- a také odebrání poslaneckých mandátů zákonodárcům hnutí SPD Karle Maříkové a Jaroslavu Dvořákovi ve prospěch jiných dvou jejich kandidujících stranických kolegů - velmi dobře nasvítila slabá místa, paradoxy a vyložená negativa nového systému voleb do Poslanecké sněmovny, který nahradil ten předchozí, zrušený velmi pochybným rozhodnutím Ústavního soudu z února letošního roku. Bez ohledu na to, že stížnost Pirátů a Starostů je věcně neodůvodněná a neoprávněná, což bude ještě podrobněji  rozebráno dále.

Koalice PirSTAN ve své stížnosti tvrdí, že Státní volební komise v procesu přidělování mandátů subjektům, které se dostaly do Poslanecké sněmovny, pochybila v tom ohledu, že v prvním skrutiniu rozdělila 199 mandátů a pro druhé skrutinium tak zbyl tudíž k přidělení už pouze jeden jediný mandát, přikázaný koalici SPOLUve Středočeském kraji. Zatímco, dle Starostů, mělo být správně do druhého skrutinia přesunuto, a následně rozděleno mezi subjekty, které se do Poslanecké sněmovny dostaly,  celých sedm mandátů.

Aniž bychom znali podrobnosti soudní stížnosti koalicí PirSTAN, lze přesto konstatovat, že nemá oporu v platném volebním zákoně ani v realitě.

Ve druhém skrutiniu lze totiž rozdělit pouze tolik mandátů z celkových dvou set, které nebyly přiděleny stranám, hnutím a koalicím ve skrutiniu prvním.

V prvním skrutiniu totiž skutečně mělo dojít – a také došlo - k adresnému rozdělení 199 poslaneckých mandátů. A nechybělo mnoho  k tomu, aby jich zde bylo rozděleno rovnou celých 200 a druhé skrutinium by se tak vůbec nekonalo.

Přičemž kvóta Imperiali generuje, že všech známých vokebních kvót, vždy nejnižší představitelné volební číslo v příslušném volebím obvodu - a tedy i umožňuje rozdělit maximální počet disponibilních mandátů již právě v prvním skrutiniu. A přesně to se nyní stalo.

To se v letošních volbách přihodilo ve třech volebních krajích, kde podmínky pro přidělení mandátů v prvním skrutiniu (dosáhnout násobku tzv. krajského volebního čísla určitým celým číslem) byly naplněny vždy v o jednom případě více, než kolik volební zákon finálně umožňoval.

Jednalo se o Olomocuký kraj (případ druhého mandátu pro hnutí SPD), Kraj Vysočina („žalovaný“ případ druhého mandátu pro koaliciPirSTAN) a Pardubickém kraj (případ čtvrtého mandátu pro hnutí ANO).

To jest, že v těchto krajích bylo v prvním skrutiniu dle pravidel přepočtu hlasů na mandáty v prvním kroku rozděleno vždy o jeden mandát více, než kolik činil maximální počet poslaneckých mandátu těmto krajům předurčen úvodním,výchozím přepočtem nového volebního systému, který předchází konkrétnímu přidělování mandátu mezi jednotlivé subjekty.

Je to spravedlivé? Asi ne. Logické by bylo, kdyby na poslanecký mandát dosáhl každý subjekt, který náplní požadavek dosažení příslušného násobku krajského volebního čísla. V případě kombinace letošních volebních výsledků a použití kvóty Imperiali by ovšem takto bylo v prvním skrutiniu rozděleno 202 mandátu, přičemž ústavoupevně daná "kapacita" Poslanecké sněmovny činí pouze 200 mandátů. Určitá korekce je tedy- za současného ústavního stavu - nezbytná, byť nikoli nutně spravedlivá.

