Radim Daňhel údajně odchází zejména proto, že zjistil, že nemůže svůj úřad efektivně řídit při existenci poboček v Brně a v Ostravě. Chápu ho: odpovídal za celý úřad včetně počínání příslušníků poboček, kteří si ale za působení Ivo Ištvana a jeho zástupce Igora Stříže zvykli na vysokou míru nezávislosti. Podle mého laického názoru, opírajícího se o přímé zkušenosti zejména se státními zástupci brněnské pobočky, někteří z nich zneužívali nezávislosti k velmi nekorektnímu nakládání se svou pravomocí. Ivo Ištvan je jistě dobrý právník a slušný člověk, ale jako šéf Vrchního státního zastupitelství v Olomouci a oprávněný kárný žalobce v celé oblasti působení úřadu zaštiťoval všechny nehoráznosti, jichž se podřízení dopouštěli. Znám dokonce případ, že nepohnal před kárný senát státního zástupce, s jehož postupem nesouhlasil. Je navíc možné, že některým státním zástupcům „narostly rohy“, když se vedoucí brněnské pobočky Radim Mezlík stal z božího dopuštění jedním z českých zástupců v Úřadě evropského žalobce.
Problém, na který narazil Radim Daňhel, ale vůbec není nový. Stejné poznatky o neřiditelnosti hloučků státních zástupců, rozptýlených po Moravě, získala vrchní státní zástupkyně Milena Hojovcová, která nahradila Ivo Ištvana po jeho odvolání ministrem Jiřím Pospíšilem kvůli jeho nedostatečnému pochopení pro zásah vrchního státního zastupitelství do kauzy Jiřího Čunka. Milena Hojovcová předložila ministryni spravedlnosti Daniele Kovářové návrh na zrušení poboček a získala její podporu. Jenže jí to nebylo nic platné, protože žalobci intervenovali u tehdejšího předsedy vlády Jana Fischera, který sice problematice státního zastupitelství nerozuměl, ale s jistotou o nabytí rozumu současně se získáním úřadu Danielu Kovářovou vystavil ponižujícímu jednání a provedení změn jí znemožnil.
Objektivně existující problém se neřešil, škodil dále, ale nakonec po letech znova vybuchl a asi se nyní bude muset konečně vyřešit.
Je to jeden z důkazů o nevhodnosti zasahování politiků do odborných problémů řízení čehokoli. Stejná situace je ve státním zastupitelství obecně. Reforma, s kterou začali kdysi Pavel Zeman s Lenkou Bradáčovou pod záštitou Pavla Blažka, se neuskutečnila a s velkými potížemi pouze pokračují pokusy o řešení dílčích problémů salámovou metodou. Doplácí na to státní zastupitelství i občané, kteří se dostanou do sféry jeho působnosti.
Zajímavá je ovšem otázka, proč se Radim Daňhel aspoň nepokusil následovat Milenu Hojovcovou a rovnou hodil ručník do ringu. Myslím, že měl odborné i osobnostní předpoklady, aby s vynaložením velké námahy boj vyhrál.
Přeji jeho nástupci, aby nenarazil na odpor politiků, pokud se rozhodne z rozptýlené tlupy státních zástupců vytvořit řádně fungující, efektivně řízený úřad.