Jedním z jeho prvních rozhodnutí ve funkci bylo zvýšení vládní kontroly nad univerzitami, a to i přes silný odpor akademické obce. Ministr zejména novelizoval zákon o vysokých školách a dal vládě pravomoc přijímat disciplinární opatření proti zaměstnancům a studentům, kteří byli příliš politicky aktivní. Na tomto místě doporučuji srovnání s politickými aktivitami a politizací univerzit v současné EU. Proč doproučuji srovnání?

V roce 1975 strana podpořila Mahathirovu kandidaturu na místopředsedu UMNO a brzy po Razakově smrti a jmenování Husseina Onna (1922-1990) premiérem byl jmenován místopředsedou vlády. K premiérskému křeslu chyběl už jen krůček.

Dr. Mahathir byl jmenován premiérem 16. července 1981, po dalším vítězství UMNO v parlamentních volbách. Tehdy mu bylo 56 let. Jedním z hlavních cílů zvoleného premiéra bylo přeměnit Malajsii v moderní průmyslovou zemi: okamžitě představil Novou rozvojovou politiku (NDP), jejímž cílem bylo zlepšit ekonomický blahobyt všech Malajců.

Mahathir věřil, že ekonomika by měla podpořit novou Malajsii, toužil po mentální revoluci, která by Malajce konečně zachránila před ekonomické zaostalosti. Nový Malajsijec měl podle Mohamada mít kulturu, která by pomohla vyřešit jakýkoli problém, být kultivovaný, čestný, disciplinovaný, důvěryhodný a kompetentní.

Osobní hodnocení minulosti a pobytu v Malajsii a jinde mi dovoluje tvrdit, že Mahathirův vliv na socioekonomické a politické procesy v Malajsii a jihovýchodní Asii lze přirovnat k vlivu otce singapurského zázraku Li Kuang-jao, zakladateli Singapuru a předsedy singaporské vlády v letech 1959 až 1990. Model státu, který založil, zkombinoval demokracii s autoritářstvím a vyvážil respekt k zájmům americkým a čínským.  

Právě za vlády Mahathira se Malajsie změnila ze slabé, převážně agrární ekonomiky v rozvíjející se střední velmoc s rychlým tempem hospodářského růstu, který není závislý pouze na vývozu surovin (palmový olej) nebo zemědělství. Co umožnilo změnu?

Na druhou stranu byli britští podnikatelé v Malajsii často obviňováni z konzervatismu a neochoty k reformám v souladu s vládní politikou. Plantážníci se obávali, že znárodnění povede ke snížení mezd a zhoršení pracovních podmínek. To se ale ke štěstí nestalo.

Tak se stalo, že japonští výrobci jako Hitachi, Mitsui a Toyota začali v Malajsii zakládat montážní závody. Spojené státy je následovaly a založily v zemi montážní závody na výrobu elektroniky. V tomto období docházelo k přechodu od zemědělské k výrobní ekonomice a země aktivně rozvíjela svůj elektronický průmysl. V 90. letech 20. století se Malajsie stala největším světovým vývozcem polovodičů.

A také: V polovině 90. let se Malajsie stala z rozvojové země 13. největší ekonomikou světa. Příjem na hlavu vzrostl z 2 255 dolarů v roce 1990 na 3 908 dolarů v roce 1995.

Místní podnikání Mohamad energicky bránil před zahraničními konkurenty. Jako příklad uvádím návštěvu americké delegace vedené ministrem zahraničí USA Alexanderem Haigem. Američané trvali na tom, aby americké banky mohly v zemi působit na místních právech, ale premiér to odmítl s vysvětlením, že by tím malajské banky zadusili. Dr. Mahathir tekrát řekl:

Mahathir kritizoval západní přístup k politice a ekonomice a propagoval asijské hodnoty. Stejně jako první singapurský premiér Li Kuang-jao mezi tyto hodnoty zařadil oddanost tradicím, etiku tvrdé práce, důraz na disciplínu a zásadu budování společnosti založené na přirozené hierarchii a autoritě.

Malajsie se tak stala silou, se kterou se muselo počítat jak v Evropě, tak ve Spojených státech a dalších asijských zemích a byl to Mahathirův největší úspěch: Hlas Malajsie byl slyšet u sousedů v jihovýchodní Asii a ve velké části islámského světa, protože právě za vlády Dr. Mahathira se Malajsie prosadila jako hlavní zastánce asijských hodnot a premiérova dlouhodobá myšlenka domorodých priorit se promítla do výhod na všech úrovních pro etnické Malajce.

Faktem je, že v letech 1965 až 1995 se příjem obyvatelstva ztrojnásobil. Hospodářský růst se v 60. letech pohyboval kolem 5 % a v letech 1987-1995 rostl HDP průměrným tempem 8,8 % ročně.

Ekonomický model, na jehož vytvoření se Dr. Mahathir podílel, měl své chyby. Na ně poukázala asijská finanční krize v letech 1997-1998. Ta postihla také Thajsko, Filipíny, Indonésii a Jižní Koreu.

