Dušan Mišík: Všichni jsme za demokracii, ne všichni jí rozumíme

KOMENTÁŘ

Naskytl se mi náhodný rozhovor s náhodnými diskutujícími. Od míru a války se přešlo k demokracii.

6. dubna 2024 - 07:00

Protistrana zdůraznila, že demokracie je pro společnost velmi významná. Což jsme jim samozřejmě potvrdili. Diskutující pak zdůraznili význam rozdělení moci na moc zákonodárnou, výkonnou a soudní. Také jsme jim to odsouhlasili jako nevyhnutelnou podmínku demokracie. Ještě jsme se shodli na tom, že demokracie je vláda lidu pro lidi. Slůvko PRO přitom zdůrazňuji. Je protikladem forem vlády PROTI lidem. Vyvstává veliká otázka, co znamená pro a co znamená proti, ale to je na delší povídání.

Diskuse


Diskuse je vždy rozhovor minimálně dvou stran. Pokud obě strany zjistí, že mají podobné názory, vedou takovou diskusi, v níž se navzájem utvrzují ve svém světonázoru a v postojích. Nikdy však nepanuje absolutní shoda, vždy existují nuance a rozdíly v nazírání na diskutovaný problém. Pokud existují malé rozdíly, pomáhají upřesňovat a tříbit názory obou diskutujících stran. Při velikých rozdílech se aktivují emoce a mezi diskutujícími vzniká napjatý vztah. Ten může vyústit až do nepřátelství i agrese. Jestli pokojná diskuse přeroste ve rvačku, nebo v nesmiřitelnou nenávist velkých skupin vůči sobě kvůli jejich názorům a postojům, závisí od jejich vzdělanosti, kulturní úrovně a vyspělosti civilizačního vnímání sociální reality. Lidé také jednají jinak ve střízlivosti a jinak pod vlivem alkoholu. Někdy však není potřeba mít zvýšenou hladinu alkoholu v krvi, plně postačí roky posilovaná nenávist vůči jiné skupině. Lidé pak vypínají zcivilizovaný neokortex a dovolí naplno se projevit ještěřímu mozku, vyhodnocujícímu reálnou situaci na dvě činnosti: uteč, nebo zaútoč; uteč, nebo zabij; sežer, nebo uteč před sežráním.

O moci a jejích formách


V naší diskusi tedy dospěly obě strany k závěru, že rozdělení moci na zákonodárnou, výkonnou a soudní je v pořádku. V duchu sokratovské diskuse bylo potřebné postavit námitku. Ta zazněla. Znáte Aristotelovo dělení ústav na dobré a špatné? Odpověď – „Jo, teda částečně“. Tak, Aristoteles za dobré ústavy považuje království, aristokracii a politeiu. Za špatné ústavy považuje oligarchii, tyranidu a demokracii. Přitom význam a úlohu demokracie nepopírá, pouze ukazuje, že má své světlé i stinné stránky. Není to podivné? Protistrana na námitku nic neřekla. Nejspíše si pomyslela, je to zvláštní, že Aristoteles je považován za zakladatele evropského myšlení, a přitom považuje demokracii za špatnou ústavu.

Pak padla další námitka. Víte, že v páté knize, kapitole 12 „Krátké trvání oligarchií a tyranid…,“ ukazuje na některé tyranidy, které měly trvání sto i více let. Příčina jejich trvání byla v tom, že s občany zacházeli mírně a dodržovali platné zákony. Jedním ze znaků popisujících tyrana je neustálá přítomnost jeho osobní stráže, složené z cizích příslušníků. U sto let trvajících tyranid chodil tyran po městě bez ozbrojeného doprovodu. Poslední věty nejsou obhajobou tyranidy a kritikou demokracie, jsou pouze ilustrací, že vláda a správa společnosti je velice proměnlivá a má mnoho forem. A ne každá tyranida musí být proti lidem, a ne každá demokracie musí být pro pracující lid.

Vážení čtenáři, první polovina poslední věty mne samotného zaskočila a určitě zaskočí i vás. Rozhodně není obhajobou tyranie. Pojem tyranidy si zaslouží obsáhlejší pojednání. Zatím jenom uvedu, že tyranida není nutně despocie. Mezi těmito formami vlády je potřebné rozlišovat. Tyranida vzniká podle Aristotela ze dvou extrémů. Oligarchie a demokracie.  

Mezi podstatou, podstatným obsahem a projevem podstaty může být velký rozpor. Demokratické uspořádání se může pouze zdát a jeho skutečná podstata bude jiná. Obhajoba demokracie pouhou existencí rozdělení moci na ústavodárné shromáždění včetně pojistky senátu, na výkonnou moc, vládu a nezávislé soudnictví je sice podmínkou nutnou, ne však vyčerpávající.

Zákony

Důležitou podmínkou jsou přijatá pravidla určující vzájemné soužití – zákony. V internetu můžete vyhledat www.zakonyprolidi.cz. Jde o sbírku zákonů, nařízení vlády a vyhlášek ministerstev. Měly by to být zákony přijaté volenými zástupci lidu a pro lidi. Zdali je tomu tak vždy a ve všem ať laskavě posoudí každý čtenář osobně. Jenom připomenu jednu věc. Kdo z nás měl zájem stát se občanem kolonie, nebo ještě lépe řečeno, občanem zadlužené kolonie. Volili jsme naše zastupitele a celé roky jsme se řídili jejich zákony i nařízeními. Na povrchu společnosti se mnohé zlepšilo, lidé mohli létat boeingy airbusy po celé planetě, mnozí zbohatli, města a obce ožily, vyrostla obchodní centra s přetékajícími regály zboží. Co se však nachází pod povrchem těchto úspěchů?  Připomíná nám to krásné lesklé jablíčko, které koupíme v německém obchoďáku. Z jeho tvaru, barvy a lesklosti jsme uneseni. A to až do té doby, než ho rozkrojíme. Uvnitř je shnilé. Kdo to však měl vědět, když jsme ho vkládali do košíku. Tak nějak to bude i s naší společností.

