Jan Keller: Za co všechno může Babiš

KOMENTÁŘ

Italský sociolog Gianfranco Poggi vydal v roce 1978 knihu, ve které se zabývá genezí a proměnami moderního státu.

18. března 2024 - 07:00

V jejím závěru stručně shrnul nejzávaznější problémy, které trápí západní demokracie ve druhé polovině sedmdesátých let. Jejich seznam zní dnes až nepříjemně povědomě. Autor jich zmínil celkem šest:
  1. Politická elita se uzavírá, nereaguje adekvátně na legitimní požadavky občanů. Proto ve společnosti roste napětí a množí se protesty. V reakci na nespokojenost občanů se elita uchyluje k právně problematickým krokům.
  2. Sociální systém či tzv. systém blahobytu není schopen zlepšit situaci nižších vrstev. Protože nemůže ovlivnit celkový nárůst nerovností ve společnosti, snaží se alespoň zmírňovat krajní případy ekonomické a sociální deprivace. Přitom náklady na tento systém stále více zatěžují státní pokladnu a zvyšují tlak především na výdělečnou část populace.
  3. Výrazně narůstají případy selhání politiků, roste počet skandálů a nejrůznějších afér. To dokazuje, že na nejvyšších úrovních politického rozhodování se ocitli lidé nedostatečných intelektuálních a morálních kvalit, což demoralizuje celou společnost.
  4. Státní aparát určený k vynucování práva je stále méně schopen zajišťovat občanům bezpečí nejen v rámci veřejných prostor, ale i v jejich domovech. Nedokáže je spolehlivě ochránit ani před stále agresivnějšímu praktikami byznysu.
  5. Administrativní aparát státu spotřebovává stále vyšší podíl hrubého domácího produktu, přitom však vykazuje stále nižší schopnost zemi skutečně spravovat.
  6. Národní ekonomika upadá do stavu hospodářské recese, vláda není schopna dostatečně účinně zvládat inflaci. Výsledkem je chudnutí velkých částí obyvatelstva.

To vše dohromady, konstatuje zmíněný italský autor, ohrožuje legitimitu státní moci přímo v jejích základech. Zároveň uvádí tři možné způsoby, jimiž se politická elita bude snažit své selhání zamluvit a odvést pozornost jiným směrem. Uveďme opět jen telegraficky:
  • Politická elita může sáhnout k zastrašování těch skupin občanů, které na zmíněné skutečnosti poukazují a dožadují se jejich nápravy. Může v tomto směru sáhnout k jistým formám represe. Zároveň bude upevňovat privilegia těch skupinek, které existující moc podporují, aby si nadále udržela jejich přízeň.
  • Politická elita se může pokusit zajistit si ve společnosti širší konsenzus tím, že bude poukazovat na reálnou, či jen imaginární hrozbu války, která státu anebo celé koalici států hrozí. Ti, kdo jsou nespokojeni se stávajícími poměry, budou označeni za agenty nepřítele.
  • Politická elita nabídne veřejnosti novou atraktivní formuli. Takovou, aby stát mohl fungovat nadále tak špatně jako dosud a nemusel řešit žádný ze zmíněných problémů. Pozornost veřejnosti bude díky tomu zaměřena jiným směrem. Autor poznamenává, že počátkem 70. let minulého století bylo takovou formulí heslo „zlepšení kvality života“.

Naštěstí jsme dnes už mnohem dále. Díky kvalitám naší politické elity (viz bod č. 3) zcela bezpečně víme, že za všechny naše problémy může Andrej Babiš a jeho Agrofert. Tento zdroj veškerých nepříjemností byl politicky čistým způsobem odstraněn a díky korespondenční formě hlasování nás už nikdy neohrozí. Od všestranného zlepšení kvality života tady máme Green Deal, který to s námi myslí tak dobře, že nemá vůbec žádný smysl mu v čemkoliv odmlouvat a odporovat.

Jan Keller


Anketa

Kdyby se dnes konaly v ČR prezidentské volby, komu byste dali svůj hlas?