není stejná jako v Česku, i když jsme na společném evropském trhu. Ani kapitálový trh nemá společný trh evropských akcií.“.

Zatímco na volném trhu zboží a služeb soupeří technologie a podnikatelské modely, v energetice soupeří státy a o vítězství rozhoduje jejich geografická poloha, přírodní podmínky a schopnost států energetiku dotovat.

Transformace energetiky na úrovni EU je prosazována bez hodnocení dopadů, ale za silné podpory unijních finančních nástrojů, vyhovujících především Německu.

Produkce českých elektráren je stále vcelku levná. Ukazují to čísla zveřejňovaná ve výročních zprávách ČEZ. Podle nich skupina prodala většinu elektřiny na letošní rok s předstihem v letech 2021 a 2022.

„Lze jen těžko pochopit, proč Česká republika před časem nepodpořila návrh Francie, aby ceny elektřiny vycházely z nákladů energetického mixu v dané zemi. Naše náklady patří k nejnižším v celé Evropě,“ říká v této souvislosti bývalý ředitel společnosti ČEZ Jaroslav Míl.

ČR bez jakéhokoli přehánění čelí riziku, že čím dál dražší elektřina může postupně ničit náš průmysl, srážet náš ekonomický výkon a nabourávat pracně budovaný sociální smír. To všem od mantrou Green Dealu, který nesmyslnou, zjoubnou a totalitní zelenou progresivistickou ideologií. Energeticky náročné podniky to může ohrožovat. Znovu stoupne tlak na inflaci.

S přibývajícím počtem neřiditelných zdrojů ale rostou i nároky na provoz. „Udržet stabilitu soustavy je nákladnější. Bývalo to výrazně pod 10 miliardami ročně, dnes to jde přes 15 až ke 20 miliardám,“ říká šéf ČEZu Beneš. A dodává to, co si řada lidí neuvědomuje: „Všechny tyto náklady se promítnou v ceně elektřiny. Nakonec to vše zaplatí ti, kteří ji spotřebovávají.“

„Neregulovaná složka elektřiny zůstane v porovnání s léty před válkou na Ukrajině a covidem velmi vysoko, regulovaná složka poroste soustavně a výrazně. Oboje souvisí zejména s ambiciózní snahou EU o dekarbonizaci,“ říká k tomu  hlavní ekonom Trinity Bank Lukáš Kovanda.

Dalším velkým problém je enormní růst nákladů na výrobu a distribuci elektřiny v době, kdy je jí celkově nedostatek, protože na severu Německa nefouká a soláry ve vnitrozemí nemají dost slunce. Záložní elektrárny kvůli tomu vyrábějí jen tehdy, když je to zapotřebí, a tak si cenu zvedají více, než při standardním celoročním provozu.

Kompenzace dopadů vysokých cen energií z výnosů z prodeje emisních povolenek - to je kapitola sama pro sebe. A kapitola pro vládu velice ostudná.

Členské státy ale mají vždy 18 měsíců na zavedení každé nové unijní směrnice do národní legislativy. Česká republika tuto směrnici ovšem dosud do svého právního řádu neimplementovala, takže jsme se mohli  - a měli - řídit dosavadní právní úpravou ohledně využití peněz z výnosu emisních povolenek.

Ostatně, říkají to i zástupci českého ministerstva průmyslu a obchodu. „Rok 2024 by pravděpodobně šel pokrýt i z výnosů z emisních povolenek“. To řekl to pirátský náměstek ministra průmyslu a obchodu Petr Třešňák pro server Seznam.zprávy.

Současně platí, že celá právní konstrukce ohledně možnosti použití výnosů z emisních povolenek je zcela nesmyslná a postavená na hlavu. A v plné nahotě ukazuje škodlivost zelených nařízení a směrnic Evropské unie, Green Dealu a v podstatě už i samotného členství v Evropské unii.

EU a její nařízení nám tedy arbitrárně a extrémně zdražují energie, zejména elektřinu - a současně nám zakazují dopady těchto opatření našim občanům a našim firmám kompenzovat z našeho rozpočtu dle našich vnitrostátních představ.

A pojďme dále: „Uhelné elektrárny se dostanou během dvou let do ztráty kvůli ceně emisní povolenky, ať chceme, nebo nechceme. Uhlí bude v minusu několika miliard korun.“. To je opět citace Daniela Beneše, šéfa společnosti ČEZ.

Podotýkám jen, že uhlí nyní pokrývá cca 45 procent naší domácí spotřeby elektřiny.

A to jak účetně, tak i psychologicky, tedy i v případě firem, které díky fixaci svých vstupních cen žádný výrazný nárůst celkových nákladů ve skutečnosti nepocítí. Ale ceny zvýší  i tak - když to udělají ostatní.

V prostředí promořeném dotacemi hradí náklady občané jako koneční odběratelé energií - a protože to nestačí, rovněž i jako plátci daní prostřednictvím jejich neustáleho zvyšování. Zisk z dodávek energií naopak zůstává u energetických firem, u obchodníků, u vlastníků komoditních burz, u různých překupníků, spekulantů a podobně.

Jde o zvrácenou formu takzvané socializace nákladů a privatizace zisků.