Střílelo se i v Rusku. Zprávy jsou dost zamlžené a rozporné. Vypadá to, že tam působí protiputinovské záškodnické partyzánské komando. Nevím, jestli zrovna tohle je cesta ke světovému míru, ale trochu z toho mrazí. Už kvůli tomu, že vládnoucí režim v Rusku tím může získat veřejnou podporu pro opatření, která by jinak narazila na odpor.
V Reflexu se pošklebují, že prý iniciativa Zachraňme náš stát a Trikolóra pořádaly na Václavském náměstí demonstraci, na kterou nikdo nepřišel. Jenže nikdo z nich žádnou takovou demonstraci nesvolal. Posvítí si neohrožení bojovníci proti desinformacím na kdysi respektovaný časopis, který nedávno změnil vedení a vykročil tím správným provládním směrem?
Správným směrem vykročila i vládní většina v Poslanecké sněmovně. Nelíbí se jí obstrukce opozičních poslanců, tedy metoda, kterou dnešní vládní strany zhusta používaly, když byly ještě v opozici. Role se ale obrátily a dnes včerejší obstrukčníci omezují právo na řečnění. No, z čtení bakalářských prací od řečnického pultíku by se nikdo hroutit neměl, stačí se podívat do Francie, jak tam vypadá odpor proti změnám důchodových parametrů. K tomu máme tedy hodně daleko. Zatím.
Je třeba mluvit, jednat, být v kontaktu i za současné vyhrocené bezpečnostní situace. To rozhodně nemusí být projevem nějaké ochoty ke kompromisům, ale pokud se nemluví, riziko eskalace je mnohem větší. Ostatně, nedávná Bidenova návštěva Kyjeva také musela být pojištěna nějakými informačními kanály. Ty je třeba udržovat průchodnými za všech okolností. Pochopitelně s ohledem na veřejné mínění v obou zemích podobná komunikace probíhá spíše bez halasného vytrubování, ale probíhá.
Mluvte spolu, mluvte. Jinak bude dětem v mateřských školkách hrozit něco podstatně horšího, než jeden nechtěný výstřel policejního nešiky.