Program MSC byl oficiálně zahájen premiérem Mahathirem Mohamadem 12. února 1996. Zřízení programu bylo zásadní pro urychlení cílů Vize 2020 a transformaci Malajsie na moderní stát do roku 2020 s přijetím rámce znalostní společnosti. Účelem projektu bylo spustit a podpořit iniciativy MSC Malaysia a vytvořit centrum pro inovativní výrobce a uživatele multimediálních technologií. Konsorcia zahrnující místní a zahraniční společnosti (MNC) spolupracovala s vládními agenturami a ministerstvy na posílení socioekonomického rozvoje Malajsie v informačním věku. Vize a poslání multimediálního superkoridoru (MSC), jak je vyjádřil Dr. Mahathir, čtvrtý premiér Malajsie té doby, představuje v podstatě toto:

V pondělí, kdy pracuji na příspěvku, řekl 97 letý vizionář a bývalý premiér Dr.Mahathir čínskému listu Global Times, že Americké úřady svou protiruskou politikou tlačí společnost ke světové válce a podporují vznik dvou válčících bloků. „Spojené státy se budou snažit zapojit do opatření namířených proti Rusku další země. I Rusko potřebuje najít spřátelené země, které ho podpoří. Mezi východním a západním blokem dojde ke konfrontaci, která povede k eskalaci a světové válce…Pozvání Ukrajiny do NATO je provokace," zdůraznil. „Ve skutečnosti, pokud Kyjev do Severoatlantické aliance nevstoupí, bude se Rusko cítit méně ohroženo a ke konfrontaci nedojde. Protože však byl proces zahájen, Moskva přijme preventivní opatření".

Použil jsem pro bývalého premiéra označení vizionář, protože Dr.Mahathir je spojován s jednou érou malajsijských dějin. Byl to právě on, kdo se zasloužil o vytvoření hospodářského zázraku a proměnil komoditní velmoc v předního vývozce výrobků špičkové technologie. Pod jeho vedením Malajsie zaznamenala obrovský příliv investic, realtivně účinný boj proti korupci a dramatický nárůst prosperity svých občanů. Mohamad byl premiérem dvakrát - v letech 1981 až 2020 - a zemi vládl celkem 24 let. I dnes, ve svých 97 letech, je považován za klíčovou postavu malajsijské politiky.

V roce 2002, kdy jsem byl v Malajsii již čtvrtý rok, vládl 77letý Mahathir Mohamad zemi již 21 let. Oozice ho ironicky nazývala doživotním premiérem a nedoufala v rychlou změnu moci. Dr. Mahathir se navzdory očekávání svých odpůrců přesto rozhodl rezignovat a vydal oficiální prohlášení. Tento formální postup se ukázal jako velmi emotivní a dokonce dramatický. Při svém projevu se rozplakal a jeho příznivci obklopili pódium a prosili ho, aby zůstal. Mnozí také měli slzy v očích. Vše bylo přenášeno v přímém přenosu na centrálních televizních kanálech. Dr. Mahathir byl odveden do zadní místnosti a o hodinu později se na pódiu objevil jeho tehdejší zástupce Abdullah Badawi a oznámil, že premiér byl přesvědčen, aby zůstal. Politik sice v roce 2003 z funkce odešel, ale o 15 let později se do ní vrátil a ve věku 92 let se stal nejstarším představitelem státu.

Mahathir Mohamad se narodil 10. července 1925 v Alor Setaru, ve státu Kedah, v severozápadní části Malajského poloostrova, který byl do roku 1957 britskou kolonií. Mahathirův rodný list však z nějakého důvodu uvádí jiné datum: 20. prosince.

Přestože Mahathir nakonec získal vyšší vzdělání a dokonce i akademické ocenění, které mu umožnilo získat stipendium nebo odjet studovat do zahraničí, nikdo neočekával, že by něčeho dosáhl. Třídní rozdíly v té době byly příliš velké.

Japonská okupace Malajsie během druhé světové války trvala od 8. prosince 1941 do 31. ledna 1942. Japonské vrchní velení se ve svých plánech na invazi do jihovýchodní Asie zaměřilo na britské Malajsko. To bylo bohaté na strategické suroviny - cín a kaučuk. Japonci měli od prvních dnů tažení leteckou a námořní převahu a pro britské jednotky bránící kolonie bylo tažení naprostým neúspěchem. Proč? Spojenci se z Malajsie stáhli. První poučení pro život.

V roce 1942 Britové znovu získali kontrolu a vytvořili Malajskou unii. Ta sdružovala všechny britské kolonie na poloostrově, umožnila komukoli získat malajské občanství, což otevřelo dveře masové migraci z Číny a Indie. Její následky nabízí další poučení pro život.

Vzdělaní Číňané se mohli stát spojkou mezi Brity, sultány a místním obyvatelstvem a mnozí z nich slušně zbohatli a získali velké pozemky, vysvětlil Allan Koh, generální tajemník Asijské asociace peranakanských Číňanů. Podle oficiálních údajů činil podíl Malajců v soukromém podnikání v roce 1970 méně než 2 procenta, zatímco Číňané měli více než 22 procent.

