Protestování skončilo 4. června 1989 průvodem tanků náměstím. Prý přitom mohly přijít o život snad i dva tisíců přítomných.

Co se tehdy stalo lze nazvat syndromem pekingského náměstí Tchien-an-men (náměstí Nebeského klidu).

Typickým dokladem toho, že kšefty nemají nic společného s lidskými právy, je syndromem pekingského náměstí Tchien-an-men. Po krvavém potlačení povstání na pekingském náměstí Tchien-an-men v červnu 1989 západ odsuzoval akci čínské armády. Ve skutečnosti si západní firmy oddechly, že čínská armáda udělala pořádek. Řada demonstrantů sice zemřela, ale byl opět klid. Obchody, a především investice, budou probíhat v politicky čitelném prostředí.

„V desítkách korporací se zahraničními vlastníky a managementem panoval stále větší neklid z možnosti, že studenti přinutí vládu ke kroku, který povede k celosvětovému zhroucení důvěry ve schopnost Číny spravovat vlastní záležitosti.

Tom, agent CIA, který v posledních dnech z náměstí Tchien-an-men prakticky neodešel, to formuloval břitčeji: „Pokud by měli Číňané zasáhnout, měli by zasáhnout hned. Zvnějšku to vypadá jako by hrstka dětí vydírala vládu. A to nemůže podporovat nikdo, byť by se tak dělo ve jménu demokracie.

… Z hlediska vyšších zájmů Spojených států i jejich evropských partnerů byli studenti obětovatelní. Nikdo si nepřál jejich smrt. Ale nikdo ze zpravodajských důstojníků, podnikatelů ani jejich vlád nehodlal riskovat vlastní zájmy jen proto, aby čínským studentům zajistil úspěch…“ (Gordon Thomas, Prameny draka, Nakl. Brána-Knižní klub, Praha 2002, str. 196 – 197)

Po rozprášení studentů kromě mediální hysterie se nic nedělo. Nakonec v roce 1991 prezident USA Bush starší udělil Číně doložku nejvyšších výhod. (Gordon Thomas, str. 299)

Co naznačuje příběh z pekingského náměstí Tchien-an-men pro dnešek? Zhruba tento: Kšeft je nade vše. Proto se např. SRN nebude vymezovat proti stoupající islamizaci Turků v SRN, nebude Německu (po teatrálních oficiálních žvástech) vadit ani Erdoganův turecký fašistický režim.

Kvůli kšeftu se nebude ani příliš vymezovat proti migrantům, ač vědí, že na cestě do Evropy jsou migranti potichu podporováni islámskými režimy na Blízkém východě. S netolerantními islámskými režimy v Asii má Německo mnohamiliardové obchody.

Demonstrace čínských studentů byly pro vlády západních států nepříjemné, protože ohrožovaly investiční prostředí v Číně. Masakr byl též nepříjemný, protože veřejné mínění Západu nutilo státníky, aby za masakr Čínu nějak potrestalo. Ale obchodního partnera nelze trestat!

Když bylo v pátek 2. června 1989 rozhodnuto, že bude proti demonstrantům vojensky zasaženo, bylo čínské vedení přesvědčeno, že ze strany USA, Velké Británie, SRN a dalších velkých investorských států oficiální protesty nepotrvají dlouho a bude je provázet jen krátkodobé zhoršení diplomatických a obchodních vztahů. USA pouze pozastavily prodej americké vojenské techniky Číně a ukončily kontakty mezi armádními představiteli obou zemí. Žádná izolace a sankce, protože Čína byla pokládána za trh budoucnosti. (G. Thomas, Plameny draka,  Nakl. Brána 2002, s.258, 292)

Důležité bylo, že protesty studentů byly ukončeny. Jejich obsah nebyl z hlediska investic důležitý. Studenti jsou tvárný politický materiál. To potvrdila zkušenost o deset let později, když v Číně proběhly demonstrace proti čínským obětem amerického bombardování Jugoslávie.

„Po deseti letech zaplavily střed Pekingu demonstranti znovu. Nepřišli truchlit za své mrtvé z Tchien-an-men, ale za tři čínské novináře zabité v Bělehradu… Dnešní konzumně orientovaná generace studentů není, zdá se, se svými džínami, mobilními telefony a stipendii na Západě o nic více imunní vůči xenofobní demagogii než generace jejich revolučních otců… Tato generace je tak zmanipulovaná hned dvakrát - na jedné straně bezmyšlenkovitým západním konzumerismem, na druhé účelovou nacionalistickou propagandou své vlády.“ (Respekt č. 23, 1999)

V českém překladu knihy Plameny draka na straně 292 je napsáno: „Washingtonský analytik Josef Brewer později prohlásil „Bushův nevyslovený vzkaz americkým korporacím, jejichž investice v Číně dosahovaly mnoha miliard dolarů, byl zcela zřejmý… jde o byznys jako normálně.“ Na téže stránce se dočtete, že v té době začal Bush pranýřovat íránský režim, aby upoutal pozornost jinam.