Z nich se nakonec vyvrbí i samotná podoba stran, které se tohoto projektu (vládnutí) chtějí zúčastnit. Programové průniky ANO a lidovců jsou na vyšším čísle, než jsou ostatní průniky se sociálními demokraty (61 procent říkal Martin Stropnický). A tak se s jistým napětím bude očekávat, zda jsou v čem jednotlivé strany ochotny ustoupit. Něco se již rýsuje.

Například, bývalého ministra financí a druhého muže TOP 09 Miroslava Kalouska těší slova místopředsedy Jurečky z KDU-ČSL, s jakými prioritami jdou do jednání o nové vládě. A že jejich priority jsou nezvyšování korporátní daně a neotevírání uzavřené otázky církevních restitucí.

„Byl jsem mile překvapen, že KDU-ČSL bude mít jako své hlavní priority obhajobu kontinuity politiky Nečasovy vlády. To jsem nečekal, neboť Nečasova vláda samozřejmě za žádnou cenu korporátní daň zvyšovat nechtěla a církevní restituce úspěšně dotáhla do konce,“ vrněl Miroslav Kalousek, z čehož se musí sociálním demokratům a zejména voličům, kteří vítali pád pravicové vlády, dělat nevolno.

ČSSD jde  do jednání s pravostředovými politickými protivníky v bezvědomí o reálných příčinách vlastního volebního propadu, napsal komentátor Týdne Martin Hekrdla. Toto bezvědomí Sobotkova týmu (v nejširším smyslu) se ve spojení s "válcovací" atmosférou proti zrádcovské "dýce do zad" nutně projeví v absenci kritické, demokratické, zdola působící kontroly vyjednávací mašinérie, konstatoval.

Jinými slovy řečeno na to, co dojedná Bohuslav Sobotka, Alena Gajdůšková, Lubomír Zaorálek, Milan Štěch a ano, málem bychom zapomněli, i Milan Chovanec. A jistě s pocitem vítězství, a svaly posílené steroidy z ulice a pravicovými médii a ústředním výborem. Jenže ono bezvědomí – proč ČSSD dopadla ve volbách jak dopadla, zde stále bude strašit, bez ohledu na to, že se lehce svižně  našla parta škůdců a bleskově použilo skladované DDT. A odvedla se pozornost. Jenže vědomí volební nevýhry, což by asi řekl Václav Klaus, se bude drát na povrch. Ale pomalu.

Bude se vracet s tím, jak se na základě jistě skvělých „krvavých obětí“, a nezbytných „kompromisů“ začne a vlastně již začíná drolit volební program ČSSD. Kromě církevních restitucí (představa, že kompromisem bude, když si církev odpustí dvě budovy na Pražském hradě, je dost pochabá), jsou zde korporátní daně a vlastně vůbec celá daňová oblast, kterou lidovci a zejména Andrej Babiš vypreparují do podoby jim blízké.

Stabilita vlády se bude odvíjet nejen od případného programového prohlášení a jeho naplňování, ale také dojednaných pozic lidí jednotlivých stran. ČSSD si chce vládu pojistit aspoň tím, že do ní vstoupí jak Andrej Babiš, tak Pavel Bělobrádek. Sociální demokraté si dobře uvědomují, a Bohuslav Sobotka ještě více, že pak nastává doba nejistot – odpovědnost sice ponesou oni, ale vliv na vládu bude určovat třeba z pozice šéfa mocného rozpočtového výboru sněmovny. Tak tomu bylo v době kdy Sobotka byl ministrem financí v koalici ČSSD, US a KDU-ČSL a Miroslav Kalousek (tehdejší předseda lidovců) byl právě šéfem rozpočtového výboru. Nyní si údajně na tento výbor brousí zuby právě Babiš. V takovém případě se může o stabilitě vlády úspěšně pochybovat.

Ještě nenarozená vláda ČSSD, ANO a KDU-ČSL také dostala pěkný předvánoční dárek od centrální banky, jejíž intervencí zlevnila koruna a téměř vše se pro občany zdraží. To je další zásek do plánů ČSSD ohledně daní. Vzhledem k tomu, že její pravicoví budoucí koaličníci mají své páky, výsledná podoba sociální demokracie u vládních vesel bude spíše technokratické, moc udržující seskupení, plné hezkých slov a frází, ale poněkud vzdálené vlastním programovým volebním lákadlům. A bude se probouzet ono bezvědomí.  Lidovci nic měnit nemusí. Jsou to lidovci. A babišovci? Mohou prokázat, že jsou více nebo méně podnikatelskou stranou. Myslím, že se bude pod balastem slov a činů sypat na první variantu. Navíc vzadu vykukuje Úsvit Tomia Okamury, který by mohl suše lidovce vyměnit a technokatické vedení státu mírně "okořenit" svým byznysplánem v součinnosti a ANO.

Jistěže je v sociální demokracii velký hlad po vládnutí, po sedmiletém půstu. Jistěže se mnoho členů strany již třese na nové perspektivy. To je pochopitelné. Jen pro mnoho voličů ČSSD, většině z oněch 20,5 procenta, bude nepochopitelné, že téměř k žádným lepším změnám v jejich životě nedochází.

Psáno pro Prvnizpravy.cz
Jiří Kouda