Britové, kteří vytvořili snad nejsložitější společnost na světě - tři komunity rozdělené podle náboženství, jazyka, kultury, hodnotového systému, místa bydliště, povolání a příjmů - se nesnažili přistěhovalce integrovat a zpočátku s nimi jednali pouze jako s hostujícími pracovníky. A když se stali nedílnou součástí ekonomiky, udělila jim Velká Británie občanství. Malajci zůstali na poraženém konci. V podstatě se stali menšinou ve své vlastní zemi. Pro specialisty (a snílky) snažící se vytvořit EU občanství se nabízí možnost poučit se z historie.
Mahathirova rodina na tom byla díky vzdělání a předchozím pracovním zkušenostem naštěstí lépe. Mahathir se ve svých 20 letech rozhodl, že školu dokončí. Právě na škole začala jeho politická kariéra. Spolu s podobně smýšlejícími organizoval protesty proti politice koloniální správy a po nocích roznášel propagandistické plakáty. V roce 1945 napsal Mahathir do školního časopisu úvodník, v němž oslavoval vítězství Spojenců ve válce. Dnes v Evropě si vítězství připomínáme jinak, v některých státech Evropy již vůbec ne, nebo se den dokonce přejmenovává na den Evropy, jako v případě Ukrajiny, kam na oslavy přejmenování se jela podívat šéfka EK, paní von der Leyen.

Mahathir si plně uvědomil, že pouze dvě cesty - právo nebo medicína - mu umožní získat důvěryhodnost a nastartovat kariéru v politice. Poté, co v prosinci 1946 ukončil střední školu s vynikajícím cambridgeským vysvědčením doufal, že získá plné stipendium od vlády. Dostal ale jen malou finanční pomoc na to, aby si zaplatil vysokou školu v Singapuru.

Když se v roce 1947 přestěhoval do Singapuru, rozhodl se studovat medicínu. V novém působišti viděl zcela jiný svět. Ostrovní osada na úpatí Malajského poloostrova byla britským územím. Každý, kdo se tam narodil, se stal britským poddaným. Mahathir vzpomínal: Byli velmi daleko před námi - obrovská městská komunita, velmi kultivovaní a bohatí lidé, zatímco já jsem přišel z Alor Setaru, kde Malajci žili velmi chudě. A také napsal: „lehkomyslní" Malajci nemohli konkurovat "přirozené pracovitosti a obchodnímu umu" čínských přistěhovalců, které Britové podporovali, aby se v Singapuru usadili. Připomínám, že na vysoké škole, kam budoucí premiér přišel studovat, bylo 630 ze 700 studentů nemalajských.

Ve stejné době učinil další rozhodnutí, které mělo na jeho život obrovský vliv. Jako pozorovatel zúčastnil se celostátního kongresu malajských organizací, z nichž pak vznikla Sjednocená malajská národní organizace (UMNO), vedoucí strana vládnoucí koalice Strany unie. Ta se po získání nezávislosti v roce 1957 dostala k moci a v roce 1973 změnila název na Národní frontu.

V roce 1959 se chtěl zúčastnit prvních všeobecných voleb v nezávislé Malajsii. Kvůli konfliktu uvnitř strany se však nakonec kandidatury vzdal. To mu však nebránilo v tom, aby o několik let později znovu zkusil štěstí v politickém boji.

Když byl Singapur o necelé tři měsíce později od Malajsie odtržen a stal se nezávislým státem, Mahathir neskrýval radost. Měl jsem pocit, že Singapur je pro Malajsii příliš velký kus... Singapurští Číňané se chovali příliš agresivně, řekl jednou při vzpomínce na toto historické rozhodnutí důsledný kritik národnostní politiky úřadů a obhájce zájmů malajského obyvatelstva, který byl přesvědčen, že znevýhodněné postavení malajského etnika dříve či později povede k otevřeným střetům. Ve skutečnosti Dr. Mahathir předpověděl nepokoje 13. května 1969. Střety začaly krátce po parlamentních volbách, během nichž se vyostřil do dnes trvající boj mezi vládnoucí UMNO a opoziční PAS, a stály život stovky občanů.

Připomínám, že:

1. Etnickým konfliktům v Malajsii v roce 1969 a ve spojení s volbami 10. května předcházely výbuchy etnicky motivovaných trestných činů. Například v Penangu zabil čínský gang malajského úředníka a v Kuala Lumpuru byl při střetech s policií zastřelen aktivista Čínské dělnické strany. Výsledkem voleb bylo, že UMNO získala většinu křesel v parlamentu, i když ne drtivou (méně než dvě třetiny). Opozici se však podařilo vyhrát volby do místních samospráv. Po celé zemi se konala shromáždění a pochody, jejichž účastníci, většinou nemalajští občané, skandovali hesla jako vykopněte všechny Malajce a Kuala Lumpur teď patří Číňanům. To nakonec vedlo k dalším mezietnickým střetům. Podle oficiálních vládních zpráv si nepokoje vyžádaly 196 obětí. Mezinárodní pozorovatelé tvrdí, že zemřelo 600 lidí, přičemž většinu obětí tvoří etničtí Číňané. Podobnost s migranty a agresivitou v EU je čistě náhodná!
2. Pouhý rok před tragédií Mohamad Mahathir v dopise tehdejšímu premiérovi Tunkovi Abdul Rahmanovi kritizoval svého stranického kolegu za to, že se nedokázal postavit za zájmy Malajců, a vyzval ho k rezignaci. Za to byl vyloučen z Nejvyšší rady UMNO a později i ze strany. Tunku chtěl dokonce tohoto potížistu (rebela) zatknout, ale byl od toho odrazen. Později, v roce 1970, napsal Dr. Mahathir svou první knihu - Malajské dilema. V ní tvrdil, že malajské obyvatelstvo je marginalizováno, a kritizoval samotné Malajce "za jejich apatické přijetí druhořadého postavení". Kniha byla v Malajsii okamžitě zakázána a tento zákaz trval více než deset let. Dnes si mohu představit podobnu praxi i v české kotlině a jinde v EU.

Mahathirova pozice se však ukázala být mladým vůdcům UMNO blízká a v roce 1972 byl do strany pozván zpět. O rok později se vrátil do Parlamentu a teprve poté, po dvaceti letech lékařské praxe, opustil medicínu. Souhlasu netřeba.