Jen výjimečně jsme byli u toho, co zásadně ovlivnilo naše životy. Povědomí o většině historických událostí máme z druhé, třetí ruky. Kupodivu nám to nebrání v silných názorech, ve víře, že známe pravdu, že víme, jak to bylo. Výročí a jejich interpretace je však nepočítaně a v historické samoobsluze si každý vybírá to, co mu konvenuje.

Z historických událostí minulého století si ještě připomínáme 9. květen 1945, který změnil život lidí, kteří zažili předválečný kapitalismus, který skončil Hitlerem. 21. srpen 1968 je výročím, kterému dobře rozuměla poválečná generace budovatelů socialismu. Výročí 17. listopadu 1989 porozuměli lidé, kteří absolvovali normalizaci po roce 1968. Generace, které začaly brát rozum po roce 1989, čekají na své vlastní historické výročí, které bude logicky souviset s tím, čím právě žijí.

S minulými výročími byla vždy spojena naděje, ze které její nositelé časem vystřízlivěli. Neznámo, jaká naděje bude provázet dnešní progresivní generaci, když se dočká svého výročí. Neznámo ani, jak bude vypadat její vystřízlivění. Jisté je, že tato potetovaná omladina nenakupuje v historické samoobsluze. Historické milníky, které obracely život naruby minulým generacím, vnímá jako stařinu, která jí v dramaticky se měnícím světě nemá co říct. Vtipnou ilustrací povědomí a minulosti je výrok jistého politického piráta, že už Masaryk říkal, že „nelze věřit všemu, co se píše na internetu“.

Nedávno v debatě s kolegy z Rádia Universum přišla řeč na to, „kdy jsme si uvědomili, že se věci mají jinak, než jsme si mysleli“. Moment, kdy si člověk uvědomí, že zde cosi nesedí, a rozhoduje se, zda se vymanit z matrixu, nebo sám sobě lhát, že je všechno v pořádku, je doprovázen nepříjemným pocitem selhání.

Jak je možné, že jsem naletěl? Proč mi tak dlouho trvalo, než jsem prohlédl a uvědomil si pravdu? Jsou představy, které člověk nerad opouští, protože jsou tím lepším v jeho paměti.

Jenže jaký má smysl držet se toho, co nefunguje, setrvat v omylu? Napadlo mě v té debatě vzpomenout Tuckera Carlsona, který ne tak dávno nahlas přemýšlel, kdy si uvědomil, že se věci v Americe mají jinak, než si myslel

Kdo zažil okupaci Varšavskou smlouvou, žil pak s pocitem zmařené šance na život ve společnosti solidární a současně svobodné. Zda měl socialismus s lidskou tváří šanci přežít, když z něj měli vítr v Moskvě i ve Washingtonu, nás nenapadlo řešit. Až generace znechucená normalizací, přesvědčená, že na Západě je tráva zelenější, se rozhodla se socialismem skoncovat a prohlásila ho za nereformovatelný. Lidem znechuceným globálním kapitalismem se tentýž 21. srpen jeví jako nezdařená barevná revoluce. Jako zásah, který oddálil návrat kapitalismu.

V historické samoobsluze si každý najde to své. Zakoupené zboží lze reklamovat a mnoho lidí sáhne po poslední aktualizované verzi. Je to pohodlné a racionální. Špatně je vždy, když je povinná jediná verze.