Věra Tydlitátová: Vždyť muži tu padli, co chtěli žít

KOMENTÁŘ

Kdo za svobodu cizí dnes šel by se bít?

6. června 2014 - 07:00

Dnes 6. června je tomu 70 let od Dne D, od vylodění spojenců v Normandii. Spojenci počítali při tomto druhém otevření západní fronty s momentem překvapení. Plány operace s krycím jménem Overload byly pečlivě tajeny a služby rozvědky horlivě pracovaly na dezinformační kampani.

Díky překvapení, technické převaze, slabinám Atlantického valu, podpory ze strany parašutistů nasazených v Normandii, nepřítomnosti Luftwaffe a váhavosti Hitlera, který útok pokládal ještě dlouho po zahájení za předstíraný manévr, byla akce velmi úspěšná.

Spojenci plánovali vylodění na 5. červen, ale počasí v ten den bylo nepříznivé. Bylo nutno vyřešit dilema: zlé počasí nutilo k odložení akce, ale každý odklad znamenal zvýšení rizika vyzrazení plánů nepříteli. Také bylo třeba využít doby úplňku kvůli nízkému přílivu a kvůli tomu, aby spojenečtí letci lépe viděli pobřeží. Němečtí velitelé právě kvůli špatnému počasí útok neočekávali a část jich opustila jednotky. 6. červen byl tedy kompromisní, ale nakonec šťastný termín.

Pláže určené k vylodění spojenců dostaly krycí jména (od západu k východu): Utah, Omaha, Gold, Juno a Sword. První dvě pláže tvořily sektor americké 1. armády, zbývající tři patřily do britského sektoru 2. armády. Juno byla kanadská. Nejstrašnější boje proběhly na Omaha Beach vlastně kvůli nešťastné náhodě - Němci totiž v den D nacvičovali obranu pobřeží. Na Omaha Beach tedy přivítala americkou 1. pěší divizi, která byla podporovaná jen 5 obojživelnými tanky, prudká palba jediné německé jednotky. Američtí vojáci, kteří museli překonat nechráněnou pláž, padali zasaženi deštěm střel. Ti, kteří doběhli na okraj pláže, zůstávali ukrytí za naplaveným štěrkem a nemohli pokračovat v útoku. Vzhledem k těžkým ztrátám uvažoval Generál Omar Bradley, který velel americkým jednotkám z válečné lodi u pobřeží, o ústupu z pláže Omaha. Přesto se okolo jedenácté hodiny spojenecká pěchota probojovala německými liniemi a pokračovala do vnitrozemí.

Také na jiných plážích proběhly boje, ale spojenci rychle prolomili německou obranu a zahájili obsazování Normandie. Otevření západní fronty znamenalo příchod svobody a záchranu života i pro nás. Vzpomínáme dnes na padlé vojáky na plážích Normandie? Já vím, dneska je módní na Ameriku a na západ obecně spíš nadávat. Vzpomněl si dnes někdo na kluky, kteří se už nikdy nevrátili do svých domovů za oceánem a jejichž těla leží pod nekonečnými řadami pomníčků v zelené Normandii? Sváťa Karásek připomíná ve své písničce prostými slovy starou pravdu o ceně za svobodu:

„… Vždyť muži tu padli, co chtěli žít.
Kdo za svobodu cizí dnes šel by se bít?
Na vlajce hvězdy a na džípu rýč,
z pohody přes oušn až na Omaha Beach.
Šílenej vládce národy žral.
Mnohý přihlížel, byl neutrál.
Nikdo mu nebral jeho dýku a bič,
jen tys vážil cestu až na Omaha Beach.
Tys položil život, abych já mohl žít.
Kdo za svobodu cizí dnes šel by se bít?
Tehdy boj za mír to nebyl jen kýč,
já klaním se chlapcům z Omaha Beach.“

Věra Tydlitátová



Anketa

Kdyby se dnes konaly v ČR prezidentské volby, komu byste dali svůj hlas?