Zdůvodnění je, že správce daně bude mít snadnější přístup k údajům a může je kontrolovat ve vztahu k daňovým přiznáním. A hlavně je to příprava na zavedení tzv. registračních pokladen.

Navrhované opatření se dotkne čtvrt milionu podnikatelů, kteří jsou plátci DPH. Podle údajů vlády je to bude ročně stát dohromady 1,37 miliardy korun a každého z nich asi 3,5 hodiny času měsíčně. To přece každý unese a my je budeme mít pěkně pod kontrolou, myslí si vláda. Současně pro příští rok navýšila provozní výdaje ministerstev o 10 miliard korun. Bude tedy více úředníků, více agendy, více byrokracie, kterou zaplatíme všichni. A ještě si na svou kontrolu připlatí speciálně ti, kteří podnikají.

Množství kontrol, které nic neodhalí, se už dlouho vzpírá zdravému rozumu. Toto opatření také. Opravdu nestačí, aby podnikatelé podávali čtvrtletní oznámení jako dosud? Logiku to však bohužel má – totiž tu socialistickou. Mnohé napovídá už sám název „kontrolní hlášení“. Nejde tu o pomoc poctivému podnikání, ale o kontrolu, evidenci, dohled.

Bolševický revolucionář Bucharin, kterého jeho sovětští soudruzi posléze popravili, výstižně řekl, že „socialismus, to je především evidence“. A taky nedůvěra, podezřívavost a spoutání všeho, co se vymyká státnímu řízení. Bohužel se ukazuje, že různé více či méně skryté narážky na živnostníky a drobné podnikatele ze strany sociálnědemokratických politiků nejsou jen nešťastné formulace, ale jsou výrazem jejich skutečného smýšlení. Překvapující není ani to, že to s nimi realizuje velkopodnikatel, který je na stát napojen do té míry, že se ho snaží ovládnout.

Je samozřejmě možné to rétoricky prodávat jako opatření ve prospěch poctivých podnikatelů, ale postup vlády je v konkrétních krocích jasný a mluví sám za sebe: omezení paušálů, přidávání administrativy a kontrol, neustálé změny daní včetně zavedení třetí sazby DPH, následovat bude zavedení registračních pokladen.

Co bude výsledkem? Dokonalé sešněrování celého, už tak hodně komplikovaného podnikatelského prostředí. Ohrožení drobných podnikatelů, útěk části z nich do šedé ekonomiky, zhoršení podmínek pro podnikání a pro lidské aktivity a větší byrokracie ze strany stále dražšího státu, který od nás musí získávat stále více peněz, aby nás mohl kontrolovat.

Jediný, kdo na to všechno doplatí, je právě většina poctivých podnikatelů, které by podvádět nikdy ani nenapadlo. Margaret Thatcherová, jejíž jméno ještě dnes levici rozčiluje, jednou řekla, že „dobří konzervativci vždy platí svoje účty. A taky včas. Ne jako socialisté, kteří místo splácení zadlužují ostatní lidi.“

Ano, pro nás je nepochopitelné, pokud si někdo a priori myslí, že všichni podvádějí a že jen tehdy, když budou neustále kontrolováni, se budou chovat slušně. Staré přísloví ovšem říká: „podle sebe, soudím tebe“. Nechtěl bych si myslet, že to je jeden z důvodů, proč tato vláda lidem nevěří.

Když už nejde – vzhledem k dominanci vládní většiny – této zbytečné zátěži podnikatelů zabránit, navrhl jsem jménem ODS kompromis, aby se tato povinnost nevztahovala na ty podnikatele, kteří mají menší obrat než jeden milion korun měsíčně.

Současně jsem opět navrhl sjednocení dolní sazby DPH na 10 %, což by znamenalo, že budeme mít znovu jen dvě sazby – dolní výrazně nižší –, což si nyní stát může bez problémů dovolit. Jednoduchý daňový systém, nízké daně, málo byrokracie, to je jediná rozumná a účinná cesta, jak bránit daňovým únikům, podporovat aktivitu lidí, vytvářet dobré podmínky pro podnikání a nezvětšovat zbytečně stát. Bohužel, jak se ukázalo i při hlasování, to je přesně to, co vládní většina nechce.