Současně došlo k poklesu cen elektroniky v důsledku nadměrné nabídky na trhu. Kromě toho vysoká míra korupce a finanční kriminality negativně ovlivnila důvěryhodnost oficiálních ekonomických údajů šířených asijskými vládami a vyvolala otázky ohledně efektivity poskytování úvěrů. I tady se nejedná o nic nového.

Protože problém spočíval v tom, že většina asijských ekonomik byla příliš orientována na vývoz a prosperita asijských tygrů nebyla podpořena rozvinutým a transparentním finančním systémem. Vlády těchto zemí si nadále braly rozvojové úvěry podle receptů MMF a očekávaly, že je budou moci pokrýt příjmy z vývozu. Jakmile začala poptávka po výrobcích z asijského regionu klesat v důsledku rostoucích nákladů a nástupu cenově dostupnějších výrobků v Číně, okamžitě to stáhlo příjmy místních podniků a následně i kurz národních měn.

Dnes (snad) víme, že peníze pro EU budou emitovány pouze s povolením FEDu, protože konstrukce rezervního systému nedovoluje krach jediné měny, nemá-li se systém zhroutit.

Premiér poté čelil vážným rozporům ve vládě. Jinak to nemohlo ani být. Jeho náměstek Anwar bin Ibrahim (1947), zmíněný předem, podporoval politiku MMF, vyzýval k otevření trhu zahraničním investicím a k aktivní spolupráci se Západem. Od listopadu 2022 působí jako 10. premiér Malajsie, poté co sloužil jako 12. a 16. vůdce opozice od srpna 2008 do března 2015 a znovu od května 2020 do listopadu 2022. Od listopadu 2022 je poslancem za Tambun. Byl odvolán z vlády v roce 1998 i proto, že Dr. Mahathir si nebyl jist důvěryhodností zahraničních partnerů a proto trval na nepopulárních rozhodnutích, která v rozporu s obavami jeho odpůrců umožnila Malajsii snížit negativní dopady krize. I zde je poučení pro nás. Jaké?

Tak tomu bylo například v případě Indonésie, jejíž vláda požádala MMF o pomoc v roce 1997. V důsledku toho se země zadlužila a její obnova trvala mnoho desetiletí. Tak tomu bylo v případě Řecka a dalších stítech. Dr. Mahthir se proto rozhodl odmítnout zahraniční pomoc a zavést politiku ekonomického nacionalismu. Jejím cílem bylo izolovat malajsijské národní hospodářství od zahraničního kapitálu. Premiér později připomněl, že kdyby se Malajsie zadlužila u MMF, fond by získal kontrolu nad jejími kritickými průmyslovými odvětvími a není jisté, zda by z nich měli malajsijští občané prospěch i poté.

A aby se vláda co nejrychleji dostala z recese, starala se o ochranu národní měny a zastavení odlivu kapitálu ze země. Nejdříve bylo třeba zafixovat směnný kurz ringgitu vůči americkému dolaru (do konce roku 1998 činil 3,8 ringgitu za dolar) a zastavit zahraniční obchod s ringgitem. Tím se spekulanti zbavili možnosti využívat měnu drženou v zahraničí k manipulaci s trhem. Malajsijským rezidentským společnostem bylo také zakázáno přijímat zahraniční úvěry. Díky těmto opatřením se odliv kapitálu prakticky zastavil.

Ekonomický nacionalismus zajistil zemi sociální stabilitu a trvalý růst. Tím poskytl stále většímu počtu Malajců pohodlí a životní úroveň střední třídy. Administrativa Dr. Mahthira poskytla úředníkům na všech úrovních možnost školení, aby se zlepšil správní systém. Zvláštní pozornosti se dostalo premiérově školní reformě. Byly vytvořeny nové učební osnovy pro všechny ročníky. Jejich cílem bylo poskytnout dětem vyvážené, komplexní vzdělání s důrazem na matematiku a exaktní vědy. Dr. Mahthir věřil, že právě tyto předměty učiní z Malajců co nejkonkurenceschopnější národ. V české kotlině se mi jeví tento názor – se kterým plně souhlasím, jako fantasie ignorující potřeby technologického rozvoje. Jako příklad uvádím:

Kromě domácích reforem se vláda Dr. Mahathira aktivně zapojila i do zahraniční politiky. Jako předseda vlády Mahathir vyjednával a konzultoval v rámci Sdružení národů jihovýchodní Asie (ASEAN) a Asijsko-pacifické hospodářské spolupráce (APEC) a zapojil se také do dialogu se západními zeměmi.  

Byl přitom opatrný, protože vědel, že bohaté státy Evropy a USA mohou kdykoli změnit pravidla hry ve svůj prospěch, například prostřednictvím WTO. Byl hluboce přesvědčen, že po studené válce již Západ a kapitalismus nejsou synonymem demokracie. Proč? Odpověď je v citátu - otázce: Myšlenky jako socialismus, komunismus a další -ismy se zrodily na Západě a ten je nyní odmítá jako špatné. Jak můžeme vědět, že jejich současné představy o demokracii a lidských právech nebudou v budoucnu odmítnuty? Souhlasu netřeba.