Pokud bychom ovšem v budoucnu nechtěli jít  „německou“ cestou. Při volbách do německého Spolkového sněmu  totiž bývá – díky specifickému volebnímu systému, kde vedle sebe na celém území státu kandidují klasické stranické kandidátní listiny i jednotliví kandidáti v jednomandátových volebních obvodech – taktéž pravidelně rozděleno, a to dokonce o mnoho, více mandátů, než kolik (598) předpokládá příslušný zákon. Zde se ovšem tyto mandáty nikomu neodebírají a „neškrtají“, nýbrž – jako tzv. „převislé“ mandáty – zvoleným stranám a kandidátům zůstávají a Spolkový sněm tak mívá v praxi pravidelně třeba i přes 700 poslanců. U nás by toto tedy obnášelo zrušení ústavního požadavku na to, aby Sněmovna měla striktně vždy 200 poslanců.

Pokud k takové změně nebude většinová politická vůle, tak by alespoň v každém  každém případě měly mít tzv. „převislé“ mandáty ve druhém skrutiniu přednost před všemi ostatními.

Systémem tohoto typu byl náš předchozí volební systém do Poslanecké sněmovny, který zrušil Ústavní soud. Ovšem nikoli proto, že by zavrhl systém volebního dělitele jako takový, ale z toho důvodu, že z hlediska požadavku zásad poměrného zastoupení nepovažoval za vhodné používat ve statě se 14 nestejně velkými volebními obvody konkrétní, v našem případě d’Hondtovu, metodu volebního dělitele.

Systémem, který je projevem umělého volebního inženýrství bez jakékoli logiky. Systémem, který kromě již zaznamenaných a popsaných nespravedlností umožňuje i vznik některých dalších, které už jsou na hranici ústavního principu rovnosti hlasů a poměrného zastoupení, anebo i za ním.

Na některé z nich ostatně autor tohoto textu upozorňoval již letos na jaře v této analýze:

PirSTAN střílí na špatný terč

Ale zpět k volební stížnosti koalice PirSTAN. Jde o stížnost irelevantní, neboť ve  druhém, skrutiniu se  celostátně přiděloval pouze jeden mandát, který připadl koalici SPOLU,jelikož měla nejvyšší součet zbytků dělení v jednotlivých krajích po prvním skrutiniu.

A pouze a jedině ve druhém skrutiniu se mohou porovnávat mezi sebou  výsledky stejného  subjektu napříč kraji v rámci počtu mandátu, které tomuto subjektu ve druhém skrutiniu připadly.

Karla Maříková i Jaroslav Dvořák, platnost jejichž zvolení Starostové zpochybňují, řádně získali mandát už přímo v prvním skrutiniu, protože SPD v „jejich“ krajích (Karlovarském a Zlínském)  získala potřebný násobek  volebního čísla.

Pokud bude volební soud v případě stížnosti Pirátů a Starostů rozhodovat nezaujatě, věcně, v souladu se zákonem a vyžádá si podklady a stanoviska kompetentních specializovaných právníků a politologů, nemůže jí vyhovět.

Což ovšem neznamená, že nový sněmovní volební systém při jeho prvním použití zafungoval bezvadně a nevyžaduje žádné změny. Právě naopak.

Kromě řešení otázky „převislých“ mandátů – či jeho příčiny, kombinace dvou skrutinií a volební kvóty Imperiali -jde i o samotný mechanismus určení počtu poslanců volených v jednotlivých  volebních krajích, který dále generuje velmi disproporční rozdíly v podílu zastoupení těchto krajů v Poslanecké sněmovně, a který působí v menších  volebních krajích v neprospěch politických subjektů s voličskou podporou pod cca 10 procent hlasů.

Velmi diskutabilní je i design převodu hlasů na mandáty v prvním – a tedy zcela zásadním a určujícím – skrutiniu. Jde, i slovy únorového nálezu Ústavního soudu, o ustavení Poslanecké sněmovny cestou čtrnácti separovaných voleb ve čtrnácti samostatných volebních krajích bez vzájemného propojení výsledku voleb.

Což tentokrát enormně zvýhodnilo koalice PirSTAN a SPOLU. Tyto subjekty totiž porazily blok hnutí ANO a SPD celkově o 16 mandátů, v poměru 108:92 mandátům. Přičemž v Praze o 11 mandátů a ve Středočeském kraji o 6 mandátů.  Tam se tudíž letošní volyb rozhodly, protože v součtu zbývajících 12 krajů má blok ANO a SPD  o1 mandát více než „Pětikoalice“…