Pěkně je to vidět na městském stavu vodovodního řádu a kanalizace. Zahraniční firmy, vybírající poplatky, posílají do svých domovských krajin desítky miliard a naše vodovodní řády a kanalizační soustava chátrá. Obcím scházejí peníze za výběr vodného a stočného, které odcházejí do zahraničí.  Až se vodovodní řády rozpadnou, tak se zahraniční výběrčí poplatku seberou a půjdou o krajinu dál. Přesně tak, jak to dělají houfy nájezdních sarančat. Jejich krédo je: „Naším cílem je zisk a vašim problémem jsou náklady. Po nás potopa, hlavně, že my se budeme mít dobře.“

Ctnosti

Byli v minulosti volení zástupci obcí natolik cnostní, že si ponechali výběr poplatků, za které by udržovali vodovodní řád a kanalizaci v dobré stavu, nebo podlehli svodům a prodali právo vybírat poplatky cizím nájezdníkům? Nebo to byla pouhá neznalost? Volení zástupci by měli oplývat cnostmi. Jaké to jsou? Moudrost, statečnost, upřímnost, spravedlnost, píle, láska, trpělivost, odvaha, vytrvalost a další. Proti cnostem stojí neřesti. Hrabivost, lenost, pýcha, lstivost, závist, obžerství, zoufalství, pomluva, lehkomyslnost, lakomství, podvod,  zbabělost, zrádnost a další. S jakými cnostmi a neřestmi budou volení zástupci spravovat společnost pro lidi a s jakými vlastnostmi budou spravovat společnost pro sebe a své kamarády, nebo loutkovodiče. Toť otázka pro volby.

O vládnutí a správě

Společnost je složitý organismus. Jako každý organismus musí přežít a rozvíjet se. Přežít znamená přizpůsobit se okolí, a to i pro společnost nepříznivému, nebo dokonce nepřátelskému.  Rozvíjet se znamená především udržet sebe jako organizovanou společnost, plnící funkci neustálé reprodukce. Dle možnosti na vyšší kvalitativní úrovni. Nemusí jít vždy o extenzivní rozvoj na úkor sousedů, nebo přírody. To znamená neustále zvyšovat spotřebu zdrojů na pseudopotřeby. Přitom se neštítit krádeže, nebo zabíjení lidí ve válce. Rozvoj je možné realizovat i intenzivně. S menším množstvím zdrojů uspokojovat skutečné potřeby připívající blahobytu občanů.

Ideálem správy společnosti je samospráva. Ta však předpokládá velmi vysokou kulturní a znalostní úroveň většiny občanů. Pokud této úrovně občané ještě nedosáhli, musí delegovat svá přirozená práva spravovat své věci na své zastupitele. Opakování slov „své“ a „svá“ není náhodné. Mohou také v rozporu s vlastními zájmy delegovat právo rozhodovat na cizí zastupitele, kteří budou prosazovat cizí zájmy. Přitom využijí demokratické procedury a demokratické instituce rozdělující moc na tři části proto, aby si zvolili zastupitele, kteří je oberou o majetky i štěstí, zkomplikují jim život, a ještě je naženou do války za cizí zájmy. Protilidová vláda to vymyslí, protilidový parlament schválí, protilidový senát potvrdí, protilidový prezident podepíše, a pokud se někdo obrátí na nezávislé soudy, tak ty dají za pravdu představitelům cizích zájmů.

Závěr


Demokracie je především vláda. Měla by to být vláda lidmi volených zástupců pro lidi. Má svoje technické parametry, jakými jsou tajné hlasování, rozdělení moci na zákonodárnou, výkonnou a soudní, plus další procedury.  Další důležitou podmínkou fungování demokracie je bdělost a vzdělanost občanů. Jejich vůle podílet se na kontrole a vyjádřit nesouhlas s počínáním volených zástupců, pokud budou pracovat pro cizí zájmy a proti zájmu svých občanů - voličů. Zvolení zástupci nesmí zůstat mimo kontrolu. Moc korumpuje a korumpuje i delegovaná moc. Nutnou podmínkou jsou dostupné informace pro občany. Ty mocní buď utajují, zkreslují, nebo v dnešní na informace bohaté společnosti schovávají v hromadě nepodstatného balastu.

Bez uvedených doplňujících podmínek demokracie skomírá a stává se karikaturou vlády lidu. Budí zdání vlády lidu, ale ve skutečnosti pouze kryje vládu oligarchie. Malé skupiny vyvolených pro sebe. Vláda oligarchie může mít více forem. Jedna z nich je, že při upřednostňování svých zájmů, neplánovaně uspokojí i zájmy občanů. Lidé dostanou drobky, které spadnou z bohatého stolu oligarchů. Oligarchie však může vládnout i způsobem, kdy zájmy oligarchie jsou plněny na úkor ostatních občanů. Dnes to vypadá, že globální oligarchie uklidila ze stolu i ty drobky. Občané marně čekají. Už nic nespadne. Až to občanům dojde, bude zle. Nechtějme to vidět.

Dušan Mišík





Anketa

Kdyby se dnes konaly v ČR prezidentské volby, komu byste dali svůj hlas?